Ježíš říkal, že když nás někdo udeří na pravou tvář, máme mu nastavit i druhou. On sám se však podle této zásady nezachoval. Když byl totiž dotazován před veleknězem, jeden ze sluhů ho udeřil, ale on nenastavil druhou tvář, ale ohradil se: "Pokud jsem špatně mluvil, usvědč mě z toho! Pokud však správně, pak proč mě biješ?!" Jak vysvětlit tento rozpor? Proč Ježíš nerespektoval vlastní slova?
Protože jejich význam je zcela jiný, než doslovný! Vždyť přece Ježíš ne jednou mluvil v podobenstvích. A když mluvil třeba o rozsévači, který rozsévá zrno a jedno padne do kamenů, jedno do trní a jiné zase do úrodné země, není možné brát to doslovně. Je za tím nutné vždy hledat určitý skrytý, duchovní význam.
No a tento skrytý význam je třeba hledat také v jeho podobenství o nastavení druhé tváře! A je jím skutečnost, že vše, co nám osud přináší a co nejednou vnímáme jako facku, jako nějaký úder do obličeje je zpravidla důsledkem našeho vlastního, minulého negativního jednání. Spravedlnost Nejvyššího nám totiž dává prostřednictvím mechanismu fungování Zákona zpětného účinku právě takovýmto způsobem na vlastní kůži prožívat všechny důsledky našich minulých omylů a našich minulých negativních činů.
Každá podobná facka vždy zpravidla bolí. Někdy více a jindy méně. Avšak právě tímto vlastním prožitím bolesti, kterou jsme my kdysi způsobili jiným je učiněno zadost Spravedlnosti Nejvyššího. Špatný čin, který zranil někoho z našich bližních nakonec dospěl až ke svému východisku, čili k nám samotným a tam se odpovídajícím způsobem vybil, čímž byla naše vina vymazána.
Ale pozor! Vymazána může být jenom tehdy, pokud přijímáme údery Zákona zpětného účinku jako spravedlivý důsledek našeho vlastního, minulého negativního jednání! Jako spravedlivý důsledek naší vlastní negativní setby! Jedině takovéto nastavené tváře zralým způsobem může vymazat naši vinu, protože jsme to schopni vnímat jako projev dokonalé Spravedlnosti našeho Pána, v níž účincích musíme zaplatit za všechno námi způsobené zlo až do posledního haléře. A to prostřednictvím toho, že na vlastní kůži bolestivě prožijeme totéž zlo, které jsme my sami kdysi způsobili našim bližním, i když se na to již nepamatujeme.
Kdo se ale příčí úderům osudu, kdo mu obrazně nechce nastavit svou tvář, kdo tedy přicházející údery vnímá pouze jako nespravedlnost, nebo jako nezasloužený, špatný osud, toho minulá vina nemůže být tím pádem vymazána, ani odčiněna. Naopak, svým odporem, nepochopením, zlořečením a nepřijímání spravedlivých účinků vyšší Spravedlnosti na sebe pouze vrší vinu novou.
Neboť Spravedlnost Nejvyššího se projevuje v životě samotném a v ničem jiném! Čili ve všem tom, zcela konkrétním a nejednou i těžkém, co musíme ve svých životech prožívat. A buď to přijímáme správně, zrale a konstruktivně, buď pochopíme o co jde, buď se snažíme neopakovat stále tytéž chyby a negativa, abychom si tím nechystali údery, kterými budeme sami sebe bít po tváři, nebo naopak to nepřijímáme, příčíme se tomu a zlořečíme na osud. Zlořečíme na nespravedlnost, nejsme schopni hledat příčinu sami v sobě a naše vina tím stále pouze roste.
"Pokud tě někdo udeří po jedné tváři, nastav mu i druhou! Pokud ti chce někdo vzít košili, dej mu i plášť! Pokud tě někdo nutí jít jednu míli, jdi s ním dvě! "
Pokud chceme správným způsobem pochopit význam těchto slov, stačí nám ve skutečnosti pouze nahradit slovo "někdo" slovem "osud" a okamžitě se před námi odkryje správný význam. Čili: "Pokud tě někdo (osud) udeří po jedné tváři, nastav mu i druhou! Pokud ti chce někdo (osud) vzít košili, dej mu i plášť! Pokud tě někdo (osud) nutí jít jednu míli, jdi s ním dvě! "
Ale pozor! Nikdo z nás nemusí být osudem fackován! Nikdo z nás od něj nemusí přijímat žádné údery! Kristus totiž přišel na Zemi proto, aby tomu tak být nemuselo! Přišel proto, aby nám ukázal, jak je třeba správně žít. Jak je třeba správně uvažovat, správně mluvit a správně jednat, aby nám náš vlastní osud v jeho zpětných účincích mohl přinášet jen dobro.
Kdo se tedy reálně v každodenním životě řídí učením Krista, kdo se v souladu s ním snaží myslet a jednat, toho nebude osud fackovat, ale naopak, tomu bude přinášet jen štěstí a dobro.
Úderům a ranám osudu se tedy můžeme vyhnout jedině konáním dobra. Pokud ale nečiníme dobro, pokud neuvažujeme a nežijeme tak, jak nám ukázal Kristus, musíme nutně počítat s menšími, nebo většími údery osudu, které budou nevyhnutelným důsledkem našeho nedobrého a nesprávného jednání.
Pokud jsme tedy nečinili dobro buďme alespoň natolik čestní sami k sobě, že přijmeme údery osudu jako spravedlivou odezvu našeho vlastního, negativního jednání a čestně jim nastavme svou tvář. Neboť jedině takovýmto čestným a zralým přijetím úderu může být naše vina vymazána.
Pokud jsme ale nečinili dobro a nejsme ani ochotni čestně přijmout nezbytné důsledky vlastního jednání v podobě facek a úderů osudu, v naší neschopnosti přijetí tohoto dění, jehož prostřednictvím se ve stvoření samočinně naplňuje dokonalá Spravedlnost bude naše vina stále jenom růst, až se promění v obrovský balvan, který nás nakonec definitivně a s konečnou platností rozdrtí.
Člověče, konej pouze dobro a nemusíš se obávat ničeho!
Nebo, pokud konáš zlo, čestně přijmi jeho důsledky v úderech osudu, čímž vymažeš svou vinu. Pokud ale nechceš trpět údery osudu neustále, začni konečně konat dobro!
Pokud ale konáš zlo a zlořečíš důsledkům, které ti to nevyhnutelně přináší, činíš to nejhorší, co jen můžeš, protože tvá vina bude stále růst, až do tvého sebezničení!
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š
2024 ©