O problémech, strastech a ranách našeho osudu

Napsal Smilan.bloger.cz (») 13. 2. 2017, přečteno: 298×
pp8.jpg

Každý z nás se ve svém životě sporadicky setkává s různými většími, nebo menšími strastmi a obtížemi. A když se právě nacházíme v takovémto období, bývá nám nejednou velmi těžko. Často si pak přejeme, aby nás nic podobného nebylo bývalo nikdy potkalo.



Velmi zajímavé však je, že pokud se podíváme zpětně do své vlastní, dávnější minulosti zjistíme, že právě tehdejší strasti a bolesti byly tím, co nás osobnostně posunulo kupředu a prostřednictvím čeho jsme se stali silnějšími a zralejšími.



Časový odstup od událostí nám tedy dává jakýsi nadhled nad věcmi. Ba dokonce je můžeme vnímat až tak radikálně odlišně, že to, co se nám tehdy zdálo být bolestným a nepříjemným se nám v náležitém časovém odstupu jeví jako velmi přínosné a pro náš osobnostní rozvoj velmi užitečné.



Měli by jsme si však uvědomit, že všechno to nepříjemné, před co jsme nejednou životem náhle postavení má zpravidla dvě hlavní příčiny. Za prvé jde o důsledek našich vlastních, minulých chyb a negativních věcí, které jsme v minulosti napáchali a proto se nám právě v takové nepříjemné formě vracejí. Tím je učiněno zadost vyšší spravedlnosti, na jejímž základě musí každý sklidit to, co zaséval.



Za druhé, pokud to není naše takzvaná karma, jde o cosi, co je nám úmyslně předkládáno kvůli tomu, abychom vnitřně, osobnostně, duševně i duchovně zrály. Abychom se právě v konfrontaci se takovýmito druhy problémů stávaly silnějšími, odolnějšími a duchovně zralejšími.



A to tedy v konečném důsledku znamená, že ať už mají naše bolesti, strasti, nebo dokonce takzvané rány osudu jednu, nebo druhou příčinu, v obou případech jsou pro nás ziskem. Neboť v prvním případě prostřednictvím nich splácíme staré viny a v druhém případě se prostřednictvím nich stáváme duchovně silnějšími a zralejšími.



Ať nás už tedy potká cokoliv, s radostí a odhodláním vykročme vstříc všemu, co nám život přináší. Je to totiž jen a jen k našemu vlastnímu dobru! Neboť i když to bude nepříliš příjemné, z dostatečným časovým odstupem určitě zjistíme, jak mimořádně to bylo pro nás užitečné.



Stává se taktéž, že člověk, který se ve svém životě začne usilovat o duchovní hodnoty a o dobro mívá dost naivní představu, že se jeho život od této chvíle stane pouze krásným a slunečním, jako letní den s azurovou oblohou bez jediného obláčku. Ale tak, jak je nereálná jasná, slunečná obloha po celý rok, tak je nereálný život člověka na zemi bez různých bolestí a strastí.



Přicházejí najednou, jako tmavé bouřkové mraky a zastřou bezoblačnou oblohu. Svět náhle potemní a člověk se ocitne v problémech. Pokud ale ví, že je to v každém případě v jeho prospěch, nenechá se problémy deprimovat a zvládá je s určitým nadhledem. Uvědomuje si totiž, že nad temnými oblaky problémů nadále radostně svítí slunce. Slunce Světla a Dobra!



A svou vírou v dobro, svým přesvědčením, že všechno, co jsme na zemi nuceni prožívat je v podstatě pouze pro naše dobro se takto uvažující člověk dokáže vnitřně spojit se Světlem, i přes temné mraky momentálních problémů. Takovým způsobem může pak prožívat jas zářivého letního dne, to znamená spojení se Světlem ve svém nitru neustále, i přes problémy, které jej momentálně trápí, protože si je vědom toho, že nad nimi svítí Slunce a on zůstává s jeho Světlem pevně vnitřně spojen.



A pak je už prakticky jedno, co ve svém životě prožívá. Pak totiž bez větších problémů zdolává všechny strasti a to i takové, pod jejichž váhou by se mnozí jiní lidé zhroutili. Jeho vnitřní spojení s neustále jasně zářícím sluncem Dobra nad mu totiž dává sílu stát pevně ve všech protivenstvích.



A svým zralým postojem se tímto pádem stává morální oporou a posilou mnohým, které jejich vlastní problémy zdolávají. Neboť je snadné mít úsměv na tváři, když se všechno daří, ale mnohem těžší je setrvávat ve vnitřním míru a radostném naladěni v těch největších protivenství. To již vyžaduje velkou sílu ducha.



Takovým způsobem se však člověk opravdu může stát skálou v rozbouřeném moři, nebo bojovníkem, který neochvějně setrvává na své pozici a necouvne ani o krok, i když se kolem něj všechno tříští a hroutí. Takovým způsobem se může také stát mocnou duchovní oporou a vzorem všem, kteří sami nejsou ještě tak silní a proto by bez podobné opory a vzoru mohli v protivenstvích rezignovat na dobro a zhroutit se do propasti zla, které na podobná zaváhání lidí pouze čeká.



http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel pět a dvanáct