Kdo chce sám na sobě prožít zázračné uzdravení, musí splnit tři podmínky. První podmínka je znát, proč onemocněl. Přesněji řečeno poznat, jaká je duchovní příčina nemoci, která ho potkala.
Neboť lidská bytost je lidskou bytostí ne jen proto, že tak vypadá, ale hlavně proto, že se tak chová. Že tak myslí a jedná.
Pokud však člověk dlouhodobě nejedná a neuvažuje správně, nebo pokud vnitřně propadá různým depresím, strachům, úzkostem a jiným negativním stavům, staví se proti zákonům univerza. A protichůdnost jeho postavení se časem nevyhnutelně promítne do zcela konkrétního onemocnění. Do nemoci, která mu na fyzické úrovni ukazuje míru a charakter jeho odklonu od požadavků zákonů univerza na bytost, zvanou člověk.
Kdo se proto chce opravdu uzdravit, musí v první řadě znát vnitřní, psychosomatické příčiny vlastní nemoci a musí se je snažit odstranit.
V dnešní době internetu je to velmi snadné, protože stačí pouze zadat do vyhledávače "duchovní příčiny nemocí" a okamžitě se dá získat základní přehled, který si může člověk podle potřeby ještě rozšířit. No a pak, s tímto poznáním, může vnitřně zapracovat na své osobní změně k lepšímu. V tomto spočívá první a nezbytný krok k našemu uzdravení.
Druhou podmínkou je vroucí prosba směrem nahoru, k Nejvyššímu. To samozřejmě předpokládá víru v dobrotivého a milujícího Stvořitele, na kterého se lze v důvěře obrátit se svou prosbou o pomoc.
A když to bude skutečně prosba pokorná a ne nějaké požadování bez pokory, shora, ze Světla se nám může dostat pomoci v podobě léčivé, hojivé, budující a vítězné síly Páně. Ta začne proudit do naší, ve vroucí prosbě otevřené duše, až ke konkrétnímu nemocnému místu na našem fyzickém těle.
Celé si je to možné připodobnit k principu nálevky. Představme si široký otvor nálevky, nacházející se nad úrovní hlavy a jeho úzký otvor, směřující k místu na fyzickém těle, kde nás trápí nemoc.
Naše pokorná prosba směrem nahoru a naše víra v tuto pomoc aktivuje léčivou sílu Světla, která k nám začne proudit. Na základě tohoto našeho postoje se pak otevře horní, široká část nálevky, začne do sebe nasávat proud léčivé síly a směřovat ji ke konkrétní chorobě.
Co je však velmi důležité vědět, je zohlednění časového faktoru. To znamená, že člověk musí setrvat v důvěře v zázračné uzdravení prostřednictvím léčivé síly Světla určité časové období. Určitý čas, potřebný k tomu, aby se léčivá síla v nás mohla plně rozvinout a naše fyzické uzdravení dotáhnout do úspěšného konce.
Je to podobné, jako když kdysi kráčel Peter po moři vstříc Ježíši. Pokud by byl měl pevnou víru po celou dobu, byl by k němu došel. On však prošel jen krátký úsek, pak se ho zmocnila malověrnost a začal se topit.
A stejně také prosící člověk musí vydržet ve své hluboké důvěře ve vyléčení prostřednictvím síly Světla určitý čas. To znamená, že tak, jakoby Peter ve své pevné víře došel po moři od loďky až k Ježíši, tak má dojít člověk, ve své pevné a neochvějné víře bez malomyslnosti, od nemoci až k uzdravení.
Pokud ale začne po nějaké době upadat do pochybností, on sám brání svou malověrností tomu, aby se v něm léčivé účinky Světla plně rozvinuly a vítězně projevily.
Léčivá síla Světla je skutečně schopna člověka zázračně uzdravit. Na základě naší prosby bude k nám proudit. Ale pak zbývá už jen na nás, abychom nenarušovali, a nakonec i docela neznemožnili její působení naší nedůvěrou, malomyslností a pochybnostmi.
Každý, kdo se rozhodne jít touto cestou totiž rychle zjistí, jak moc se v něm začne bouřit rozum a nejrůznějšími pochybnostmi se bude snažit zákeřně otřást důvěru člověka v konečné vyléčení prostřednictvím síly Světla. Tento boj s vlastními pochybnostmi však musíme vybojovat a ustát.
Třetí podmínka spočívá ve vytváření živých citových forem radostného očekávání uzdravení prostřednictvím léčivé síly Světla.
