Duchovní poselství ruských matrjošek

Napsal Smilan.bloger.cz (») 25. 6. 2018, přečteno: 376×
bez-jmena1.jpg

Naši předkové vlastnili značnou moudrost, která nám už žel chybí. A tuto moudrost si předávali různými formami z generace na generaci. Třeba pohádkami, pověstmi, bájemi, ale také jinými, neverbálními způsoby, mezi které můžeme zařadit třeba ruské matrjošky.



Mělo to však přece jen jeden háček, protože tato moudrost byla vždy určitým způsobem zašifrována, přičemž na každém jednotlivém posluchači záleželo, zda si dá námahu dešifrovat ji a pochopit ji, nebo bude brát vše, co bylo řečeno jenom jako něco zajímavého na zkrácení dlouhé chvíle.



A tak je to i s ruskými matrjoškami. Můžeme je totiž vnímat čistě povrchně, jen jako nějakou hračku, nebo se naopak vynasnažíme pochopit hluboké poselství a velkou moudrost, která se v nich skrývá. No a právě o takovéto odhalení se nyní pokusíme.



Ruské matrjošky jsou jednoduché dřevěné figurky, uložené jedna ve druhé. Pokud si je koupíte, kupujete si v podstatě jenom jednu. Tu největší. Dá se však otevřít a v ní se skrývá menší. Také ona se dá otevřít a v ní se skrývá ještě menší. A tak to jde stále dál až k té nejmenší, která je již nedělitelná a tvoří nejvnitřnější jádro.



Neverbální poselství, zprostředkováno ruskými matrjoškami má dvě roviny. Nebo přesněji řečeno, jde až o dvě poselství a dvě velké moudrosti.



Odhalme si tedy první poselství a první velkou moudrost. Spočívá v pochopení, že skutečná pravda o věcech a dějích kolem nás se vždy skrývá za několika vnějšími obaly. Že člověk musí dokázat všechny tyto vnější obaly odstranit, aby se nakonec dostal až k jádru a k nejhlubší podstatě věci.



Kdo si však nedá námahu pronikat takto do hloubky, musí nutně zůstat pouze na povrchu. Musí pak vše vnímat jen povrchně a mělce. A pak se celý jeho život musí stát mělkým a povrchním.



Žel, takto povrchní je většina lidí. A tento neblahý sklon většiny obyvatelstva k povrchnosti dokáží takzvaní "šikovní", dokonale využít ve svůj vlastní prospěch. A to tak, že jsou schopni namluvit nemyslícím masám cokoliv. Cokoliv, co bude dobře znít a na první pohled vypadat třeba humanisticky a ušlechtile. Avšak jediným cílem této povrchové, líbivé kulisy je zamaskovat skutečné a pravé záměry, které již zpravidla nikdy nebývají takové humanistické a ušlechtilé.



Kdyby však lidé dnešní doby dali na moudrost matrjošek, kdyby se snažili hledat to, co je skryto hluboko pod povrchem, za všemi líbivými vnějšími obaly, potom by nevyhnutelně museli dojít k poznání, že věci jsou ve skutečnosti úplně jiné, než se prezentují navenek. Museli by zjistit, že za humanismem se nejednou skrývá nelidskost a za slovy o míru touha po válce. Že za slovy o rovnoprávnosti se skrývá arogantní nadřazenost, za pomocí snaha ovládat, za nezištností vypočítavá zištnost, za milým úsměvem podlá úskočnost, za tím, co je prezentováno jako pravda účelová lež, a tak dále, a tak dále.



Lidé jsou klamáni, protože jsou povrchní a nezkoumají věci do hloubky. Lidé jsou klamáni a manipulováni, protože to, co oni ve své povrchnosti prvoplánově naivně přijímají je mnohdy něco zcela jiného, než to, co se za tím skutečně skrývá. A tak stačí pouze hovořit o černém, jako o bílém, a většina lidí to ve své povrchnosti bude opravdu za bílé považovat. Proto také žije většina obyvatelstva život plný lži.



Existuje totiž Zlo, a to má s lidstvem své vlastní špatné a nečisté plány. Zlo, systematicky pracující pod maskou dobra, které všechny tyto naivní, povrchní a mělké lidi tlačí tam, kde potřebuje. Do absolutní poroby a otroctví!



Žel, toto je smutná realita našich dnů, ke které jsme se dopracovali svojí povrchností. Svým ignorováním velké moudrosti, spočívající v tom, že se nikdy nemáme dát zmást povrchem. Že máme vždy věci zkoumat až do hloubky, že se máme snažit odstranit všechny vnější obaly, které nám skutečnou podstatu věci pouze maskují a zamlžují. Pokud to neuděláme, prožijeme celý svůj život ve lži a manipulaci.



Přejděme nyní na druhé poselství a druhou velkou moudrost, zprostředkovanou ruskými matrjoškami. Je to moudrost o podstatě našeho bytí. Člověk totiž není pouze fyzickým tělem. Není ani duší, ale je duchem, skrývajícím se za obaly fyzického a duševního těla. Jedině duch je to naše nejhlubší, nejvnitřnější, skryté a nedělitelné pravé já.



