Lidé mají znalost a jsou informováni o různých věcech. Ale i přes velmi velkou šířku jejich záběru jim uniká to nejpodstatnější a nejzásadnější. A sice jejich vztah a postoj k základní, nebo jinak řečeno, božské síle, která proudí univerzem.
S touto silou totiž přicházejí do kontaktu mnohokrát za den a prostřednictvím ní formují a dávají vznikat mnohým věcem a dějům. Avšak žel, aniž by o tom vůbec věděli. A tak, na základě svého nevědomě lehkomyslného přístupu dávají vznikat věcem, které nejsou vůbec pozitivní, a které negativně ovlivňují jejich okolí, jakož také jejich vlastní osobnost.
Abychom nebyli v této důležité věci tak nevědomí a lehkomyslní, jakými jsme dnes, podívejme se detailněji na nepoznané tajemství tohoto fenoménu.
Našim univerzem proudí různé druhy sil a energií. A spolu s nimi také ta nejzásadnější a nejdůležitější. A sice již zmíněná, základní božská síla. No a každý z nás lidí s ní vstupuje do kontaktu prostřednictvím svého citového chtění. Jakmile tedy něco cítíme, nebo něco chceme, jakmile se naše citové chtění orientuje zcela určitým směrem, okamžitě navazuje kontakt se základní, živou silou. Ta se vlévá do našeho citu a on se tím pádem stává živým.
Základní božská síla tedy oživí naše cítění, a ono se okamžitě zformuje do živého citového útvaru, přesně odpovídajícího druhu našeho citového chtění.
To znamená, že pokud chceme například někomu udělat radost, do našeho chtění se vlije božská síla a vytvoří krásnou, dobrodějnou, živou citovou formu radosti, která směřuje k dotyčné osobě. Dostane se do její blízkosti a velmi pozitivně ji ovlivňuje svou radostností. A věrná sobě samé se v ní snaží vzbudit stejně radostné city.
Ale žel, přesně tentýž mechanismus platí také v případě špatného chtění. Pokud třeba cítíme k někomu nenávist, do našeho citového chtění se také okamžitě vlije základní božská síla a vytvoří nenávistnou citovou formu, směřující k dotyčné osobě. A tato nenávistná citová forma se zdržuje v její blízkosti a negativně ji ovlivňuje směrem k nenávisti.
Tyto skutečnosti nejsou vidět. Jsou pouhým okem neviditelné, ale reálně probíhají na úrovni citových energií. Neboť základní fyzikální zákon říká, že žádná energie se neztrácí. A přesně tak je tomu také s energií našich citů.
Každým svým citovým chtěním vytváříme prostřednictvím základní síly určitou živou citovou formu, která působí na své okolí a na vše, s čím přijde do styku. A působí buď pozitivně a radostně, nebo negativně, nenávistně a ničivě. Pouze na našem chtění záleží, co budeme prostřednictvím živé božské síly v našem univerzu vytvářet. Tato síla totiž není ani dobrá, ani špatná. Je to prostě jen živá, neutrální síla, která vlévá život všemu, co chceme. Jedině my samotní svým dobrým, nebo špatným citovým chtěním usměrňujeme božskou sílu buď k dobrému, nebo ke špatnému.
Stvořitel tedy vlévá do stvoření svou základní sílu a ve velké důvěře ponechává na lidech samotných, aby s ní hospodařili. Aby s ní hospodařili a využívali ji správně, prostřednictvím svého dobrého citového chtění a vytvářeli živé citové formy radosti, štěstí, harmonie, porozumění, dobra, pomoci, ohleduplnosti, spravedlnosti, lidskosti a ušlechtilosti. Aby tyto, jednotlivci vytvářeny, živé citové formy pak pozitivně ovlivňovaly ostatní lidi a v užším i širším okolí šířily ušlechtilé hodnoty. Jedině takovýmto způsobem měla být a má být našim citovým chtěním využívaná základní božská síla.
