Jde o film, který osloví zejména muže. Ale v tom nejčistším a nejpozitivnější slova smyslu. Je to totiž film o hrdinství. O hrdinství, o cti, o lásce, o boji za dobro a o pevné víře v Stvořitele.
Je to totiž také film o křesťanství. Ale o jiném křesťanství, než na jaké jsme zvyklí. Hlavní hrdina reprezentuje křesťanství pravé a plnokrevné. Ne to změkčilé, slabošské a zženštilé, jaké je dnes.
Hlavní hrdina je tedy křesťan, ale i rytíř. Čili člověk, který hájí spravedlnost, čest a dobro s mečem v ruce. Člověk, který se s mečem v ruce staví proti nespravedlnosti, nečestnosti, podvodu a zpupné aroganci moci.
Nechci prozrazovat celý děj, ale chci zvlášť vyzdvihnout některé mimořádně silné momenty, které stojí za pozornost zejména proto, že i když je děj filmu z období středověku, je možné vypozorovat jeho aktuální přesah až do naší současnosti. Neboť lidé se v podstatě nemění! Mění se pouze čas a okolnosti, ale jinak na Zemi ustavičně bojuje Zlo proti Dobru.
Pokud se tedy rozhodnete sledovat tento film, co bych všem vřele doporučoval, chci vás v něm upozornit na dvě klíčové scény, které vzájemné souvisí a ve kterých se skrývá onen zmíněný, hlubší přesah.
První je scéna ze začátku filmu, kdy musel hlavní hrdina poprvé použít meč na ochranu cti. Jeho mírumilovného otce totiž záměrně zesměšnil nejlepší královský bojovník, což reálne znamenalo přímou výzvu na souboj muže proti muži. No a právě o toto vyzyvateli šlo, protože si byl jistý vlastním vítězstvím.
Avšak v rozhodující chvíli přijal výzvu k souboji Arn, hlavní hrdina. Ten žil do té doby v klášteře a pouze nedávno se vrátil domů. Vůbec nikdo ale netušil, že v klášteře se naučil také umění meče.
Arnovo přijetí výzvy k souboji proto ještě více vystupňovalo posměch ze strany vyzyvatele. Avšak Arn tasil meč, který směl tasit pouze na ochranu práva, cti a spravedlnosti, pokřižoval se a souboj začal. A smích všech přisluhovačů moci a vyznavačů hrubé síly zamrzl na rtech.
Druhá scéna, na kterou chci upozornit je scéna posledního boje. Boje proti nepřátelské armádě, přicházející s toutéž arogantní nadřazeností moci, opírající se o vědomí vlastní síly a vlastní převahy.
A tento nepřítel tak, jako vždy všichni nepřátelé, přicházel s jednoznačným cílem. S cílem podmanit, ovládnout a zotročit!
Proti němu stála mnohem méně početná armáda, která se snažila uhájit svobodu a nezávislost vlastního národa. A přestože tuto armádu vycvičil a na boj strategicky připravil Arn, tváří v tvář převaze nepřítele muži zakolísali a zmocnil se jich strach. A tehdy Arn promluvil k bojovníkům, aby jim vlil odvahu: "Nemějte pochyb! Věřte! Věřte v naše vítězství! Neboť Pán stojí u těch, kteří jsou silní ve víře! Proto zvítězíme a zavládne mír!"
Všechno toto bylo ze strany nepřítele sledováno s povýšeným posměchem vědomí si vlastní převahy. Nicméně druhá strana, byť méně početná, měla převahu jiného druhu. Převahu morální! Převahu hodnoty boje za správnou věc! Převahu těch, za kterými v jejich spravedlivém boji za dobro a mír stojí síla Nejvyššího!
A boj začal! A dosavadní posměch na tváři uchvatitele vystřídal strach!
Na závěr bych chtěl upozornit ještě na něco. A sice na to, že vítězství v posledním boji bylo dosaženo již předem, a to vítězstvím vnitřním ve chvíli, kdy bojovníci Arnovy armády uvěřili, že v jejich boji za správnou věc nejsou sami, ale že za nimi stojí nejvyšší síla, jaká vůbec existuje. A sice, síla Boží!
A právě toto vědomí, toto odhodlání bojovat za dobro v podpoře síly Nejvyššího se stalo vnitřním aktem vítězství. Jím Arnova armáda zvítězila na vnitřní úrovni dříve, než nadešel boj. Následující, reálný boj byl pak již jen nezbytným a zákonitým završením tohoto, předem vybojovaného, vnitřního vítězství.
