Nebudu se obtěžovat argumentovat v jazyce filosofickém, ni vědeckém, ni cynickém, ni lidském - zdá se mi více než jasné, že to nepříjmáš a nejsem ani troll a ani idiot. Tedy ve tvém jazyce, pokusím se.
V teologii se příliš neorientuji a světový bestseller jsem nestudovala, ovšem mám vtíravý pocit, že podle něj je právě Bůh jedinným soudcem člověka. Pokory, o které s takovým zápalem hovoříš, jako by se ti nedostávalo; můžeš snad vědět jaké jsou Boží úmysly, můžeš snad vědět jaká jsou jeho kritéria? Hovoří snad Boží slovo o studu jako o "měřáku spasení-hodnosti"?
Bát se Boha má jen ten, jehož svědomí není čist. Kdo ví, že se ke zlu neuchýlil - ne, kdo ví, že vzdoroval mu čestně, pravdivě a jak nejlépe uměl, ten nemusí se bát.
A proto, toho, koho tebou zavrhované odívací návyky ke zlu nesvádí, ten nemusí se jim vyhýbat, ni jimi opovrhovat. A že tací lidé nejsou, či jich je málo? Snad to dokážeš poznat od pohledu? Či jsi se jich ptal? I kdyby, ta otázka příliš zasahuje do soukromí jejich duševna, nejspíš odpoví odmítavě k tvým postojům a takto budou se i chovat. A mají na to právo.
Neodsuzuj, pouze svého Boha můžeš nechat soudit. Člověka, jakož i lidstvo.
PS: Od jakýchkoliv zde nastíněných náboženských ideálů se distancuji. Tvou víru nessdílím, ale to nečiní má slova jedovatými, či snad nehodna pozornosti, respektu a uvážení.