Majestátní budovy rostou do výšek a všude je vidět neustálý přesun hmoty i lidí. Člověk buduje svůj svět, mramorem snaží se vydláždit svoji představu dokonalosti a oslepit leskem svých výtvorů. Vzduchem létá v dílech z hmoty, v kterých sahá po nových cílech ve snaze pokořit pro sebe i zbytek země, a zdá se, že jeho ruka se již začíná natahovat i ke hvězdám. Člověk dospěl ve svém pozemském vývoji...
Pohled shora z vyšších světů je však úplně, úplně jiný. V něm je hmota jako dočasný obal a pomůcka k vývoji ducha při hodnocení vývoje lidstva nepodstatná. Země jeví se tu jako šedivá koule, která ztratila svůj přirozený jas a je obalena temným mrakem myšlenkových forem.
Při bližším pohledu na Zemi je dnes vidět velké temné skvrny, z nichž téměř vůbec nezáří energie, ale které ji pohlcují. Můžeme dokonce pozorovat i úplně černá místa - velkoměsta. Je zvláštní, že se člověk rozhodl odstranit život z místa, kde žije, a namísto něj nastavěl bloky betonu, které svojí výškou ukazují, že nové Babylóny se množí a chtějí opět ve své nadutosti dosáhnout nebes.
Tento pohled zblízka není ale ani potřebný, neboť i z dálky je vidět, jak planeta letí obrovskou rychlostí vesmírem a řítí se do tmy vesmírného prázdna, možná vstříc jedné z těch černých děr, které pohlcují již nepotřebnou a vyžitou hmotu, aby mohla být znovuutvořena v nové formě. Země se tím ale současně dostává také z dosahu pomociplného vlivu Světla, a to znamená, že brzy bude pro duše, žijící na planetě, možný návrat jen s vypětím všech sil. Tíže, zavěšená na astrálních obalech, totiž nepustí žádnou duši z dosahu hmotnosti, podobně jako gravitace drží hmotné těleso, které se pokouší ze země odletět. Je to proto, že obaly duše jsou ještě stále hmotné, i když utkané z jemnějších vibrací než pozemská hmota.
Mnozí duchové jsou ještě neschopni návratu do duchovních světů, protože nejsou dostatečně duchovně vyvinuti a musí za účelem svého vývoje ještě znovu sestoupit do hmotnosti. Jiní se musí narodit znovu pro velkou tíži, která je zadržuje od stoupání za oblažujícím Světlem v některé z nadzemských astrálních sfér a nepustí je dále. Pokud neodčiní to, co způsobili druhým svými myšlenkami, slovy a skutky, jejich vina bude na nich neustále zavěšena a nedovolí jim stoupat vzhůru. Neodejdou, dokud nesplatí vše do posledního haléře, jak lidstvo upozornil již před dvěma tisíciletími Syn Boží Ježíš. Člověk tak dostává jenom to, co sám svým chtěním ve svobodné vůli rozhodování vytvořil. Tak je zákonitě dodržena spravedlnost a do vyšších světů se nic nečistého a nedokonalého nedostane.
Blížící se nemožnost návratu však není hrozbou pro toho, kdo si ještě včas uvědomí, že doposud se jenom zamotával svými přáními do temných vibrací, a pokusí se změnit svůj směr od života zaměřeného na hmotu na život duchem, a tím začne se probouzet z duchovního spánku.
Tak jako touha po pozemských statcích a požitcích člověka přitahuje ke hmotě, tak jej také touha po čistém a duchovním přitahuje ke Světlu a ke světům vyšších vibrací, které jsou věčné a nepodléhají rozkladu jako světy hmotné. Nad zemí se vznášejí mnohá pomocná vlákna a čekají, kdy k nim některý člověk vytvoří svojí touhou po světlém a čistém most, aby mohly ještě více posílit jeho touhu stoupat ke Světlu. To se však, žel, stává zřídka. Namísto toho mnozí natahují své ruce k velkým shlukům temných vláken, která jim zpočátku dávají toužebně hledanou energii, ale jen co se pevně na člověka napojí, začnou z něj energii vysávat. Takoví nešťastníci v zoufalství pak, žel, většinou hledají další nová a nová temná vlákna, která by jim opět dala trochu energie, aby alespoň na chvíli zapomněli na účinky temných vláken, do nichž se již zapletli. Proto se vlastně v dnešním světě, ve snaze uniknout na chvíli realitě, tak mnoho dbá na vytváření možností zábavy a uspokojování požitky.