Neboť podstatou síly nepřítele byla jen početná převaha, zatímco síla obránců spočívala v morální převaze těch, za nimiž v jejich spravedlivém boji za mír stojí síla Nejvyššího. Vítězná síla Nejvyššího, se kterou arogance pozemské moci nezvykne nikdy počítat.
No a jak již bylo avizováno, vše toto má přesah až do naší současnosti. Také my tu dnes na naší planetě i v našem vlastním národě stojíme vůči aroganci moci. Ve světovém měřítku stojíme vůči aroganci nejbohatších. Vůči světové elitě a její gigantickým nadnárodním korporacím. Vůči elitě, která i prezidenty USA manipuluje jako loutkami.
V národním měřítku stojíme vůči aroganci politické moci, která národu neslouží, ale jej pouze ždímá a nabaluje se na něm. Toto je totiž základní princip takzvané standardní politiky, a proto je téměř úplně jedno, kdo nám vládne. Zda současná koalice, nebo současná opozice. Zda levice, nebo pravice. V okrádáni národa a v hledání pouze svého vlastního prospěchu jsou totiž vzácné zajedno. V tomto směru vždy vládla a vládne absolutní politická shoda, což žel znamená, že celý politický boj je ve skutečnosti jen soubojem o to, kdo se po volbách opět dostane ke korytu.
A tato arogance státní moci, která si přizpůsobuje právo, nebo dokonce výklad ústavy tak, jak se jí hodí, hledí svrchu a s posměšným nadhledem na obyčejný lid.
A obyčejný lid, zotročen prací na zahraniční žraloky a degradován mediální manipulací apaticky přežívá z jednoho dne na druhý, přijímaje to jako svůj úděl. Obyčejní lidé nevěří, že existuje síla, která by to byla schopna změnit. Že existuje síla, která by se mohla efektivně postavit proti aroganci politické a mafiánské moci zbohatlíků, povýšeně si vědomých své převahy.
Ale lid přehrává svůj boj s bohatými a mocnými již vnitřně, ve svém vědomí, protože nevěří, že je možné něco na tomto systému změnit.
Jakákoliv změna a každé potenciální vítězství totiž začíná vždy v našem nitru! Lidé musí pochopit, že ať by byla vnější převaha jakákoliv, morální právo na vítězství má vždy jenom ten, kdo bojuje za správnou věc. Pouze ten, kdo bojuje za spravedlnost, čest, dobro a právo na plnohodnotný život.
Pouze ten, kdo se sám ve svém životě snaží o naplňování principu spravedlnosti, cti, dobra a lidskosti. Za takto správně stojícím člověkem, bojujícím za správné hodnoty může potom stát nejvyšší vítězná síla, jaká vůbec existuje! Síla Boží!
Kdo se podle tohoto v svém životě řídí a takto uvažuje, ten již vnitřně zvítězil! Jeho vnější vítězství nad všemi otrokáři a utlačovateli bude pak již jenom nevyhnutelným a logickým důsledkem jeho vítězství vnitřního. Jeho vítězství morálního!
Znamená to tedy, že lidé, kteří se sami snaží o dobro a kteří bojují proti vnějšímu zlu musí dříve, nebo později nutně zvítězit. A to nad jakoukoli převahou Zla! Nad jakoukoli převahou arogance moci, peněz, kapitálu, vojenské převahy, politické svévole, nebo čehokoliv jiného. Takoví lidé musí zvítězit, i kdyby se měl stát zázrak!
Pokud ale nad zlem nevítězíme, může to mít jen dva důvody. Buď sami ve svých životech pevně nestojíme na principech dobra, spravedlnosti a cti, nebo nemáme pevnou víru v nevyhnutelné vítězství dobra.
A proto se snažme o dobro, čest, spravedlnost a lidskost! A proto věřme! Neboť veliký, všemohoucí Bůh stojí na straně těch, kteří jsou pevní ve víře! Kteří jsou pevní ve víře ve vítězství dobra, spravedlnosti a cti na této zemi a kteří se sami usilují být dobrými, spravedlivými a čestnými!
Film s názvem "Arn, templářský rytíř" si můžete prohlédnout na níže uvedeném linku. Přeji vám hluboký duchovní zážitek.
https://www.youtube.com/watch?v=3S2PgkoJ_JU&feature=share
Nebo si zadejte název filmu na youtube.
PS. Když uvidíte v závěru roj šípů, letících na nepřítele, zkuste si uvědomit, že každý člověk, usilující o dobro je jedním z takových šípů, který prostřednictvím jeho vážného úsilí o dobro eliminuje a ničí Zlo na Zemi. Kéž by těchto šípů bylo víc!
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š
2024 ©