Ze života Keltů 3. část

Dosud Seabhak nepotkal ještě žádnou dívku, s níž by se navždy rád spojil. Když dnes večer vstoupil do své chýše, nalezl Muirne sedící vedle ohniště. Spala. Bělovlasou hlavu měla pokleslou na hruď, její tvář byla průsvitně bledá a napovídala o brzkém loučení. Seabhak se polekal. Závisel na své matce, a ještě více na pohodlí, které pro něj její péče znamenala. Nyní přece jen musel pomýšlet na ženění. Usedl na druhou stranu ohniště, kde byla pro něj starostlivě připravena nádoba s ohřívajícím se vydatným vývarem.

Zatímco jej po malých doušcích upíjel, nechal přecházet před svým vnitřním zrakem všechny dívky, jež znal. Každé mohl něco vytknout. Jedna byla příliš silná, jiná příliš vyzáblá, další opět příliš líná nebo příliš hlučná a upovídaná.

Tu napadla jej slova, která mu kdysi řekl jeho otec: "Až se jednou budeš chtít oženit, bude ti muset ženu obstarat Brigita!"

Usmál se. To nebyla vůbec hloupá myšlenka, poprosit strážkyni domácího krbu, aby mu dopomohla k ženě. Potom bude to určitě taková, v níž by mohl Otec všech nalézt zalíbení. Jen co na to pomyslel, začal tiše volat Brigitu. Tu jakoby viděl stát vedle ohniště spanilou postavu, ale mohlo to být mámení. Vážně přednesl jí svou prosbu, která se mu nyní, když ji přednesl na vyšším místě, zdála být velmi důležitá. Bezpodmínečně musel mít ženu. Nemohl si již více svůj další život bez družky představit. V tom zaslechl líbezný hlas, který k němu tiše pravil:

"Je dobře, Seabhaku, že mě o to prosíš. Kdyby se všichni muži při výběru svých žen ode mne nechali vést, byla by manželství šťastnější.

Slyš: ještě dnes v noci bude ti do chýše přivedena ta, která má se stát tvou budoucí ženou. Chraň se ale dotknout se jí dříve, než k tomu přijde čas. Nenech ji zůstat ještě tuto noc ve tvém domě a přibliž se k ní teprve, až já ti to přikáži."

Hlas utichl a zvenku se ozvalo nevlídné zabušení, zasvištěl oštěp a dopadl na střechu. To bylo znamením, že někdo žádá o vstup. Muirne se probudila a, chvějíc se, vstala. Seabhak ale pospíchal ke vchodu, dříve než sem přišla jedna ze služebnic ze vzadu umístěné komůrky.

Venku právě seskočil jezdec ze svého malého, k smrti vyčerpaného koně. V náručí držel ženskou postavu. Seabhak zahlédl vlající dlouhé zlaté vlasy. Více nemohl rozeznat, protože žena byla zabalena v přikrývkách. Byly to drahé kožešiny. Žena musela být vznešená a majetná.

"Jsi náčelník tohoto kmene?" zeptal se cizinec a chystal se se svým závazkem překročit práh.

Pamětliv varování postavil se Jestřáb nenápadně do cesty.

"Nemýlíš se, cizinče, jsem náčelník. Jestli mi sem chceš přinést dívku a dát mi ji do péče, pak věz, že v mém obydlí žádná žena nepůsobí. Odnes ji do sousední chýše, kde bydlí moje sestra Sila se svým manželem. Tam bude tvé břímě lépe zaopatřeno."

Beze slov odporu se jezdec otočil a kráčel k ukázanému obydlí. Seabhak ho následoval a několika slovy vyrozuměl Silu, která mu slíbila dívku přátelsky přijmout. Potom prosil jezdce, aby k němu později přišel, aby mohli projednat potřebné.

Muirne byla rozhořčena, když její syn opět vstoupil do chýše. Jak jen mohl říci, že v jeho obydlí chybí žena! Nebyla matka ještě lepší? Nemohla by nad cizinkou bdít pečlivěji než nějaká mladá manželka?

