Ostrá kritika teologie!

Je smutné, že existuje mnoho oblastí, ve kterých se současné křesťanství odklání od původního učení Ježíše Krista. A jedním z nich je právě teologie. Jde v podstatě o určitý druh filozofie a filozofování, se snahou o rozumově racionální rozebírání víry a její mnoha jednotlivostí. Vysoká teologie není něco, co by bylo přístupné nejširším masám věřících. Ale ne proto, že by snad byla skrývaná a utajovaná, ale proto, že je tak mimořádně komplikovaná a intelektuálně náročná.

Ale toto všechno, i když se to na první pohled nezdá, je v ostrém rozporu se slovy Krista, který nás nabádal k něčemu úplně jinému! K tomu, abychom byli jako děti!

Co znamená jeho doporučení? Znamená, že k výšinám vede jedině cesta čistého dětského srdce a jednoduché, nekomplikované a přímé dětské mysli. Znamená to, že skutečnou Pravdu bytí lze chápat jedině tímto způsobem, protože skutečná Pravda je prostá, jednoduchá a přirozená. A proto přístupná absolutně každému člověku bez rozdílu!

Naopak, komplikovanost, složitost a přílišná učenost pouze zamlžují cestu k Pravdě, protože se ji snaží vidět složitější, než ve skutečnosti je. Ba co víc, takový přístup zcela znemožňuje její chápání! To, co lidé takovýmto rozumově komplikovaným způsobem získávají, jsou jen jejich vlastní lidské názory tak, jak to kritizoval už Ježíš ve své době slovy: "Vaše nauky jsou jen nauky lidské!"

Konečně je proto potřebné pochopit, že skutečná Pravda je prostá, jednoduchá a nekomplikovaná, což je na míle vzdálené od přehnané komplikovanosti nejrozličnějších teologických rozumových konstrukcí. A právě proto je možné Pravdu vnímat a znát jedině v prosté, nekomplikované jednoduchosti srdce a mysli, jakou mají děti. Jde tu totiž o účinky vesmírného zákona stejnorodosti, na jehož základě k sobě nachází cestu pouze to, co je stejné a vzájemně stejnorodé.

A zákon stejnorodosti se ve vztahu k poznání Pravdy bytí a poznání Stvořitele projevuje ještě také jiným způsobem. A sice tak, že nejvnitřnější duchovní jádro naší osobnosti, to skutečné "já", o které jde především, se v nás projevuje čistými city. To znamená, že jedině za pomoci čistých citů je člověk schopen vnímat, poznávat a chápat všechno to, co k nám přichází z výšin Ducha.

A toto, jeho duchem skrze čistý cit uchopené duchovní poznání, pocházející z výšin Ducha, pak člověk může prostřednictvím spolupráce s rozumem odít do slov. Může ho zhmotnit do slov. Takto by to mělo fungovat a takto by měl člověk formovat své poznání Pravdy i poznání Stvořitele. Jedině tímto způsobem se totiž dokonale naplňují účinky velkého vesmírného zákona stejnorodosti, na jehož základě duchovní jádro člověka, projevující se v nás čistými city, může navázat kontakt a spojení se vznešenou Pravdou Ducha. Jedině takto ji může tušit, vnímat a porozumět jí.

Člověk však kromě citových impulsů ducha vlastní také rozum, aby prostřednictvím něj poznával hmotný svět a mohl ho ovládat. A prostřednictvím rozumu a rozumových znalostí se lidé skutečně stali téměř neomezenými vládci hmotného světa. A to proto, že opět na základě vesmírného zákona stejnorodosti, je právě náš rozum stejnorodý s hmotou. Proto k ní nachází cestu, proto jí rozumí, chápe ji a ovládá ji.

Žel, kvůli úspěchům rozumu v ovládání hmotného světa, začali postupně lidé mimořádným způsobem nadhodnocovat jeho význam. Začali se opírat především o něj a časem to došlo až tak daleko, že mínění rozumové složky jejich osobnosti se pro ně stalo rozhodující také ve věcech ducha. Také duchovní oblast a duchovní pravdy začaly být vnímány, poznávány a uchopovány rozumem.

