Kristus pro nás přinesl velkou oběť, jejíž význam jsme nebyli schopni dosud docenit. Jeho oběť spočívala ve snížení majestátu Božího až dolů k lidem, a to prostřednictvím fyzického příchodu jeho Syna na naši zem.
Tato oběť spočívala ve vzdálení se od nepochopitelné nádhery a vznešenosti jsoucnosti Boží a v sestupu jeho Vyslance až do nejspodnějších úrovní stvoření, které se vinou lidí staly temným močálem, plným nízkosti.
Příchod Božího vyslance do tohoto prostředí byl obětí, nad kterou Není větší. Obětí, ke které došlo i přesto, že toto nepřátelské prostředí představovalo pro Vyslance ze Světla nebezpečí ohrožení života. Na základě Zákona stejnorodosti, v tomto případě absolutní nestejnorodosti, se totiž všechno temné muselo automaticky obrátit proti Světlu.
Smrt Krista však nebyla záměrem, ani cílem! Bylo to vědomé riziko, do kterého šel a které podstoupil kvůli záchraně lidstva.
K této velké oběti došlo pro hříchy lidí, do kterých se tak zamotaly, že už nebyli schopni najít cestu ke Světlu a bez znovu nalezení této cesty by museli nakonec ve svých hříších zahynout. Do temnoty se totiž zamotaly tak nesmírně, že cestu ke Stvořiteli mohl znovu proklestit pouze Stvořitel samotný. Nikdo jiný by to již nedokázal. Jeho Syn se toho zhostil i s rizikem smrti a toto riziko se žel nakonec stalo skutečností v podobě jeho surové vraždy na kříži.
Kdyby se však lidstvo do hříchů a všeho nesprávného a špatného tak nezamotalo, kdyby žilo správně a duchovně rostlo, příchod Krista by nebyl vůbec nutný a pak by nedošlo ani k jeho vraždě. Nesmírná oběť, spočívající v jeho příchodu na naši nehodnou zem se stala nezbytnou pouze pro hříchy lidí a pro jejich zbloudění.
Během dlouhého vývojového období před příchodem Krista přicházely na naši zem i různí jiní vyslanci ze Světla, jejichž úkolem bylo přinesení duchovního poznání. Po smrti každého z nich se však z jejich učení udělalo náboženství a z jejich osoby kult. Do původně čisté duchovní nauky začaly být postupně vnášené lidské názory, přání a představy, až nakonec udusili její zdravé jádro. Pravá cesta ke Světlu byla zamlžena, zastřena a ztracená.
Důsledkem toho bylo, že žel ani lidé toho nejlepšího chtění, poctivě praktikující jednotlivá náboženství nemohli jít navzdory svému úsilí správně a přímo duchovně kupředu. Pravda byla definitivně ztracena a svět se zamotal do své "moudrosti", která se mu nakonec stala slepou uličkou.
Zmatek byl až tak velký, že by se z něj lidstvo samo nikdy nevymotalo. Proto se stal životně nutným příchod Vyslance ze Světla, samotného Syna Božího, který jediný mohl lidem proklestit cestu vzhůru a který sám, z Pravdy přicházející, jim mohl Pravdu darovat. Pravdu čistou a ničím nezkalenou! Toto byl pravý smysl Kristova příchodu na zem.
Spása lidí tedy spočívá v přinesení Slova Pravdy, které jim ukazuje ztracenou cestu ke Světlu a k vlastní spáse. Kristus tím splnil úkol, pro který přišel, protože i když ho zavraždili, dokázal na zemi zakotvit Pravdu, jejímž prostřednictvím mohli všichni lidé dobré vůle opět kráčet přímou cestou ke Světlu. Cesta byla ukázána a spasitelské dílo završeno! Vraždou Spasitele se to už nedalo zvrátit, jak v to temno doufalo, protože Pravda se prostřednictvím Kristových učedníků šířila i po jeho smrti.
Temno však nespalo a nesmířilo se se svou porážkou. Zkoušelo to jinak a nakonec to, co tehdy nedosáhlo vraždou Spasitele přece jen nakonec dosáhlo postupným překroucením, pokřivením a zamlžením skutečného významu pozemské mise Ježíše Krista. A to tím, že hlavní účel jeho příchodu, spočívající v přinesení Slova Pravdy byl zaměněn za jeho smrt a oběť na kříži.
Z jeho smrti na kříži se udělal hlavní smysl a účel jeho příchodu. Udělalo se z toho jádro jeho poslání, a to, proč opravdu přišel tím bylo nenápadně odsunuto na druhé místo a na vedlejší kolej.
Kristus k nám však přišel především proto, aby nám přinesl učení, které když vneseme do našeho vlastního života, stane se nám cestou ke spáse. Žel, tato rozhodující a zásadní skutečnost však byla významově posunuta někam úplně jinam a to hlavně proto, aby lidé opět ztratili pravou cestu ke Světlu a k Bohu.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š
2024 ©