Určitě vám neuniklo, že ve společnosti probíhá vzájemný ostrý boj dvou názorových skupin. Skupiny zastánců, příznivců a sympatizantů agendy LGBTI na jedné straně a na druhé straně skupiny jejích odpůrců. Médii je obecně vnímáno snažení první skupiny jako společensky přínosné. Je vnímáno jako boj za správnou věc. Jako boj za lidská práva určitým způsobem společensky znevýhodněné menšiny. Je to vnímáno jako něco vývojově, lidsky a společensky progresivní.
Naopak, názorová skupina odpůrců agendy LGBTI je mediálně vnímána jako skupina lidí nesnášenlivých, extremistických a reakčních, kteří zastávají historicky překonané názory.
Pokud bychom si vzali nějakého absolutně nezaujatého člověka, a ten by se vážně zahloubal do argumentace jedné a pak druhé strany, našel by mnoho odborných argumentů, na základě kterých jsou jejich zastánci přesvědčeni o vlastní pravdě. A pokud se příslušníci těchto dvou názorových skupin setkají, třeba v nějaké televizní, nebo rozhlasové relaci, obě strany jsou schopny relativně odborně argumentovat. Avšak na konci relace odcházejí stejně nesmiřitelně protichůdně naladěni, jako předtím. Žádná vzájemná odborná debata na tom nedokáže nic změnit.
A pokud se z tohoto hlediska podíváme na širokou veřejnost, tak část z ní se přiklání na jednu a další část na druhou stranu, přičemž také zde platí, že žádná logická argumentace protistrany nedokáže na tom absolutně nic změnit.
Kdo má tedy pravdu? Jak a kde ji lze najít, pokud je jakákoliv rozumová argumentace kontraproduktivní?
Pak je potřeba pravdu hledat jinak! A to v zohlednění hlubších, duchovních souvislostí.
Při tomto hledání však musíme vědět, že podněty ducha se v nás, čili v našem nitru zrcadlí prostřednictvím čistých citů a prostřednictvím svědomí. A tyto citově duchovní impulsy, vznikající v našem nitru, nám vždy v nejbezprostřednější přirozenosti jasně signalizují, co je správné. Čili, co je správně stojící v pravdě ducha!
To tedy reálně znamená, že o tom, co je správné a dobré nemusíme vůbec uvažovat, protože to se v nás okamžitě a bezprostředně ozývá v impulsech čistého citu a svědomí. To, co je správné a dobré je každému člověku jasné okamžitě a bez přemýšlení, protože to přímo a bezprostředně vychází ze samotné podstaty našeho ducha. Z podstaty našeho ducha, který má ve věcech správného hodnotového rozlišování jevů a skutečností vždy absolutně jasno.
Využijme tedy této znalosti v praxi a podívejme se její optikou na agendu LGBTI. Třeba konkrétně na snahu o postavení svazku homosexuálních partnerů na úroveň standardního manželství, dokoncetakéi s možností adopce dětí.
Pokud člověk poctivě zkoumá sám sebe, jeho čistý cit a svědomí v něm na to okamžitě a bez jakéhokoliv přemýšlení reagují, jako na něco nesprávné. Jeho čistý cit a svědomí se proti tomu okamžitě vzbouří, jako proti něčemu nepřirozenému. Zde netřeba ničím argumentovat! Zde netřeba nad ničím přemýšlet! Zde netřeba nic zdůvodňovat! Čistý cit a svědomí okamžitě impulzivně formují jasné NE! NE všem podobným praktikám, snahám a záměrům!
A je úplně jedno, jestli je tento vnitřní postoj jinými lidmi, společností, nebo médii vnímán jako zpátečnictví, zaostalost, homofobie, nebo cokoliv jiného. Člověk to přece právě takto jasně cítí a zcela přirozeně se staví na stranu svého cítění. Tento jeho postoj je postojem vnitřní integrity osobnosti, která stojí pevně na pozicích vlastního vnitřního přesvědčení. Kdyby člověk jednal jinak, musel by přece lhát sám sobě!
Jak je to ale ve druhém případě? V případě schvalování agendy LGBTI? Třeba konkrétně v případě registrovaných partnerství?