Náš duch, naše nejhlubší jádro vzalo všechny tyto vnější obaly na sebe proto, aby mohlo žít v hmotném světě. Aby se v něm mohlo učit, růst a duchovně dozrávat. Aby po dosažení plné zralosti mohlo odložit obal fyzického těla, pak i obal duševního těla a nakonec, jako nedělitelná, zralá a plně rozvinutá duchovní osobnost mohlo vstoupit do říše Ducha, odkud kdysi dávno přišlo do hmotnosti za účelem svého sebe vývoje. Sebe vývoje od nezralého a nevědomého, směrem ke zralému a plně vědomému.



Podívejme se nyní pro zajímavost na celý tento proces vývoje ducha od jeho začátku, až po jeho konec.



Člověk pochází z říše Ducha. Naší podstatou, tím pravým a nedělitelným skutečným "já" je jiskra ducha. Jiskra ducha, toužící po sebeuvědomění. Toužící po nabytí duchovní zralosti, potřebné pro vědomý život v říši Ducha. Za účelem nabytí zralosti vstupuje proto do hmotnosti.



Hmotnost se dělí na jemnou a hrubou. Duchovní jiskra vstupuje nejprve do hmotnosti jemné. Tím si na sebe bere první obal matrjošky a skryje se do něj. Matrjošku jemnohmotného obalu nazýváme duší. Duše se přibližuje k nejhrubší hmotnosti a bere na sebe další obal fyzického těla.



Každý z nás lidí ve hmotném těle se tedy podobá matrjoške, za jejíž fyzickým, hrubohmotným - obalem a duševním - jemnohmotným obalem se skrývá naše skutečné jádro. A sice duchovní jiskra.



Člověk má proto v hmotnosti zohledňovat především zájmy této duchovní jiskry, kterou je on sám. Zohledňovat tím, že dbá hlavně o hodnoty ducha, které se pro něj mají stát prvořadé a nejdůležitější. Hodnotami ducha je spravedlnost, čestnost, dobro, ohleduplnost, a tak dále. Životem v souladu s těmito hodnotami jiskra ducha roste, stále více září, až se z ní stává pochodeň zralé duchovní osobnosti.



Pokud ale podlehneme omylu, že nejsvrchnější matrjoška fyzického a hmotného těla jsme my samotní, pokud se plně identifikujeme pouze s našim materialistickým, fyzickým tělem a materialistickým bytím, jako s tím jediným co existuje, pokud uznáváme pouze materiální hodnoty, kterými je mít, vlastnit a užívat si, naše pravé duchovní já trpí, protože se nemůže správně vyvíjet. Naše jiskra ducha pouze bliká, protože je utlačována hmotným omylem, kterému podlehla naše nezralá osobnost.



Takto nesprávně prožívaný život musí mít potom pro nás samozřejmě velmi neblahé důsledky, spočívající v trvalém vázaní na hmotné. Znamená to vězení pro ducha, ve kterém strádá a chřadne.



Potravou našeho ducha jsou totiž hodnoty ducha! Je jí naše snaha o spravedlnost, čestnost a ušlechtilost. Naše snaha o poznání Vůle Stvořitele a jeho Zákonů. Naše snaha o naplňování této Vůle v každodenním životě. Tímto vším živíme jako potravou svého ducha a ten sílí, roste a dozrává. Sílí mu jeho pomyslná křídla, aby se na nich mohl nakonec povznést střemhlavým letem do výšin království nebeského.



Pokud ale neživíme své nejniternější duchovní já hodnotami ducha, chřadne a jeho jiskra jen slabě bliká. Podobá se pak ptákovi se zlomenými křídly, který se pouze zoufale vleče po zemi. Namísto zraku, vždy upřeného k výšinám má svůj zrak upřený pouze do země. Pouze do hmoty, domnívajíce se, že v ní může najít své uspokojení.



Takovými ptáky s polámanými křídly je dnes většina lidí, hledajících své uspokojení a naplnění pouze v materiálních hodnotách, jako jsou peníze, majetky, moc, sláva a užívání si.



Ale jelikož předurčením ptáka, předurčením ducha je let k výšinám, nemohou být takto materialisticky orientovaní lidé skutečně šťastní, ať by vlastnili, nebo dosáhli cokoli.



Nebudou šťastní, protože všechno to hmotné je zoufale málo! Protože svou čistě materialistickou orientací se zpronevěřili vlastnímu předurčení, kterým je let k výšinám Ducha.



Pravda o podstatě bytí člověka se tedy nachází v našem nejhlubším nitru, ukrytém za všemi vnějšími obaly. Za obalem fyzického těla i za obalem duše. Tam se nachází naše pravé "já", naše duchovní jádro přesně tak, jak nám to naznačuje skryté poselství ruských matrjošek. A jedině tehdy, pokud se naučíme dbát na jeho zájmy, můžeme být skutečně šťastní.



http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š



Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Edgar z IP 78.102.223.*** | 26.6.2018 23:31
www.nemovitosti-vykupy.cz/ - výkup nemovitosti


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel sedm a sedm