I když totiž člověk má důvěru i víru ve Světlo a jeho pomoc, často bývá pod tlakem choroby vnitřně úzkostný. Vnitřně spoutaný obavami a strachem. A tyto, člověkem vytvářené a živené citové formy strachu a úzkosti formují kolem něj obal, který znemožňuje pronikání léčivé síly Světla.
Je totiž třeba vědět, že každé naše citové hnutí se spojuje se základní, neutrální, živou silou, proudící univerzem a živá, neutrální síla, pronikající city člověka, dává vznikat živým citovým formám. Tyto živé citové formy se zdržují v naší blízkosti a žijí svým vlastním životem. A jsou přesně takového charakteru, jakého charakteru bylo naše původní citové hnutí.
V základním členění jsou tedy buď pozitivního, nebo negativního druhu. Tím pádem se okolí člověka stává buď pozitivním, nebo negativním. A naše bezprostřední, živé okolí pak samozřejmě odpovídajícím způsobem zpětně ovlivňuje naši osobnost.
Souvislost s naším tématem spočívá v tom, že pokud pod tlakem choroby začneme vytvářet úzkostné, nebo jiné negativní citové formy, ty se prostřednictvím živé, neutrální síly stávají živými a obklopí nás.
Tím se však kolem nás vytváří určitý negativní obal, přes který k nám nemůže pronikat pozitivní léčivá síla Světla, o kterou jsme prosili. A to pak brání našemu uzdravení, ke kterému nemůže dojít, protože negativní obal kolem nás to znemožňuje.
I když to samozřejmě bývá někdy velmi těžké, pod tlakem choroby bychom neměli vytvářet negativní citové formy strachu, úzkosti a obavy. Naopak, měli bychom se vzchopit a dokázat udržovat své cítění pozitivní a radostné, v očekávání pomoci, přicházející v podobě léčivé síly Světla.
A tyto radostné citové formy očekávání blízkého uzdravení, tyto radostné formy očekávání pomoci ze Světla se stanou prostřednictvím živé neutrální síly, proudící univerzem živými, a ve své živé, světlé radostnosti obklopí okolí člověka. A nejen že jeho samého budou potom zpětně ovlivňovat pozitivním způsobem, ale zároveň vytvoří obal, stejnorodý příchozí síle Světla, o kterou jsme prosili. A protože tento obal budou tvořit světlé, radostné a pozitivní citové formy, nebude působit jako překážka, ale naopak, jako nějaký uvítací výbor, očekávající příchod pomoci ze Světla, který bez problémů vpustí léčivou sílu do širokého otvoru nálevky, zmíněné na začátku. Naši moudří předkové podvědomě tušili tyto skutečnosti a vyjádřili je rčením: Veselá mysl, polovina zdraví!
Když píšu tyto řádky, bezděčně se mi vybavuje scéna z dokumentárního filmu o druhé světové válce, jak vojáci dvou ruských armád obkličují dobyvačnou armádu polního maršála Pauluse pod Stalingradem. Vybavuje se mi, jak vojáci běží k sobě, objímají se a uzavírají kruh obklíčení.
Velké německé armádní seskupení ještě nějaký čas kladlo odpor, avšak zima, hlad a bezvýchodná situace ho zlomili a Němci nakonec kapitulovali.
Také našem případě to probíhá velmi podobně. Nemoc je totiž dobyvačnou armádou, která vtrhla do našeho organizmu a chce ho zničit. Avšak na pomoc s tímto nepřítelem k nám, na naši vroucí prosbu, přichází shora léčiva armáda síly Světla.
A oproti ní, zdola, směrem od nás, jí běží vstříc armáda našich vlastních, pozitivních a radostných citových forem očekávání zázračného uzdravení, které jsme zformovali prostřednictvím živé síly svým cítěním.
Tyto dvě armády, jedna shora a druhá zdola, se blíží k sobě, obklopují nemoc, až se nakonec spojí. Nepřátelská, dobyvačnou armáda nemoci se ocitne v kleštích obklíčení. V obležení může ještě určitou dobu klást odpor, ale pokud sevření nepovolí, bude postupně stále více chřadnout a slábnout, až nakonec kapituluje.
A pak nadejde den vítězství! Den velkého vítězství dvou armád dobra nad dobyvačnou armádou nemoci! Ze srdce přeji všem nemocným zažít takové vítězství.
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
2024 ©