O tajemství systému vyzařování univerza

Žijeme ve světě, proniknutém nejrůznějšími druhy záření. Vzpomeňme například ty škodlivá, jako je záření mobilních telefonů, wifi záření, nebo záření v mikrovlnkách. Vzhledem k mnoha jaderným elektrárnám žijeme v permanentním riziku vzniku radioaktivního záření. Dále můžeme zmínit záření rozhlasových a televizních vln a mnohé další.

My však budeme hovořit o nejelementárnějším druhu záření, které ve své přirozenosti proniká celým univerzem a udržuje ho. Je to záření, proudící od Stvořitele ke všemu, co existuje. Proniká absolutně vším, ať je to kámen, rostlina, zvíře, člověk, nebo planeta. Vše stávající do sebe absorbuje tento, pro existenci nezbytný, základní typ záření a předává ho dále, avšak již sebou samým specificky pozměněno.

A proto celé univerzum září nejrůznějšími barvami. Je podobné obrovskému vánočnímu stromečku. Své specifické vyzařování mají horniny, své specifické vyzařování mají rostliny, zvířata, lidé, planety a vše, co existuje, od nejmenšího až po největší.

Pokud se blíže zaměříme na lidi třeba vědět, že celkové vyzařování každého z nás v sobě zahrnuje jednak specifické záření lidského druhu, které máme všichni stejné a jednak specifické vyzařování naší vlastní osobnosti, které nás od sebe individuálně odlišuje.

V nejútlejším věku a v dětství přijímá každý jedinec z obrovské škály vyzařování univerza automaticky pouze ty, které nejvíce prospívají jeho celkovému vývoji. Tak se děje až do ranního mládí, čili do období probuzení pohlavní síly. Její probuzením však dochází k zlomovému momentu, protože člověk začíná být plně zodpovědný sám za sebe.

To znamená, že jeho osobnost se specifickým způsobem individualizuje a tato samostatná, individuální osobnost začíná vyzařovat do stvoření svůj osobitý, výsostně specifický druh záření. No a na základě svého vlastního, osobního typu záření, vysílaného do univerza, které představuje jeho osobité zpracování základní síly Stvořitele, navazuje stejnorodé spojení s podobnými druhy záření, která k němu začnou okamžitě proudit. A začínají k němu proudit proto, aby posílila jeho vlastní, prvotní záření, vysílané jeho konkrétní individualitou do stvoření.

Celé si je to možné připodobnit k internetovému vyhledávání Google. Pokud v něm zadáte jedno slovo, nebo pár slov, okamžitě získáte tisíce informací, které budou nějakým způsobem souviset s vaším prvotním zadáním.

No a nyní se dostáváme k zásadní věci, a sice k poznání toho, co tvoří podstatu vyzařování, vysílaného každým člověkem do univerza. Tuto podstatu tvoří náš způsob myšlení, náš pohled na život a náš žebříček hodnot. To vše vytváří kolem nás určitou specifickou barevnost našeho osobního vyzařování, a na základě ní k sobě přitahuji ze studnice vyzařování univerza přesně stejný druh záření. A ty nás posilují v tom, co jsme vyslali.

Třeba ale vědět, že jde o dvousečný meč. V případě našeho pozitivního způsobu myšlení, pozitivního pohledu na život a pozitivního žebříčku hodnot totiž vysíláme do univerza záření, které je pozitivní, a které se proto spojí se stejně pozitivním druhem záření. Tím vznikne spojení a na základě něj začne k nám samotným proudit z hlubin univerza stejný druh záření.

To prakticky znamená, že našemu pozitivnímu způsobu myšlení, našemu pozitivnímu pohledu na svět a pozitivnímu žebříčku hodnot se se dostane obrovského posílení pozitivních vyzařování, přicházejících k nám z hlubin univerza, čehož důsledkem je prožívání štěstí, radosti a harmonie.

Tento mechanismus však platí také v opačném případě, tedy v případě negativního a povrchního způsobu myšlení, v případě negativního pohledu na svět a v případě negativního žebříčku hodnot, kdy nám takovýto druh našeho vlastního vyzařování přinese zpět vyzařování negativní. A to nás uvrhne do neštěstí a zkázy.

Za této situace je tedy absolutně zásadní otázka, jaký je to vlastně ten pozitivní způsob myšlení? Jaký je pozitivní pohled na svět a jaký je pozitivní žebříček hodnot? A jaký je jejich odvrácený protipól?

Pozitivní způsob myšlení je myšlení čisté, čestné, spravedlivé a ušlechtilé, na jehož ušlechtilost člověk vědomě dbá. Negativní způsobem myšlení je myšlení nečisté, nečestné, nespravedlivé a neušlechtilé, na jehož ušlechtilost člověk vůbec nedbá.