Vlákna, navázaná chtěním člověka, se neustále dožadují energie, která lidským duchem proudí, aby se každá touha člověka naplnila podle jeho přání. Tužeb je však mnoho, a tak přichází myšlenka za myšlenkou, nabádajíc člověka ke konání toho či onoho, nenechávajíc jej téměř vůbec vydechnout. A přestože se naplňuje jedna touha za druhou a v mysli člověka by mohl vzniknout konečně na chvíli klid, který by mu umožnil si uvědomit svoji duchovní podstatu a vymanit se z tohoto otrockého kolotoče často škodlivých tužeb, člověk namísto toho vytváří si nové touhy, oslepený krátkodobým požitkem, který zažil. Za ono minimální množství energie, které takto získá, platí daleko větším množstvím své životní energie, a ztrácí nejen vitalitu a možnost prožít skutečné štěstí, ale také svobodu. Neboť dokud nesklidí úrodu toho, co svým chtěním zasel, účinky jeho myšlenek, slov a skutků budou pracovat ve smyslu jeho původního přání a budou jej držet ve stejných vibracích až do změny jeho směřování.
Člověk sice tuší, jak mnoho energie zaplatí za chvilkový pocit pohody, ale nechce si to přiznat. Pravda je taková, že kdyby svojí energií tak nerozumně neplýtval, mohl by žít neustále v jejím přebytku a jeho život by byl v každé chvíli plnější než při tom nejpříjemnějším požitku, jaký zažil, jenž je vždy jenom krátkodobou záležitostí. Nevěříte? Tak pohleďte, jaký velký je nepoměr vynaložené energie k získání krátkodobého požitku:
Pocit požitku při kouření cigarety a povzbuzující účinky trvají jenom pár minut. Potom však následuje několik hodin útlumu a únavy, který se snaží kuřáci přerušit zapálením další cigarety. Tím se však zamotávají do zlozvyku víc a více, a kromě obrovského množství energie, kterou jim cigareta odebere, snižují se životní funkce jejich hmotného i duchovního těla, a tím se pro ně blokuje přirozený tok energie stále více.
Při pití alkoholu je člověk "na vrchu" jenom pár hodin, když už jej má v krvi dostatek, a pokud se nestihne odrovnat velkou dávkou alkoholu ještě v ten samý čas a neztratí vědomí úplně, pak celý následující den je nepoužitelný pro nedostatek životní energie. Ti, kteří hovoří o tom, že klín se klínem vyráží, a začnou pít "na spravení", jsou často již závislí, aniž by si to připouštěli, mají rozbité životní vztahy a zruinovaný život, nebo jsou na nejlepší cestě k tomu.
Kromě samotného neblahého vlivu, k němuž je člověk vázán nějakou náklonností, se často stává lehkou obětí podobných vyzařování a navazuje nevědomky vlákna také s jinými podobnými temnými oblastmi. Proto například je tak častá vazba mezi pitím alkoholu a kouřením. K jednomu zlu se lehce přidá další, vždyť jsou to příbuzné vibrace.
Některá vlákna vyžadují emoce hněvu, a tak jsou člověku podsouvány myšlenky, které hněv umožňují. Jiný je napojen svojí chlípností na představy a vlákna, jimiž se dal svým nízkým chtěním spoutat, a tato jej spojují s velkými shluky podobných vláken a nutí jej dívat se na obrázky či zabývat se formami, které vytvářejí zvrhlé představy a podporují jeho přání a... tím tato vlákna živí a zamotává se do nich stále víc a více. Cestou ven z toho je uvědomění si nízkosti svého konání. To však vyžaduje spolu s niternou vůlí k polepšení i pokoru, o níž mnozí v namyšlenosti nechtějí ani slyšet.
Pokud se člověk neunaví chůzí po nesprávné cestě a tato se mu nezhnusí, asi se z ní již jinak ani nebude umět odpoutat. Přitom by stačilo změnit jenom směřování. Tím by přestal živit temná vlákna, a tyto by od něj zákonitě musela sama odpadnout, protože existují pouze z energie, kterou jim dodává. Když se tato energie, která je nejčastěji směrovaná myšlenkami a představami, nahromadí, dovede jej nakonec také k činu, který by jinak nikdy neučinil.
