Svého času jsem napsal úvahu o tom, jak extremisté obhajovali mravnost na Slovensku. Šlo o známý případ předsedy banskobystrického samosprávného kraje Mariána Kotleby, který stopl divadelní představení v Brezně a předtím zastavil dotace divadla tance v Banské Bystrici.
A hle, reakce umělců, jako i divadelní veřejnosti nenechala na sebe dlouho čekat. Město Brezno a jeho poslanci se totiž rozhodli postavit za svůj divadelní soubor. Rozhodli se ho podržet a ukázat lidem, že stopnuté představení má přece jen své kvality. A proto přišli s iniciativou dodatečně ho dohrát.
Záštitu nad představením převzal primátor města Brezna, který prohlásil, že největší zbraní proti nekulturnosti je umění, což v podstatě znamená, že právě toto představení reprezentuje kulturu a kulturnost samotnou, zatímco skutek pana Kotleby je naopak projevem nekulturnosti.
Šéf souboru zase jménem všech jeho členů sebevědomě prohlásil, že oni přece velmi dobře vědí, co je kultura a tuto kulturu dělají pro lidi, ne pro jediného člověka, který chce rozhodovat, co je kulturní a co ne.
Představení bylo samozřejmě beznadějně vyprodané a diváci ho nakonec odměnili dlouhotrvajícím potleskem. Lidem se líbilo a neviděli na něm nic závadného, proč by se nesmělo hrávat. Za všechny pozitivní reakce uvádím slova paní Moravčíkové z Brezna: „Neměla jsem důvod odtud odejít, protože to bylo zpracováno tak, že nějaké ty vulgárnější slova zcela zapadaly do celkového kontextu“.
A právě nad tímto vyjádřením paní Moravčíkové se zkusme trochu hlouběji pozastavit, protože přece jen zřetelně potvrzují přítomnost vulgarismů v představení. Vulgarismů, které však podle názoru tvůrců a diváků mají z hlediska uměleckého konceptu své plné opodstatnění.
Zkusme se však podívat na celou věc trochu z jiného úhlu pohledu. A sice z hlediska základních morálních principů. Tyto principy totiž nebo existují, nebo neexistují. Zde není prostě možné relativizovat. Buď je něco mravné, nebo nemravné. Buď je tedy řeč a slovní projev slušný, nebo je vulgární. A vulgarismus zůstává vulgarismem vždy a za všech okolností. Vždy a za všech okolností jde o věc negativního a destruktivního charakteru, prostřednictvím níž nelze vybudovat nic pěkného, ani harmonického.
Nicméně paradoxně, moderní divadelní tvůrce to přece jen dokáže! Dokáže povýšit vulgarismus, použitý ve vhodném kontextu na umělecký počin! A v takzvaném moderním divadle je takových zázračných věcí mnohem víc, protože moderní divadelní tvůrce je schopen povýšit na umělecký počin i různé jiné lidské zvrácenosti, jako například nezřízenou tělesnost, násilí, či různé jiné deviace. V tomto směru se však žel tvůrci, jakož i konzumenti takzvaného umění obelhávají, protože nemravnost zůstává nemravností vždy a za všech okolností.
Lidé se však chtějí nechat obelhávat. Lidé, jak se zdá, chtějí být klamáni proto, aby mohli dát volný průchod svému sklonu k nemravnosti, která je přece jen v určitém smyslu přitahuje. A pokud jim tento jejich sklon, často ukrývaný dokonce i před sebou samými dokáže někdo rafinovaně zaobalit do kvazi umění, je to o to lepší. Mají pak dojem, že holdují kultuře, zatímco se jim ve skutečnosti pod pláštíkem kultury dostává nemravnosti.
Často právě z tohoto jednoduchého a nízkého důvodu mají mnohé divadelní představení vyprodáno. O přitažlivosti těchto věcí pro veřejnost se totiž obecně mezi takzvanými tvůrci kultury dobře ví a je to nimi i velmi účelně využíváno k dosažení komerčního úspěchu, ať už v oblasti literární, filmové, divadelní, nebo výtvarné.
