Kritikům současného společenského systému a momentálního lidského uspořádání věcí se často zvykne vytýkat nedostatek optimismu. Bývají často konfrontováni otázkou, zda je správně neustále odhalovat nové chyby a nedostatky? Zda něco takového jen nepřispívá k prohlubování krize a post moderní deprese? A není snad to, co dnes nejvíce potřebujeme právě optimismus?
Možná by proto opravdu neškodilo více úcty ke všemu tomu dobrému, co naše civilizace dosáhla. A to paradoxně i navzdory dnešnímu materialistickému způsobu myšlení, uspořádání a řízení společnosti.
Ano, naše doba, více než jakákoli jiná potřebuje optimismus, potřebuje úsměv a radostné nadšení učinit svět lepším. Nicméně tento optimismus nemůže být prázdný, falešný, naučený a vynucený pouze rozumem, jako je tomu dnes.
Neboť tak, jako by měla být hodnota peněz reálné krytá zlatem, tak by měl být i optimismus krytý skutečnými a pravými hodnotami, o které se opírá. Jedině ztotožněním se s pravými hodnotami může být totiž i optimismus pravý! Ba co víc, on dokonce z těchto hodnot automaticky vyvěrá. Takový optimismus je skutečně to, co v dnešní době potřebujeme jako sůl.
Naopak dnešní hraný, sílený a neupřímný optimismus, jehož účelem je pouze zastřít postupné boření se všeho toho, co lidé dosud vybudovali, takový optimismus je doslova bláznovstvím.
Jaké jsou však ale ty pravé hodnoty, o které bychom se měli opřít my i náš optimismus? Na co bychom se měli zaměřit v první řadě, jako na to nejdůležitější a nejpodstatnější?
Současný, více méně bezohledný konkurenční boj, ve kterém silnější ničí a potírá slabšího by měl být nahrazen principem spolupráce, přinášejícím úplně stejný užitek všem zúčastněným stranám.
Mohli bychom samozřejmě jmenovat ještě i jiné důležité věci, ale tímto třeba začít. Je třeba začít skutečnou úctou člověka k člověku, přerůstající v snahu vzájemně si pomáhat a podporovat se. Pomáhat si a podporovat se v osobním životě, v práci, v řízení státu a ve vztazích mezi jednotlivými národy. Na tomto stojí a padá úplně všechno! Pokud totiž nedokážeme zrealizovat tuto nejelementárnější hodnotu pravého lidství, nemá v podstatě ani smysl mluvit o jiných hodnotách.
Pokud se ale zaměříme právě na toto a vzájemná podpora, pomoc a spolupráce lidí bez jakýchkoli postranních úmyslů se stane realitou, z tohoto prvotního a nezbytného základu se začnou automaticky odvíjet další pravé hodnoty, jakými jsou smysl pro čest, spravedlnost, ušlechtilost, pravou krásu, moudrost, jakož i touha po poznání skutečné a celistvé pravdy o životě.
Učme se tedy v první řadě vidět v jiném člověku stejného člověka, jako jsme my. Učme se ho mít v takové jisté úctě, jakou si přejeme sami pro sebe. Učme se k němu být spravedlivými v takové míře, v jaké si přejeme, aby byli jiní spravedliví vůči nám. Velmi jednoduše, a tak důvěrně známým způsobem řečeno, učme se milovat svého bližního, jako sebe samého. Toto je totiž jediný a pravý základ, na kterém může vzniknout a plně se rozvinout skutečná lidská civilizace.
A toto je také cesta každého z nás osobně. Je to cesta pro ty, kteří se chtějí vůbec ještě nazývat lidmi, protože jedině nastoupením této cesty začínáme naplňovat základní atribut lidskosti. Neboť ať bychom dosáhli jakýchkoliv výdobytků vědy a techniky, bez tohoto elementárního a základního atributu lidskosti samotné se to i tak časem zákonitě vše zvrhne v neštěstí a stane se prokletím místo požehnání.
Pokud se tedy náš svět a jednotliví lidé v něm nepřizpůsobí principu lásky k bližnímu, jako k sobě samému, nečeká nás nic dobrého. Zde nejde o žádné náboženství, církev, vyznání, či denominaci. Zde jde jen a jen o princip samotný!
A pokud ani ty, jednotlivý člověče nezačneš v tomto smyslu sám za sebe, osudové nitky tvého života bolestně poznamená odpovídající míra tvé vlastní nelásky k jiným. Neboť přesně to, co jsi ty sám svými postoji a svým jednáním vůči bližním sel, to budeš muset ve vláknech svého vlastního osudu sklidit. Tato zákonitost je také důvodem, proč náš svět i všichni lidé v něm přežívají více negativity a neštěstí, jako harmonie a štěstí. A to je také důvod, proč nám chybí pravý a skutečný optimismus, který je pokrytecky nahrazován tím prázdným a falešným.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š
2024 ©