Transfúze (převedení krve z jednoho těla do druhého)

Můj otec se při autonehodě vážně zranil a na místě utrpěl velké krevní ztráty. Během operace, která proběhla krátce po jeho převozu do nemocnice, se ztráty ještě zvýšily a lékař indikoval opakovanou transfúzi krve. Tento postup naštěstí pomohl a otec operaci přežil.

Když se po narkóze probudil a já jsem ho druhý den navštívila, vnímala jsem při prvním kontaktu s ním něco velmi zvláštního, až neuvěřitelného - otec byl nejen unavený a omámený od medikamentů, ale jeho očima jako kdyby na mne hleděl cizí člověk. Silně to na mě zapůsobilo a velmi jsem se polekala.

Po týdnu se situace postupně zlepšila. Otcovu blízkost jsem prožívala podobně jako dříve, ba možná i vroucněji, protože jsem ho mohla ztratit.

Nedokážu si však vysvětlit, proč jsem ho po operaci téměř nepoznala. Prosím, můžete mi pomoci najít odpověď?

Chceme-li najít odpověď na tuto otázku, musíme si uvědomit, že krev je úzce spojená s přítomností ducha v těle (důkazem je i skutečnost, že krev začíná ve vyvíjejícím se těle samostatně cirkulovat v okamžiku inkarnování se ducha do těla a přestává cirkulovat v okamžiku smrti, tedy při odloučení ducha od těla). Krev umožňuje duchu projevovat se skrze tělo, protože dokáže na sebe vázat jeho jedinečné vyzařování. Je proto něčím velmi osobním; je nositelkou jedinečnosti ducha člověka, kterému patří.

Když dojde k transfúzi (převedení krve z jednoho těla do druhého), přenáší se krví do těla příjemce nejen její látkové složení, ale i specifický druh vyzařování ducha samotného dárce. Do krve je vyzařování ducha dárce doslova "vtisknuté".

Když nemocný přijme krev dárce, přijme spolu s ní do svého těla také jeho vyzařování. Když tato přijatá krev nemá vyzařování podobného druhu jako vlastní krev příjemce, nastává souboj záření. A to následně vyvolává situaci, kterou jste prožila - člověk se mění k nepoznání, protože jeho duch se ve vlastním těle nemůže v důsledku jinorodých energií plnohodnotně uplatnit. Tím se na určitou dobu mění až k nepoznání jeho výraz, často i celkové chování.

Pokud byl dárce krve například příliš temperamentní, bude i příjemce, obzvláště když má v důsledku nemoci oslabenou auru, náchylný k temperamentnímu jednání. Samozřejmě pokud tyto předpoklady nebudou utlumeny léky a podobně. Stejně tak se může stát, že dárce krve bude duševně nevyrovnanou osobností, plnou vnitřních rozporů a agresivity, a tuto agresivitu bude přenášet také na příjemce, aniž by si toho byl vědom. To potom příjemce ovlivní natolik, že jeho chování bude až nápadně odlišné a v této odlišnosti mohou se přitahovat do té doby pro něho zcela cizí myšlenkové a citové formy.

Škodlivou změnu vyzařování krve je však možné vyvolat i nevhodnými léky. Vystupňování tohoto stavu může vést dokonce až k tzv. posednutí zlým duchem v důsledku celkového zablokování ducha ve vlastním těle. Okolí, ba ani lékaři často prudkým změnám chování pacientů nerozumějí, protože proces přenosu záření zatím nevnímají. Osobně jsem však už tyto případy viděl a souvislost nesprávné léčby a změny vyzařování krve s posednutím byl zřetelný.

Zářným případem změny vyzařování krve je situace, kdy je dárce duchovně zralou osobností a k dárcovství přistupuje zodpovědně s láskou. Tehdy dochází k posílení ducha nemocného. Součástí zodpovědné přípravy na darování krve je kvalitní, převážně rostlinná strava, pohyb na čerstvém vzduchu, vyhýbání se alkoholu a dlouhodobá duševní vyrovnanost. Dárcovství je nesmírně vážný děj a podcenění přístupu může samotnému dárci způsobit těžkou újmu.

Kdo tedy chce předcházet nežádoucím energetickým následkům transfúze, měl by pamatovat na to, že podávaná krev by měla mít nejen shodnou krevní skupinu, ale měla by být pomáhající i ve svém vyzařování.

To je možné zabezpečit tím, že si necháme před plánovaným vážným operačním zákrokem odebrat vlastní krev (tzv. autotransfúze) nebo krev přijmeme od člověka, který má shodnou krevní skupinu a navíc k němu chováme zasloužený cit lásky. Potom nám přijatá krev nejenže neublíží, ale může pomoci posílit vyzařování vlastní krve, což může vytvořit silnou ochranu před negativními vlivy.

Když by však nastala situace, že musíme přijmout krev od cizího člověka, možná obtěžkanou nečistými energiemi, není třeba zoufat a propadat strachu, protože tím si všechno jen ztížíme. Zoufáním se nečisté energie ještě více posílí a pozitivní oslabí. Naděje a optimismus v každé situaci však mohou také v tomto případě velmi pomoci.

Je potřebné si uvědomit, že vždy existuje řešení. V tomto případě platí, že i krev obtěžkanou negativními energiemi lze opětovně po určitém čase prozářit láskou tak, aby pomáhala. Není možné toho docílit ihned, ale čím větší duchovní světlo v nás bude, tím bude tento proces přezařování rychlejší a silnější.

V každém případě platí, že když má náš blízký člověk přijmout transfúzi krve, je důležité, aby měl trvale ve své blízkosti člověka naplněného láskou. Přítomnost takového člověka vytváří silnou energetickou ochranu až do okamžiku, kdy on sám přebere plně vládu nad svým tělem. To zaručuje také přirozenou ochranu našeho blízkého před plným či částečným posednutím temným duchem, protože temný duch se v blízkosti světlého, láskyplného vyzařování nedokáže dlouhodoběji zdržovat.

Pokud je náš blízký člověk v bezvědomí, taktéž potřebuje silnou energetickou ochranu. A to nejen duchovních a bytostných pomocníků, ale také lidí ve fyzických tělech. Zdravotní personál přebírá za ošetřování takto nemocných obzvláště velkou zodpovědnost.