Jak se stát dobrým člověkem?

Nedávno jsem byl v kostele a pokud bych měl opravdu stručně shrnout podstatu toho, co jsem se dozvěděl šlo o to, že máme být dobrými lidmi a máme se vyvarovat zla. Je to v zásadě správně a nedá se proti tomu nic namítat, avšak když jsem odešel domů a hlouběji nad vším uvažoval zjistil jsem, že mi v tom přece jen ještě cosi důležitého chybí. A sice, jak se vlastně stát dobrým? Jakým způsobem to provést? Jak k tomu dospět? Jednoduše řečeno, chyběl mi konkrétní, metodický postup, jak ze sebe udělat dobrého člověka, který nekoná špatně.

V pedagogické praxi existuje například disciplína s názvem metodika, hovořící o konkrétních a co nejefektivnějších způsobech, jak žáky naučit požadovanou látku. Nebo pokud si třeba pořídíme nábytek v rozloženém stavu, dostaneme k němu přesný návod, jak ho složit.

Když se však zpětně dívám na to, co jsem si dosud vyslechl v různých chrámech zjišťuji, že právě tohle mi tam chybí. Že mi tam chybí konkrétní metodický postup a zcela konkrétní návod, jak se stát dobrým člověkem.

Lidé tedy sice vědí, čeho mají dosáhnout, ale nevědí jak přesně toho dosáhnout. A proto se o to každý snaží svým vlastním způsobem. Mnozí se usilují dělat opravdu to nejlepší co umí, avšak vždy to jaksi postrádá jasný metodický postup. Proto i jsou výsledky dosti rozpačité a lidé, rozčarovaní svými neúspěchy v dosahování požadovaných ideálů, rozčarovaní z toho, že nevědí jak vlastně tyto ideály dosáhnout nakonec mnohokrát fatalisticky rezignují.

A tak, když se člověk v určitém poctivém duchovním snažení usiluje stát se dobrým člověkem, když zápasí se svými chybami, nedostatky, zlými sklony a snaží se je přemoci, avšak když přesně neví, jakým způsobem to co nejefektivněji dosáhnout, jeho chyby, nedostatky a špatné sklony se k němu stále vracejí zpět a on se pohybuje jakoby v začarovaném kruhu. Proto se pak například celý život zpovídá stále ze stejných hříchů a svou hříšnost začne vnímat jako nutnost, které se neumí zbavit

Přesná metoda, přesný návod a přesný metodický postup je tedy tím, co mně osobně tak velmi chybí v nejrozličnějších duchovních snahách, se kterými se setkávám.

A přitom je to tak jednoduché! Tak jednoduché a prosté, jako všechny velké a převratné věci. Ona konkrétní metoda k tomu, jak se stát dobrým člověkem totiž spočívá v bdělosti nad čistotou vlastního vnitřního života. V bdělosti nad čistotou vlastního cítění a myšlení!

V dbaní o čistotu, ušlechtilost, čestnost a spravedlnost vlastního cítění a myšlení se ukrývá tajemství toho, jak se stát dobrým člověkem. Tajemství toho, jakým konkrétním způsobem to provést.

Pokud se vás tedy někdo zeptá, jak by se on sám mohl stát dobrým člověkem a co konkrétně má proto udělat, můžete mu říci toto:

Dbej o čistotu, ušlechtilost, spravedlnost a čestnost vlastního cítění a myšlení! Neboť kvalita vnitřní života člověka tvoří podstatu jeho osobnosti. Jakým způsobem totiž myslíme a cítíme, takovými opravdu jsme!

Pokud tedy chceme být lepšími, než jsme dosud byli, musíme se zaměřit na vlastní cítění a myšlení. Na kvalitu vlastního cítění a myšlení! V bdělosti nad čistotou a ušlechtilostí vlastního vnitřního života se skrývá ona konkrétní metoda, jak a jakým způsobem je možné ze sebe udělat dobrého člověka.

Abychom hlouběji pochopili celkový dopad této tak závažné věci, uveďme si příklad. Prostý a každodenní příklad ze života, jakým je sledování televize.

V současnosti už snad neexistuje ani jeden film, ve kterém by nebyl sex či násilí a televizní divák je do toho vtahován svým cítěním a myšlením. Jeho cítění a myšlení je vtaženo do děje filmu. Citově a myšlenkově se v něm angažuje a prožívá ho. No a negativní podněty, jako je násilí, přemrštěná tělesná pudovost, intriky, nebo prázdná bezobsažnosť zanechávají negativní otisk v jeho citech a myšlenkách.

Jednoduše řečeno, člověku se určitým způsobem znečišťuje jeho vnitřní život. No a pokud byť chodí do kostela a chtěl by se stát dobrým, avšak celkem nic netuší o tom, jak velkou a zásadní roli v tom sehrává jeho cítění a myšlení, takový člověk s přijatými negativními podněty dále vnitřně pracuje a vnitřně se jimi zabývá. Ale jelikož se jedná o podněty negativní, strhává ho to, poškozuje a dělá horším. I jeho ostatní chyby, nedostatky a špatné sklony jsou tím ještě více umocňovány a posilovány.

Takový člověk, byť by i chtěl, se pak nikdy nemůže stát lepším, protože jeho vlastní vnitřní život ho strhává k zlému. A přestože chodí do kostela, usiluje o věci duchovní a chtěl by se stát dobrým, to špatné v něm, čehož příčinu nezná, ho k sobě poutá pevným lanem a takovýto jedinec se pak není schopen duchovně pohnout z místa. Stále a donekonečna marně bojuje se stejnými chybami a nedostatky, až nakonec zcela rezignuje.

Kdo se tedy chce stát opravdu lepším a dosáhnout ideál dobrého člověka ať bdí nad čistotou a ušlechtilostí vlastního vnitřního života. V jeho bdělosti nad čistotou, ušlechtilostí, čestností a spravedlností vlastního vnitřního života a v jeho pevném chtění k dobrému totiž spočívá jediná cesta k tomu, jak se stát skutečně dobrým. Je to metoda, která mu nakonec zaručeně přinese úspěch a přivede ho k vítězství nad jeho chybami a nedostatky. Neboť pokud člověk dokáže být dobrým, čistým a ušlechtilým ve svém cítění a myšlení, čili ve svém nitru, nevyhnutelně se časem stane takovým i navenek.

Pokud se ale bude snažit stát se dobrým, avšak bez ohledu na kvalitu svého nitra, když podcení a bude ignorovat tuto skutečnost, nikdy se mu to nemůže podařit, protože jeho nečisté nitro ho bude neustále strhávat k zlému.

PS. Uvedený příklad sledování televize je jen jeden z mnoha příkladů z každodenního života, které nás vnitřně strhávají dolů. Člověk proto musí bděle a vnímavě rozpoznávat každé nebezpečí možnosti znečištění vlastního vnitřního života, musí se mít před ním na pozoru a musí se ho vyvarovat.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.