
Do půlnoci zbývala hodina a zemi svým jasem osvětloval měsíc, který jako bělostná lucerna putoval po čisté obloze mezi miriádou hvězd. Putoval od obzoru k obzoru, tak jako každý den, měsíc, rok a celá nekonečná staletí. Na zemi pak, jakoby v pokusu napodobit hvězdnou oblohu, plápolaly desítky táborových ohňů. Kolem nich sedělo veliké množství lidí, tvrdých, divokých a nelítostných bojovníků, kteří pro vidinu kořisti neváhali pálit vesnice a zabíjet své bližní. Nebyli zde jen tak náhodou. Uprostřed jejich ležení, které bylo uspořádáno do kruhu, stála malá, ale dobře opevněná tvrz. Tvrz, kde tušili bohatou kořist, a kterou chtěli za úsvitu dobít a vyrabovat. Byli si svou silou natolik jistí, že se neobávali žádného napadení. V tvrzi totiž byla jen malá posádka obránců, snad i méně než deset jich bylo, a tak útočníci tvrz jen obklíčili a dávali pozor, aby z ní nikdo neunikl. Ráno za denního světla jistě prorazí obranu během chvilky a zmocní se tak kořisti. V ležení panovalo veselí a výrazy ve tvářích po kořisti lačnících banditů nevěštily pro obránce nic dobrého.
číst dál