Jak dosáhnout štěstí?

Napsal Smilan.bloger.cz (») 22. 12. 2014, přečteno: 656×
5.jpg

Každý člověk chce být šťastný. Existuje množství lidí, kteří o své vlastní štěstí vysloveně cílevědomě usilují. A přece je skutečného štěstí na zemi jako šafránu. A přece je to jev zcela výjimečný, přestože po něm touží a usiluje se o něj velmi mnoho lidí.



Jak je to možné? Proč je tomu tak? Co je toho příčinou?



Jsou mnozí lidé, kteří usilují o peníze doufajíc, že když je budou mít dostatek, přinese jim to štěstí. Ale žel, většinou jim to dlouhodobé štěstí vůbec nepřináší, protože při získávání peněz obvykle ztratí zdravou míru a dostanou se do začarovaného kruhu závislosti. Do závislosti zvané chamtivostí.



Mnozí lidé hledají zase vlastní štěstí v ponoření se do práce a v kariéře. To jim sice může přinést určité sebe uspokojení, ale nikdy ne ono hledané, trvalé štěstí.



A jsou zase lidé, kteří hledají štěstí v partnerském životě a v manželství. Žel, každé druhé manželství dnes končí většinou krachem a mezi těmi manželstvími, které vytrvají není mnoho takových, které by bylo možné považovat za opravdu šťastné a které by oběma partnerům poskytovaly to, co skutečně lze nazvat pravým štěstím.



A takto bychom mohli pokračovat ještě dlouho. Kde se však skrývá a v čem spočívá tajemný a lidem nepoznaný recept na dosažení štěstí?



To velké a neznámé tajemství spočívá v poznání, že štěstí nelze paradoxně dosáhnout tím, že o něj budeme usilovat! Každému takovému lidskému úsilí se totiž pravé štěstí zdaleka vyhne!



Proč je tomu tak? Neboť v podobném úsilí se nachází velký kus osobního egoismu! A skutečné, pravé štěstí je neslučitelné s jakýmkoliv osobním egoismem. Je s ním neslučitelné, protože ono může být vždy jen vedlejším produktem. Vedlejším produktem našeho úsilí o správný život. O správný život naplněný úsilím o spravedlnost, čestnost, ušlechtilost, lidskost a dobro. Kdo usiluje o tyto hodnoty, kdo jim podřídí své jednání, svá slova, ba dokonce i své myšlení, ten žije správně a jako spravedlivá odměna za jeho správný život k němu zavítá štěstí.



Pravé štěstí je totiž odměnou opravdového života! Je samovolným a vedlejším produktem života, naplněného úsilím o dobro, spravedlnost, čestnost, ušlechtilost a lidskost. Jiné cesty k němu není!



V této skutečnosti zároveň spočívá logická odpověď na otázku, proč je na zemi tak málo opravdu šťastných lidí. Jednoduše proto, že jen málokdo ve svém životě usiluje vážně a cílevědomě o dodržování hodnot zmíněných výše. Jednoduše proto, že lidé se sobecky, ba někdy až "přes mrtvoly" egoisticky ženou za vidinou vlastního štěstí. Pro toto všechno pravého štěstí na zemi téměř není.



Jak funguje tento princip si můžeme ukázat na konkrétním příkladu:



Miliony lidí touží po partnerovi a partnerském soužití doufajíc, že jim to přinese štěstí. Nikdo v tom nevidí nic špatného, ovšem takové jejich přání je přece jen přáním osobního egoismu, který vidí v získání partnera a v partnerském soužití s ním především prostředek k dosažení svého vlastního, osobního štěstí. Takový druh touhy však štěstí nepřináší a proto i mnohé sňatky ztroskotávají. Nestojí totiž na pravém a zdravém základě, ale pouze na osobní egoistické touze po vlastním, osobním štěstí jeho účastníků.