Taková lež a takový sebeklam, který nemůže nikdy nikoho povznášet je však ve své prosté jednoduchosti a bez všech příkras cestou do pekla. Je cestou k úpadku lidskosti a elementární mravnosti, a to vše rafinované skrývané za umění. A všichni umělečtí tvůrci, obratně využívající lidského sklonu k nízkosti ke svému prospěchu, kteří sebevědomě prohlašují, jak umění moc rozumějí jsou ve skutečnosti služebníky temnoty, servírující zvrhlost pod pláštíkem umění.
V současnosti totiž žijeme ve velmi zvláštní době. V době plné lži a klamu. V době, před jejíž dvojakosti jsme byli už dávno varováni slovy: „Dávejte si pozor na ty, kteří k vám budou přicházet jako beránci, avšak ve skutečnosti to budou draví vlci.“
Ano, žijeme v době neuvěřitelné lži a klamu, ve které k nám přicházejí divadelní tvůrci se vznešenými slovy o umění, avšak ve skutečnosti přinášejí nízkost, zvrhlost a vulgárnost.
Žijeme v době, ve které se pod pláštíkem humanismu a tolerance prosazují jako společenská norma různé zvrácenosti a deviace. Viz registrované partnerství, gender ideologie a mnohé jiné.
Žijeme ve zvláštní době, ve které nejsou informace určeny k tomu, aby byli lidé znalými, ale naopak k tomu, aby zůstali nevědomými a povrchními. Aby všechno kolem sebe vnímali jen tak, jak si to přeje někdo jiný.
Není proto snad už nejvyšší čas, abychom takto nedůstojně nenechali sebou manipulovat? Není už snad opravdu čas, abychom přestali být klamáni a přestali lhát sami sebe? Není už snad nejvyšší čas k tomu, abychom začali trochu samostatněji myslet? Abychom naivně nepřijímali všechno jako umění jen proto, že se nám to snaží namluvit takzvaní odborníci na umění? Abychom nepřijímaly účelově podsouvané dezinformace jako pravdu jen proto, že nám to nabízejí takzvaní odborníci na informace?
Každý z nás má na výběr, zda se nechá nadále obelhávat tím, co je mu podsouváno, nebo zda si dá námahu rozpoznávat pod lesklým vnějším pláštíkem skutečné jádro a pravou podstatu. Pokud si ale tuto námahu nedá, stane se bezduchou loutkou v rukou jiných, kteří jím budou jako na provázcích lidsky nedůstojně manipulovat a vnucovat mu své vlastní názory. A takovýmto způsobem bude pak naivně přijímat zvrhlost a nemravnost jako umění, dezinformace jako pravdu, zkaženost a společenskou normalizaci deviací jako humanismus, lež jako pravdu a čirou hloupost jako moudrost.
A skutečným účelem cílené záměny všech těchto pojmů je vytvoření slepé a hloupé masy, kterou je možné pod pláštíkem pěkně znějících slov, obratně ukrývajících skutečné záměry vmanipulovat do čehokoliv. I do války, když to mocenské elity světa uznají za vhodné. A lidé půjdou opět slepě jako ovce, protože je přesvědčí, že jdou bojovat za vysoké a ušlechtilé ideály, zatímco ve skutečnosti budou jen ubohými loutkami v rukou arogance moci, sledující vždy jen vlastní, sobecké cíle.
Vzpamatujme se už proto konečně a staňme se skutečnými lidmi! Lidmi, kteří přemýšlejí, zkoumají a dokáží nahlédnout pod povrch. Lidmi, kteří se nedají naivně oklamat vnějším pozlátkem a proto již jimi nemůže nikdo nedůstojně manipulovat. Lidmi, které již více nikdo nemůže vést k úpadu, k zkáze, ke ztrátě lidskosti a mravnosti, řka jim přitom o svobodě, humanismu, lidských právech a kultuře.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š
2024 ©