Materialismus

Otázka vzniku světa byla a také je jednou z úplně nejdůležitějších. Určitě stojí za to, abychom se jí zabývali. Vždyť nevědět vůbec nic o vzniku světa, ve kterém žijeme, znamená jít životem slepě bez pochopení jeho smyslu.

Prakticky po celou dobu své historie věřilo celé lidstvo v existenci různých vyšších sil, téměř nikoho ani nenapadlo si představovat svět bez nich. Až v posledních desetiletích se to výrazně změnilo.

V moderní době se do popředí dostává věda, která dokázala objasnit mnohé věci. A právě o vědu se snaží opírat novodobá teorie o vzniku světa a života v něm, materialismus. Vzal si za základ objasněný vývoj nám známého vesmíru. Tvrdí, že základ světa tvoří materie, hmota. Z hmoty by mělo vzniknout všechno existující, včetně lidského vědomí.

Dnes je nám již známo, že vesmír vznikl v určitém okamžiku, který je vědecky nazýván velký třesk. Vesmír tedy vznikl, nebyl tady věčně! Z čeho však vznikl? Podle materialismu z chaosu.

Chaos, to je něco absolutně neuspořádaného, bez jakéhokoliv systému a logiky. Jestli věříme materialismu, potom věříme, že z tohoto úplného chaosu se vyvinula hmota systematicky a logicky fungující podle svých fyzikálních zákonů. Dokonce i samotné fyzikální zákony by se musely nevyhnutně vyvinout, vždyť v původním chaosu nemohl existovat nijaký zákon. Z absolutního chaosu, antisystému, by měl tedy vzniknout dokonalý systém! Jen to dobře uvažme! Není v tom náhodou rozpor? Z absolutní antilogiky by měla vzniknout dokonalá logika! Vskutku dokonalá, vždyť kdyby byť pouze jediný fyzikální zákon fungoval jenom o trochu jinak, vesmír by se nevyhnutelně rozpadl. Taková je skutečnost.

Musíme brát na vědomí, že materialismus nemá právo tvrdit, že je totožný s vědou. Je možné pouze říci, že souhlasí se všemi vědeckými objevy, ale přece souhlasit s vědou mohou i jiné světonázory. Uvažme, že samotný materialismus je jenom teorie, která vědecky dokázána rozhodně nebyla! Musíme proto jako u každé teorie zvažovat všechna pro a proti. Teorie materialismu má však již ve svém základu nepřeklenutelný rozpor, spočívající v nepochopitelné proměně absolutně nefungujícího chaosu na dokonale fungující fyzikální zákony. Je potřeba si to uvědomit velice dobře.

Jestli tedy považujeme teorii materialismu za pochybnou, zůstává nám nějaké východisko, které by bylo od ní odlišné, ale zároveň by souhlasilo s vědou? Nelíbí se nám, že z něčeho antidokonalého vzniklo něco dokonalé, proto na to zkusme jít takto: Z čeho jiného mohla ta dokonalost vzniknout, když ne z něčeho taktéž dokonalého? A napadne nás, z čeho konkrétního by to mohlo být?

Dokonalý zdroj všeho živého. Jediný původ všeho dokonalého. To může být pouze… Stvořitel!

Není to snad přijatelnější, že dokonalé bylo stvořeno dokonalým, než že by to bylo stvořeno něčím antidokonalým, absolutním chaosem?

Nezapomínejme na to, že dnešní věda doposud nedokázala objevit zdaleka všechno. Ale že něco zatím nebylo objeveno, přece ještě neznamená, že to neexistuje! Potvrzení existence něčeho "vyššího" je však až vizí budoucnosti, vždyť pomocí hmotných pozemských pomůcek je věda schopna zkoumat pouze náš vesmír. Nutné je však zkoumání mimo vesmír, doslova "nad" vesmírem, a na to zatím dnešní věda nedozrála.

Po celou dobu minulosti se lidé nemýlili, když věřili v nějakou "vyšší" sílu. Jediné, v čem pochybili a mnozí chybí dodnes, je, že si svého Stvořitele přizpůsobili svým pozemským představám, což nevyhnutně muselo přinést mnohé omyly. Šlo to až tak daleko, že náboženství a věda se staly dvěma neslučitelnými pojmy. To však byla veliká chyba! Vždyť i náboženství, i věda by se měly snažit poznat Pravdu. Tu samou Pravdu! Proto mezi nimi nesmějí být rozpory. Vždyť za přirozeného stavu by mohly jeden díky druhému rozšiřovat své představy o realitě, tak by to bylo správně.

Je k převeliké škodě lidstvu, když věří materialismu. Materialista, nevěřící ve Stvořitele, v Ráj, nevěřící v nadzemskou ideální spravedlnost, je nutně ochuzen o pravou náplň života, a tím i o pravé štěstí. Chybí mu vysoké živé vědění, které by mu bylo opravdovou školou života. Není to smutné, když někdo žije a ani neví proč? Má v tomto případě sílu k životu podle určitých ideálů, vzorů lidského chování? Nemá! Ubližuje tak sám sobě.

Jestli chceme udělat něco pro tento svět a pro lidi v něm, musíme začít od toho nejdůležitějšího, od pochopení smyslu života. Naučme se rozumět životu a žijme své životy správně! Pomůžeme tak sobě i ostatním lidem.