Jaký ale má tedy být zdravý základ pro dosažení partnerského svazku, naplněného pravým štěstím? Tím zdravým základem je touha darovat sebe sama druhému. Touha udělat vše proto, aby byl náš partner šťastný. Oním zdravým základem šťastného partnerství je nemyslet na sebe, ale především na toho druhého. Jedině pak, pokud takto myslíme a jednáme k nám může přijít pravé štěstí, protože ono je vždy jen vedlejším produktem opravdového přístupu k životu. Pokud dokažme dávat, být lidskými a usilujícími o dobro, štěstí k nám přijde samo, aniž bychom o něj nějak zvlášť usilovali.



Kristus kdysi řekl: Kdo hledá svůj život ztratí jej! Kdo ale ztratí svůj život pro mne, nalezne jej! A právě tatáž zákonitost, právě tentýž druh logiky platí i ve vztahu k lidskému štěstí. Kdo totiž hledá pouze vlastní štěstí, nikdy ho nenajde. Kdo však sobecky nehledá pouze své vlastní štěstí, komu leží na srdci štěstí jiných, kdo dokáže sám sebe dávat druhým, kdo dokáže hledět především na dobro druhých, ten štěstí najde. K tomu přiletí samo od sebe! Toho bude trvale doprovázet!



Žijme proto svůj život tak, abychom se stali hodnými pravého štěstí. Žijme svůj život správně tím, že ho naplníme skutečnými hodnotami. Jestliže tento svět není šťastný znamená to, že lidé nežijí správně. Že ve svém životě opravdu vážně neusilují o dobro, laskavost, čestnost, lidskost, spravedlnost, ušlechtilost a takovýmto způsobem jsou pak na míle vzdáleni od správného života. A proto je od nich na míle vzdálené i pravé, velké a skutečné štěstí.



http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.



Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

GVKB | 22.12.2014 20:48
www.gvkb.cz/?p=983
Přál bych si být sluncem, kolem kterého se tato planeta točí. Sluncem, které je jenom zdrojem absolutní fyzikální energie. Možná se mě ptáš proč? Asi proto, že slunce stojí v celé své kráse, nehýbe se, nepřemýšlí, necítí. Necítí bolest, necítí smutek, necítí beznaděj, necítí lásku ani nenávist, prostě nic.

Je to jenom veliká hvězda v nekonečném vesmíru, kde je nekonečné množství podobných hvězd, hvězda necítí potřebu být milována a milovat. Stojí tam, kde ji postavíš, a po věčnost na nás kouká očima, ze kterých nikdy nevypláče jedinou slzu pro milovaného člověka, kterýma se nikdy neusměje. Necítí potřebu, aby se jí někdo dotýkal něžně, láskyplně, a necítí potřebu někoho se dotýkat. Nikdy se nezamiluje a zklamání ze zrady jí nerozdrtí na prach a popel.

Její gravitační proces tvorby absolutní věčné energie pomocí tření atomů, je úplně prázdný, nelítostný, necitelný bez lásky a citu. Nemůžeš se na slunce ani bez tmavých brýlí podívat, protože bys rychle trvale oslepnul. Co je naše lidská civilizace, v porovnání se sluncem, které je plné nekonečné energie, a kolem kterého se naše modrá planeta, otrocky točí po nekonečně dlouhou dobu.

Naše vnímání, je založeno na porovnávání, a tak říkáme, to je malé, a to je veliké, neumíme myslet, bez porovnávání, vždy musíme mít myšlenkový metr, kterým vše poměříme, a každý specialista má logicky i svůj metr, a tak jsou často konflikty mezi specialisty, protože jejich metry, nejsou stejné.

Lze být sluncem? Ano. Pokud dokážeš dávat, aniž budeš očekávat to, že se ti tvoje dary vrátí, slunce od nás neočekává, že mu vrátíme to, co jsme dostali, v okamžiku kdy očekáváš, že za dar dostaneš jiný dar, se stáváš psychickým ubožákem, který celý život jenom čeká na to, že dostane nazpět to, co on druhým dal, jako; král, faraon, císař, sultán, prezident, ředitel, celebrita, atd.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel deset a deset