"Nech to být, matko," udobřoval ji Seabhak. "Bylo by toho pro tebe příliš mnoho. Nevíme, jestli není ta cizinka nemocná nebo snad raněná. Sila je mladá a může se té práce ujmout lépe. Můžeš jí přece pomáhat, jak budeš chtít," připojil syn s úsměvem. Znal zvědavost své staré matky.

Za krátkou chvíli již jezdec přecházel přes práh.

Podal náčelníkovi těžký měšec a prosil ho, aby ho dobře opatroval. Bylo to věno Meinin. Ničeho dalšího neměla, protože nádherný dům jejího otce shořel, když kmen, jehož náčelníkem Meinin otec byl, přepadli nepřátelé. On, důvěrný služebník rodiny, dívku zachránil a přivedl ji k Seabhakovi. Nyní se chtěl vrátit a pokusit se nalézt svého pána, který se ocitl v zajetí.

"Vem si Meinin za ženu," radil služebník. "Je vznešeného rodu, lepší ženu nikdy nenajdeš."

Rád by náčelník věděl ještě více, ale služebník měl naspěch. Každá minuta byla drahocenná. Odmítl dokonce i nabídnuté občerstvení a vyrazil na svém koni do noci. Muirne se potichu vytratila do chýše Sily, jejíž muž byl na lovu, a chtěla dívku vidět a pokud možno s ní mluvit.

Seabhak usedl sám u ohně a přemýšlel. Jak rychle a zvláštně byla jeho prosba vyslyšena. Mohl se ovšem radovat, protože když mu tu dívku nechala přivést sama Brigita, pak to také byla pro něj ta pravá.

Nyní prozkoumával měšec, jenž obsahoval množství surového zlata, trochu stříbra a nesčetně drahokamů a perel. Knížecí jmění! Opatrně poklad zavázal a ukryl pod své lůžko do země. Nikdo ho neviděl a nikdo ho nebude hledat.

Příštího dne nemohla se mu Muirne dosti vynaprávět, jak překrásná dívka Meinin je. Její řeč byla podobná jejich, ale přece jen se lišila, takže Muirne dívce nemohla všechno rozumět. Ani Sila nerozuměla všemu, co její líbezný host říkal. Dívka byla velmi přátelská a snažila se být Sile k ruce.

Seabhak měl však dost práce s vyhledáváním mužů, které chtěl poslat ke Gobbanovi do lesní kovárny. Musel jim vydat a svěřit kov a drahé kameny. Také i jinak bylo všelicos na práci, přes niž téměř na svou budoucí ženu zapomněl. Měl ji přece jistou, neboť mu byla určena. Uvidí ji, až bude k tomu čas.

Muirne potřásala nad takovou lhostejností svou starou hlavou. Za jejích dob byli muži jiní, ujišťovala se znovu a znovu.

Náčelník se rozmýšlel, že bude asi nejlepší, když několika mužům řekne o nové změně ve slavnosti a vyzve je, aby informaci dále rozšířili. Oznámil jim, že na rozkaz Otce všech se tentokráte oběti konat nebudou. Není tedy nutné, aby podnikali výpravu k dopadení nových zajatců.

Muži však reptali. Lup byl pro ně vždy velkou změnou, a navíc bylo kromě zajatců ukořistěno i mnoho jiného, o co se po návratu směli dělit. Nyní to již nemělo být? To se jim nelíbilo.

Seabhak ale zahřměl. Neměli co reptat, když Otec všech dal rozkaz. Měli mlčet a poslouchat. A tak se sklonili a mlčeli. Jestřáb však přemýšlel, odkud to přišlo, že se tito jinak tak poslušní lidé toho odvážili.

"Lug, zlý, musel se dostat do jejich duší," řekl si pro sebe polohlasně. "Musím poprosit Nuada o prostředek, jenž nás od Luga ochrání."

Po několika dnech vrátil se Silin muž Kolm s hojnou kořistí. Bylo zvykem, že se úlovek vždy rozdělil mezi sousedy. Když byla zásoba spotřebována, šel jiný z mužů zkusit své štěstí.