Pozitivní pohled na svět spočívá v respektování principu obecného dobra. V respektování dobra vždy, v každé situaci a pro všechny stejně a bez rozdílu. Negativní pohled na svět spočívá v uznávání principu zla. Zlo je lež, zlo je podvod, zlo je sobectví, zlo je bezohlednost, zlo je chamtivost, zlo je egoistické dobro jen pro mě samého a pro mých nejbližších, a to i na úkor jiných, zlo je šílenství smyslové vášně, zlo je povrchnost a plytkost, a tak dále, a tak dále.

Pozitivní žebříček hodnot je takový, na jehož vrcholu jsou hodnoty ducha. Hodnoty lásky k Bohu a lásky k lidem. Hodnoty vznešených a ušlechtilých ctností. Negativní žebříček hodnot je takový, na jehož vrcholu jsou hodnoty materie a konzumu. Hodnoty peněz, majetků, moci, slávy, kariéry a podobně.

Jakým způsobem tedy člověk myslí, dívá se na svět a jaký má žebříček hodnot, přesně takovým způsobem vyzařuje jeho osobnost do univerza. Tím navazuje spojení se stejnými vyzařováními, které ho zpětně velmi výrazně ovlivňují a posilují. To se člověku při jeho dobrém vyzařování může stát obrovským požehnáním, které ho vysoko povznese. Avšak při jeho špatném vyzařování se mu to může stát neštěstím a zkázou, která ho nakonec zničí. Zničí ho, protože nakonec podlehne obrovské síle negativních vyzařování, s nimiž navázal spojení a přitáhl je k sobě.

Vezměme si třeba takový vznik psychických chorob, kterými v současnosti trpí velké množství populace. Na samém počátku psychické poruchy můžeme najít uvnitř člověka vždy něco negativního, neharmonického a nevypořádaného. Třeba křivdu, úzkost, méněcennost, nebo něco podobného. Tím však, i když jde zpočátku opravdu o něco velmi nepatrného, člověk okamžitě něco vyzařuje do soustavy záření univerza. Jeho záření okamžitě navazuje spojení s příslušnými místy, odkud se mu začne ihned dostávat zesílené míry odpovídajícího druhu záření. To následně znásobí ono původní a nepatrné, co hlodalo uvnitř člověka, až to postupně, pokud dotyčný neustane ve svém vlastním negativním vyzařování, časem překročí určitou únosnou míru a stane se patologickým. To znamená, že člověka nakonec doslova spolkne a zcela ovládne záření, se kterým on sám navázal na začátku zdánlivě nevinné spojení, prostřednictvím svého prvotního vyzařování.

Nebo si třeba vezměme agresivní sobectví v nabývání osobního prospěchu. Takový druh negativního vyzařování, obrovským způsobem posíleného odpovídajícím druhem záření, přicházejícím z hlubin univerza, může nakonec dotlačit jednotlivce až k zločinu a celé národy do vražedných výbojných válek.

Ale tyto zákonitosti se dají využít také pozitivně. Existují totiž mnohé ušlechtilé vlastnosti a ctnosti, které můžeme v sobě pěstovat a jejich vyzařováním do vesmíru můžeme přijímat podobný druh záření, která z nás budou formovat stále ušlechtilejší a ctnostnější osobnosti.

O nejvznešenějším využití principu vyzařování univerza mluvil Kristus, který nás nabádal, abychom se v sobě snažili probudit lásku ke Stvořiteli. Nabádal nás, abychom ho milovali celým svým srdcem, celou svou myslí a celou svou osobností. Takovým způsobem budeme totiž vytvářet tomu odpovídající druh osobního vyzařování, které výše popsaným způsobem naváže spojení s vyzařováním Stvořitele. No a síla nejvznešenějšího vyzařování Páně, která k nám začne proudit, neobyčejným způsobem přetvoří a požehná celé naše bytí. Pozemsky i duchovně. A po naší fyzické smrti nám otevře brány království nebeského, nacházejícího se v blízkosti Boží.

V současnosti stojí lidé v realitě mnoha vyzařování univerza zcela nevědomě. Absolutně nic o tom nevědí a způsobem svého myšlení, svým pohledem na život a svým žebříčkem hodnot k ním proudí pouze nízké druhy záření a ty je srážejí do stále větší nízkosti.

Už dávno je tu však čas, abychom se stali v tomto směru plně vědomými. Abychom vědomě čerpali z pokladny záření našeho univerza takovým způsobem, aby nás to povznášelo po všech stránkách.

PS. Krásným příkladem reálné existence všeho, o čem jsme mluvili, jsou staré obrazy takzvaných světců. Zobrazují viditelné záření kolem hlavy lidí, kteří se intenzivně usilovali o dosažení lidské a duchovní ušlechtilosti, na základě čehož pak přijímali stejný druh záření z výšin univerza, až z nich takto znásobena ušlechtilost jejich osobnosti doslova svítila a vytvářela známou svatozář.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š