Ale protože rozum je na základě zákona stejnorodosti stejnorodý jedině hmotě, muselo dojít k tomu, že vznešenost, velikost a zářivost Pravdy Ducha byla rozumově zploštěna, okleštěná, ohraničená a omezená.

A tak to, co pocházelo z Výšin Ducha, jako potrava a oblažení pro ducha člověka, sídlícího v jeho srdci, bylo rozumem znehodnoceno a ztratilo schopnost povznášet ducha. Ztratilo to schopnost vést člověka k výšinám Ducha.

Tak se z duchovních učení působením rozumu staly nauky duchovně mrtvé a učenci, kteří je byť celý život studovali, se stali neschopní vnímat, poznávat a porozumět skutečným pravdám Ducha. A proto tito lidé, například bibličtí zákoníci a farizeové, nebyli vůbec schopni chápat učení Ježíše Krista. Jeho učení však bylo mnohem blíže obyčejným lidem, kteří v sobě přece jen ještě nesli určitou míru prostoty, přirozenosti a nekomplikovanosti srdce.

A právě kvůli tomu volá Ježíš k nám všem, abychom byli jako děti, protože jinak nebudeme moci vejít do království nebeského. To znamená, že se máme více řídit svými čistými city, které jsou impulsy našeho ducha, a jejichž prostřednictvím se stáváme schopní vnímat a uchopit pravdy Ducha.

Vše je tak nesmírně jednoduché, pouze člověk sám si to zkomplikoval. Vždyť přece o pravdě srdce a čistého citu netřeba vůbec uvažovat! Netřeba o ní vůbec hloubat! O pravdě srdce a čistého citu netřeba dělat žádné teologické konference!

Pravda srdce, čili pravda ducha, přece v každém člověku vždy jasně září v čistotě jeho citu! Ním se řiďme a ním prociťujme hodnotu i pravdivost věcí. Zde netřeba vskutku o ničem přemýšlet! Zde je potřeba pouze prostě žít a jednat ve svobodě ducha! Ve svobodě čistého citu, který se ozývá v našem srdci!

Jakékoliv myšlenkové hloubání o tom věci pouze zbytečně komplikuje a zamlžuje! A žel, právě na takovémto myšlenkovém hloubání, analyzování a komplikování je postaveno to, co se nazývá teologií. Teologie je rozumová snaha o vyjádření pravd Ducha, což však na základě vesmírného zákona stejnorodosti není možné.

Ale protože lidé ve svém nitru enormním způsobem nadhodnotili vlastní rozum, v jeho pýše, v pýše rozumu odsouvají bokem cestu dětské prostoty. Skutečná pravda i skutečné poznání Stvořitele musí být podle názoru lidí, přeceňujících rozum, mnohem složitější a mnohem intelektuálně náročnější. Jen tímto způsobem je to podle nich opravdu velké. A proto, aby mohli dosáhnout této iluzorní velikosti, vzniklo cosi takového, jako je teologie. Jen ona může podle jejich názoru odkrýt nejskrytější tajemství bytí, protože poznávacím znamením skutečné moudrosti je právě míra obtížnosti pochopení. A proto tento druh lidí realizuje své "poznání" a svou "moudrost" právě v rámci složitosti teologie.

Toto je však cesta falešná! Je to cesta pýchy rozumu, který svýma nehodnýma rukama sahá na pravdy Ducha a zplošťuje je, zmenšuje je a zužuje je. Je to cesta pýchy rozumu, který z velikosti učení Ducha vytvořil pouze své vlastní nauky lidské.

V ostrém protikladu k tomu znějí slova velkého Mistra: "Buďte jako děti!"

Jedině v dětské čistotě srdce a citu je skrytá cesta k pochopení Pravdy bytí, i k pochopení Stvořitele! Jedině dětská čistota srdce a citu je pravou cestou ke Světlu!

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š