Nyní však již nebylo pro Meinin v Silině domově místo. Co bude dál?

Seabhak zastihl Silu u Muirne. Obě se radily, kam by mohly hezkou cizí dívku dát. Ve všech chýších byli muži. Bylo jen jediné osamělé ženy, ale ta byla pro svou nesnášenlivou povahu obávaná.

"Meinin se musí provdat," řekla Muirne nakonec.

"To jsem jí už také řekla," souhlasila Sila. "Mám pro ni už také muže. Lovec ryb Burke je dobrý muž a je dostatečně majetný, aby si mohl vzít ušlechtilou ženu, kterou navíc může získat nejspíš úplně zadarmo. Nebo ty víš, komu má být za ni zaplaceno?" zeptala se bratra.

Tento na ni překvapeně pohlédl.

"A na mě nemyslíš, sestro?" rychle se zeptal s vyčítavostí v hlase. "Já také ženu nemám, a spíše já mohu si vzít ušlechtilou dívku než Burke."

Ženy se snažily zakrýt svou radost. Právě to měly přece v plánu. Nyní šlo vše tak, jak to chtěly. Myslely, že to mohou přičíst svému důvtipu, neboť netušily ničeho o Brigitině vlivu.

Seabhak šel se Silou do její chýše a předstoupil před Meinin. Představoval si tuto dívku půvabnou - ale takovou krásu neočekával. Byl jako oslepený.

Přál si být s ní sám, když se o ni ucházel. Myslel, že jí bude vše vyprávět. Namísto toho začala ona mluvit jemným, příjemným hlasem. Mohl jí dobře rozumět. Řekla mu, že je dcerou knížete Fionna a její zem leží daleko. Jejich věrný služebník ji zachránil a ona s ním šla ráda, protože Brigita přislíbila se o ni postarat. Má se provdat za muže, jenž stejně jako ona věří v Otce všech. S ním ruku v ruce má usilovat vyplnit příkazy Otce všech, aby stále více duší z lidu skutečně náleželo Jemu. Proto se také chce za Seabhaka provdat a být mu dobrou ženou.

Nyní Seabhak nepotřeboval již nic vysvětlovat. Radostně uvedl ji do svého domu a přenesl ji přes práh, jak to bylo zvyklostí. Uvnitř Muirne pečlivě připravila lože a prostřela k prostému jídlu. Pozdravila novou dceru, a potom odešla spokojeně do své komůrky, jež byla stejně jako ta služebnic přistavena vzadu.

Seabhak a Meinin ale usedli k ohni a tiše hleděli do zvolna vyhasínajících plamenů. Nevěděli, co by si měli říci. Tu najednou stála mezi nimi Brigita a dívala se střídavě z jednoho na druhého. Pak začala hovořit:

"Vaše manželství bude prvním, jež bude Otcem všech požehnáno, neboť jste ho uzavřeli poslušni Jeho příkazu. Oba jste vyvoleni stát se služebníky Otce všech. Oba můžete nás, Jeho služebníky, vidět, to vám všechno ulehčí. Ukažte lidem, co to znamená, vést život podle přikázání Otce všech. Nemyslete nikdy na sebe samé. Buďte neúnavní ve službě Otci všech, a pak budete blažení již zde na zemi."

Brigita šla k Meinin a dotkla se jejích očí a rtů.

"Máš obdržet dar, abys dokázala říci a zazpívat znějícími slovy to, co tvé oči vidí a tvé srdce cítí. Uč dívky vašeho kmene činit to samé. Udrží je to čisté a ony využijí tento dar jenom ke cti Otce všech. Požehnány budiž i tvé ruce. Budou uzdravovat nemocné a utěšovat truchlící."

Dojatě oba naslouchali. Hojně, přehojně cítil se Seabhak obdarován touto omilostněnou ženou. V následujících dnech však shledával stále jasněji, jaký poklad doma má. Muirne udržovala domov čistým a jídla vařila dobrá. Ale Meinin se dokázala všude obklopit krásou. Nejjednodušší jídla přichystávala tak, že Seabhak se stěží odvažoval jich dotknout. -