Také u těchto jedinců jejich čistý cit a svědomí signalizují jasné NE! Nicméně pudy, falešné sklony a jejich rozumově racionální ospravedlňování překrývají a zatlačují do pozadí impulsy čistého citu a svědomí. Každý homosexuál přece vnitřně jasně vnímá, že něco není v pořádku. Že s ním něco není úplně normální a přirozené. Ale síla pudově smyslných impulsů těla, síla pokřivených sklonů a síla rozumových argumentů, prostřednictvím kterých se to člověk v sobě snaží omluvit, to v něm přehluší.
A tak, místo boje s nesprávným a nepřirozeným, se tomu naopak podvoluje a podřizuje. Takový jedinec už potom nenaslouchá hlasu svého čistého citu a svědomí, ale dopřeje sluchu pouze hlasu svých slabostí. Jejich uplatňování, jejich zohledňování a snaha o jejich společenské akceptování se pro něj stává rozhodujícím. Takový člověk lže sám sobě, když si myslí, že bojuje za svá práva. A přitom ve skutečnosti bojuje jen za práva svých slabostí. Za práva vlastní nepřirozenosti, kterou sice citem jasně vnímá, ale jeho varovný hlas násilím potlačuje a zapuzuje.
No a všichni ti, kteří sice sami nejsou homosexuály, ale podporují LGBTI agendu, překrývají nesouhlasné impulzy svého čistého citu a svědomí falešným, rozumově racionálním humanismem. Jeho prostřednictvím bojují za legitimitu a legalizaci osobnostních slabostí jiných, pro které by bylo stokrát lepší, kdyby se s nimi snažili bojovat a nad nimi zvítězit, než když se jim podvolují a snaží se je společensky legitimizovat. Je to pouze falešný rozumový humanismus a falešná rozumová dobrosrdečnost, kterými lidé, schvalující agendu LGBTI, přehlušují vlastní citové vnímání nepřirozenosti, nesprávnosti a škodlivosti takovýchto snah.
Závěr:
Kdo vnitřně vnímá agendu LGBTI a vše, co s ní souvisí jako scestné a nezdravé, ten stojí na pozicích čistého citu a svědomí, které mu to jasně signalizují. Takovému člověku není potřeba nic vysvětlovat a žádné rozumově racionální argumenty ho nepřesvědčí o opaku. Takový člověk stojí v dané, konkrétní věci zdravě a správně, protože má pevnou oporu ve svém duchu, který se v něm projevuje citem.
A stál by v celém svém životě ještě mnohem správněji a zdravěji, kdyby se hlasem svého čistého citu a svědomí řídil v absolutně všem, co ho potká a co musí řešit. Pokud by takto jednal, kráčel by svým bytím správně, směrem ke štěstí, radosti a harmonii tak, jak ho k tomu v každé situaci jasně vybízí hlas jeho čistého citu a svědomí. Měl by proto tomuto hlasu vždy pozorně naslouchat a poslouchat ho.
Kdo však vnímá agendu LGBTI a vše, co s ní souvisí jako správné, zdravé, humanistické a pokrokové, lže sám sebe! Snaží se oklamat své čisté cítění a svědomí, které mu naznačují opak. A snaží se je oklamat a přehlušit prostřednictvím křečovitého rozumového ospravedlňování vlastní úchylky, pudů a slabostí v případě homosexuálů. Nebo pak prostřednictvím rozumově racionální, vykonstruované dobrosrdečnosti a naivního humanismu v případě nehomosexuálů, schvalujících a podporujících tyto snahy.
Člověče, řiď se vždy a všude svými čistými city a svědomím, a nic jiného nepotřebuješ! Vždy půjdeš správným směrem a vždy budeš jednat správně.
Pokud ale tvé čisté cítění a svědomí překryjí byť i ty nejlepší rozumové důvody, nebo pudy, či jiné slabosti, a ty se budeš rozhodovat na základě nich, nepůjdeš správným směrem a tvé konání nebude správné. A to ani tehdy, kdyby se ti to snad na první pohled jako správně zdálo.
Pamatuj, že dříve nebo později nakonec narazíš a bolestně se zraníš, protože si kráčel proti pravdě ducha, kterou neseš ve svém srdci! A pokud ani pak neupustíš od své nesprávné cesty, postihne tě neštěstí za neštěstím, a nakonec definitivní záhuba! Záhuba, která bude smutným osudem každého, kdo se zřekl velikosti vlastního ducha tím, že nedbal jeho hlasu, projevujícího se impulsy čistých citů a impulsy svědomí.
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
2024 ©