Thór Yorickovi ukázal: "Pohleď, toto je Valhalla z vašich bájí. Je ale jiná, než jste si představovali. Je to sídlo nás, bytostných vládců, avšak lidé tam běžně přístup nemají. Pouze ve výjimečných příležitostech, kdy je třeba vypravit dolů na Zemi člověka, jenž na sebe vzal nějaké zcela mimořádné poslání, se mu na jistou dobu otevřou brány, ale trvale tu nežije žádný z lidí. Sféry bytostných nejsou pro lidi domovem. Nyní pojď dále."
Minuli Valhallu a zastavili se před velikou zářící branou. Zde se setkali se světlou bytostí.
"Toto je tvůj průvodce k další pouti. Až bude čas, přijdu sem a vezmu tě zpět na Zemi," sdělil Thór Yorickovi a vrátil se do bytostné říše.
"Vítej Yoricku," oslovil jej jeho nový průvodce. "Ukáži ti nyní domov nás, lidí. Neboť i já jsem duch lidského druhu jako ty, jen jsem již ve svém vývoji pokročil, stal jsem se čistým a tak je mi milostivě dáno zůstávat a působit zde v této krásné říši. Dříve, než se vypravíme dál, tak věz, že člověk je tvor ducha, jenž s sebou nese dar svobodného rozhodování, na rozdíl od služebníků, jako je Thór a ostatní vládci a bytosti působící v přírodě na Zemi..."
Překvapený Yorick se zeptal svého průvodce: "Jak to? To znamená, že Thór a ostatní se nemohou rozhodovat podle svého? Vždyť jsem je často viděl samostatně řešit různé věci."
"Ano, v rámci své práce se mohou rozhodovat a konat dle svého uvážení, ale jejich činnost, jejich působení, bude vždy v souladu s Vůlí Nejvyššího. Oni se nikdy nepostaví proti němu, na rozdíl od lidí, kteří zneužili svého daru svobodné volby a staví své chtění nad Jeho Vůli. Lidé se mohou v každé situaci rozhodnout, zda tuto Vůli budou následovat nebo se jí budou protivit. Bytostní služebníci tuto možnost volby nemají, a tak jsou s Ní vždy v souladu, jejich možnost rozhodování je pouze v hledání způsobu, jakým tuto Vůli co nejlépe dle svých schopností naplní.
Nyní ti ukáži východisko lidského ducha. To, co ti řeknu, je jen stručný základ celého vědění, ale pro tuto chvíli je to vše, co máš vědět. Zbytek si budeš moci doplnit sám v čistotě svého cítění, až na to přijde ten pravý čas."
Průvodce dovedl Yoricka do překrásného světa, kde se v prostoru vznášely nekonečné zástupy mihotavých světélek. V míruplném klidu se přelévaly v mlhovinových oblacích a vypadaly, jakoby spaly. Občas se některá z nich pohnula, opustila své místo a zvolna klesala dolů.
"Toto jsou zárodky lidského ducha. Jsou zatím nevědomé, bez vlastního 'já', a dlí zde tak dlouho, dokud se v nich neprobudí touha po sebeuvědomění. Jakmile se tak stane, opustí toto místo a klesnou dolů, do sfér, kterými jsi cestou sem prošel. V každé z nich se zdrží určitou dobu a prožíváním v nich se začíná formovat jejich 'já'. Podle svého chtění pak jdou za takovým prožíváním, jaké je přitahuje. Čím více prožijí, tím více touží po dalším a silnějším prožívání, a tak ho sledují stále níže a níže, až stanou na prahu hmotné země, kde žiješ svůj život i ty ve svém hmotném těle. V okamžiku, kdy se takový zárodek dostane až k hrubohmotné Zemi, je již zcela vyformovaný ve svém zjevu, má lidské rysy, a je tedy připraven k tomu, že se může vtělit do hrubohmotného těla.
Tím započne koloběh v nejzazší části Stvoření v hrubé hmotě. Jakmile se zde lidský duch dostatečně vyvine a očistí od všech případných vin a žádostí, kterým mohl při svém putování hrubou hmotností propadnout, může započít jeho opětovný vzestup. Skrze všechny úrovně, kterými dříve spěchal dolů, nyní stoupá nahoru, ale ne jako nevědomá bytost, nýbrž již jako vědomý lidský duch. Stejně, jako se v každé této úrovni po nějaký čas zdržel při svém sestupu jako ještě nezralý, tak je tomu i při jeho stoupání vzhůru, kdy těmito úrovněmi musí projít jako zralý duch. Teprve potom je mu umožněno vrátit se zpět až sem, k zlatavým branám duchovní říše. Nevrátí se však do stejné její úrovně, ze které vzešel, ale o stupeň výše, kde žijí ti, jež svým vývojem již prošli. Jak jsi jistě zpozoroval při své cestě sem, každá sféra, ať již hmotná nebo bytostná, má více odstupnění, a stejně tak i říše duchovní. Nad duchovní říší je ještě jedna, která je také duchovní, ale je vyššího druhu a lidé tam přístup za běžných okolností nemají. Pamatuj, že každý může jen tak vysoko, kam sahá jeho původ. Tímto jsem ti alespoň zhruba popsal Stvoření. Náš milostivý Bůh, Stvořitel, je ještě vysoko nad tímto Stvořením, v Božské říši. Pokud se ti Stvoření zdá obrovské, potom věz, že Božská říše je ještě o mnoho větší."