Avšak lidé místo toho, aby z ní pro sebe a pro jiné vytvořili svět štěstí a harmonie, si z ní svým špatným chtěním sami pro sebe i pro jiné vytvořili popraviště. Svým negativním citovým chtěním totiž formují z božské síly citové formy nenávisti, závisti, nepřejícnosti, neušlechtilosti, zvrhlosti, chamtivosti, nespravedlnosti, nečestnosti, a tak dále, a tak dále. A tyto negativní citové formy ovlivňují jednotlivce i celý náš svět tomu odpovídajícím způsobem. Lidé svým špatným chtěním zneužívají božskou sílu a formují z ní pro sebe i pro jiné neštěstí a zkázu.
Kromě chtění citového, nacházejícího spojení se základní silou, schopnou vytvářet živé citové formy, ať už negativního, nebo pozitivního druhu, má člověk také chtění rozumové. Jeho rozumové chtění však již nenachází spojení se základní, božskou silou, proudící univerzem. Proto myšlenkové formy nejsou tak vitální a takovým zásadním způsobem ovlivňující osud jednotlivců a světového dění, jako živé formy citového chtění.
A přece má také tento nižší druh myšlenkové energie nesmírně velký dopad na to, zda naše planeta bude místem pozitivním, nebo naopak místem, plným negativity.
Žel, myšlenkové chtění lidí, a z toho vyplývající, reálný stav jejich vnitřního, myšlenkového života, není příliš ušlechtilý, což má za následek vytváření nepříliš ušlechtilých, ba až nízkých myšlenkových forem. A ty ovlivňují samotné tvůrce, ale také jejich okolí směrem k neušlechtilosti a nízkosti.
Souhrnně to tedy znamená, že každý z lidských jedinců žije v jakési dvojité bublině, nebo v jakémsi obalu, skládajícím se ze dvou vrstev. První vrstvu tvoří živé citové formy citového chtění a druhou vrstvu o trochu méně vitální formy myšlenkového chtění. A tento dvojitý obal kolem nás působí, nebo vyzařuje dvěma směry. Směrem k naší vlastní osobnosti a zároveň směrem k našemu okolí, čili k směrem k osobnostem jiných lidí. No a toto působení přesně odpovídá charakteru citových a myšlenkových forem, které jsme vytvořili a které se v obalech kolem nás nacházejí. Pokud jsou to formy našeho pozitivního citového a myšlenkového chtění, ovlivňují nás i naše okolí pozitivním způsobem. Pokud jsou to ale formy negativního citového a myšlenkového chtění, ovlivňují nás i naše okolí negativním způsobem.
Každý z lidí je tedy jako král, kolem kterého stále krouží suita rádců. Těmi rádci jsou jím samým vytvořeny citové a myšlenkové formy. Pokud jsou dobré a pozitivní, máme v nich dobré a moudré rádce. Pokud jsou ale špatné a nízké, máme v nich špatné a nemoudré rádce. Ti dobří nás vedou k dobru a ti zlí nás strhávají do špatného.
Kdo má špatné rádce, je pro něj velmi obtížné dostat se zpod jejich špatného vlivu, protože v něm podporují jen špatné a nízké. Neustále ho k tomu nabádají, aby ho strhli zcela dolů a zcela zničili.
Je těžké osvobodit se z tohoto vězení zla, které jsme si sami pro sebe zformovali svým špatným citovým a myšlenkovým chtěním. Ale osvobození je možné! Osvobození je nezbytné, pokud nechceme v ustavičném nabádáni námi samými zformovaných, negativních citových a myšlenkových forem, klesat stále níže a níže, až do temnoty, ze které už není návratu.
Osvobození spočívá v poznání obrovské odpovědnosti, kterou máme v naší možnosti využívat neutrální božskou sílu. Využívejme ji proto napříště jen k dobru, aby nás její zlé a negativní zneužití nakonec nezničilo. A využívat ji k dobrému můžeme jedině prostřednictvím našeho dobrého citového chtění a dobrého myšlenkového chtění.
Dbejme na něj! Dbejme napříště velmi úzkostlivě, abychom vytvářeli pouze dobré citové a myšlenkové formy, a tím přispívali k pozdvihování sebe samých a svého okolí.
Dbejme úzkostlivě, abychom nevytvářeli nízké a špatné citové i myšlenkové formy, jejichž prostřednictvím budeme pro sebe i pro jiné formovat popraviště. Popraviště, na kterém nám nakonec ostrá ocel gilotiny zákonů Páně setne naši nehodnou hlavu.
http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š
2024 ©