Po té se průvodce odmlčel a provázel dojatého Yoricka po říši ducha. Po nějaké době, Yorick nedovedl odhadnout jak dlouhé, přišel čas na návrat. Thór se k nim připojil na cestě zpět a zakrátko již spolu putovali k zemi.
Yorick se probudil na svém lůžku až pozdě dopoledne a celý den nedokázal pořádně myslet na nic jiného než na svůj noční zážitek. Snorri, jenž byl zkušeným a bystrým pozorovatelem, prohlásil, že se mu dnes Yorick zdá jaksi zjasnělý, ale když se mu v odpověď dostalo jen šťastné pousmání, nenaléhal. Věděl, že jestli se má dozvědět, co se stalo, v pravý čas se to dozví.
*
Jednou se stalo, že do vesnice přišli pocestní. Byla to rodina, muž a žena, oba byli již za polovinou života, a ještě s nimi byla zcela mladá dívka, jejich dcera. Vydali se na cestu z popudu jejich dcery, které se jednou zjevila jakási krásná světlá paní a sdělila jí, že se mají vydat na cestu, aby mohli splnit úkol, který se prý kdysi, v jiném světě, zavázali splnit. Putovali již několik týdnů, než dorazili až sem, a prosili, zda by mohli zůstat, neboť vycítili, že zde je cíl jejich pouti. Po krátké poradě se jim dostalo svolení a obyvatelé vesnice jim pomohli vystavět dům. Než byl ještě hotov, dočasně se ubytovali u náčelníka, který měl dům ve vesnici nejprostornější.
Když se Yorick s těmito cizinci setkal, ihned z nich vycítil velikou dobrotu a čistotu. Hlavně okolo jejich dcery, která se jmenovala Maja, se čistota a ušlechtilost přímo rozlévaly v širokých proudech do všech stran. Yorick se zaradoval, zdálo se, že jeho prosba byla vyslyšena a přišla mu pomocnice, která svým příkladem pozvedne místní ženy k vyššímu ideálu. On sám se o to sice snažil, ale jako muž nemohl toto zprostředkovat cele, a to ho trápilo. Veškerý duchovní vzlet, který všichni ve vesnici vykonali, byl tímto brzděn, neboť aby vznikla úplná harmonie, bylo ještě třeba, aby se všechny jednotlivosti celku posunuly na své pravé místo.
Nyní se tedy i toto změnilo. Jakmile se rodina zabydlela, začali pravidelně chodit k Yorickovi a Snorrimu a sdělovali si navzájem své znalosti. Bylo to poučné pro ně pro všechny. Jednou Yorick vycítil, že těmto lidem již může svěřit i to nejdůležitější. Řekl jim o jejich pravém vládci, o vznešeném Bohu, a také i o tom, odkud lidé pocházejí. Pro Snorriho i pro Majina otce a matku to bylo veliké překvapení, ale Maja jen tiše pokývala hlavou. Již dlouho věděla, že jejich bozi nejsou těmi, za něž je lidé měli, a ve své čistotě tušila, že nějaká vyšší bytost musí existovat.
Nová rodina žila příkladným životem a obzvláště Maja se zasloužila o to, že ženy počaly cítit čím dále větší touhu po ideálu pravého ženství. Když vycítila jejich upřímnou touhu, ráda se stala jejich učitelkou a předávala jim s láskou vše, co sama znala a věděla. Změnu, která tak probíhala, přivítali všichni ve vesnici, a muži, tváří v tvář ušlechtilosti, čistotě a pravé lásce, která se probouzela v jejich ženách, snažili se s daleko větší horlivostí a odhodláním plnit svoji úlohu. Postupem času se prvotní sympatie mezi Yorickem a Majou proměnily v čistou lásku a následně se rozhodli kráčet ke Světlu společně jako manželé.
Život ve vesnici šel dále a obyvatelé dělali veliké pokroky. Yorick poznal, že se rychle blíží doba, kdy již bude moci předat své vědění všem. Doba, kdy konečně splní první část svého úkolu a ukáže Pravdu všem obyvatelům vesnice. Čekal již jen na vhodnou příležitost. A ta přišla záhy...
2024 ©