Někdy se lidé dostanou do zvláštní situace, kdy se jejich temná vlákna ztenčují, slábnou a některá zcela od nich odpadávají. Stává se to nejčastěji tehdy, když se člověk otevře kouzlu přírody, nadchne se pro něco krásného, potká člověka, jenž je napojen na světlá vlákna nebo alespoň méně spoután těmi temnými, nebo se v jeho srdci rozzáří světlo upřímné lásky. Často slábnou temná vlákna také tehdy, když se člověk delší dobu upřímně směje, a doslova zázraky se dějí, když se člověk spojí se světlými vlákny v upřímné touze po Světle, Pravdě a Poznání. Láska a touha někomu pomoci člověka okamžitě napojují na světlá vlákna, připojují jej na posilující zdroj Světla, a tehdy temná vlákna slábnou. Žel, často se stává, že mnozí ve svých snahách po vyšším nevydrží, spojení dostatečně nevyživují, a světlá vlákna, ještě nedostatečně zesílená a ukotvená, se roztrhnou. Pokud je však touha člověka dostatečně silná (alespoň taková, jakou měl, když se navázal na vlákna temná), světlé spojení vydrží a posiluje jej v jeho směřování ke Světlu.
Temná vlákna tehdy slábnou a v případech silného spojení se světlými vlákny odpadávají. Ne však ta vlákna, která člověk ještě stále vyživuje svými myšlenkami, představami, slovy, přáními nebo činy. Obzvláště hrubá vlákna, která člověk navázal dlouhodobým podporováním určitých přání, která u něj přerostla až do zvyku, se nedají odstranit tak lehce. Tehdy se stává, že člověk, posílen energií světlých vláken, začne naplňovat touto energií také temná vlákna a spálí je. Potom dochází k jasnému vidění toho, co doposud bylo před jeho zrakem skryto. Tehdy je nucen, často i proti své vůli, dělat věci, které nechce. Díky spojení se světlými vlákny však nepodlehne temnému vlivu, a když prožitím pozná to, k čemu se vlastně svými přáními navázal, temná vlákna spálí.
Kromě vláken ke světlým a temným energiím člověk navazuje také vlákna k jiným lidem. Zatímco pomocí druhému navazuje vlákna zářivých barev, jimiž k němu nazpět může proudit od toho, jemuž pomohl, jenom stejně zářivá a světlá energie, ublížením, pomlouváním a zlými myšlenkami napojuje vlákna temná. Takového druhu je potom také energie, která se musí k tomu, kdo vlákno vytvořil, zákonitě vrátit.
Vláken, která člověk navázal a jimiž protekla energie zatím jenom jednostranně, přičemž i druhá strana se dožaduje vyrovnání, je mnoho. Často mezi těmi samými lidmi bývá vícero vláken, což vede k pocitu nespravedlnosti, když někomu učiní člověk něco dobrého a on se mu oplatí zlým. Kdyby viděl, že se tím konečně zbavil viny, jež jej k tomuto člověku poutala, poděkoval by mu. Člověk ale v hněvu raději navazuje nová temná vlákna, která jej opět jenom spoutávají.
Přestože tento obraz člověka, opředeného mnohými vlákny, vyhlíží složitě, kdybyste to směli jednou uvidět, zjistili byste, že je to ve své podstatě velmi jednoduché a dokonalé. Žel, většinou byste však spatřili jenom lidi v různé míře spoutané temnými vlákny. Kdybyste ale spatřili jednou člověka spojeného se Světlem a viděli jeho bytostí téct to ohromné množství energie, které blahodárně posiluje jeho okolí, byli byste již velmi blízko tomu pochopit onu tak velmi jednoduchou Pravdu o životě, který žijeme. S překvapením byste viděli, že pozemské schránky lidí jsou jiné než jejich skutečná duchovní těla, a někdy byste byli zhrozeni, že právě ten člověk, který je tělesně pěkný a těší se pozornosti a přítoku energie od ostatních, je duchovní mrzák ošklivého vzhledu.
Jestliže byste pohlíželi duchovním zrakem na lidi kolem sebe, mohli byste v každém z nich spatřit svítící duchovní jiskru, která tvoří jeho jádro. Zatímco u většiny tato světélka jenom matně plápolají a jejich nositelé se jen vysíleně potácejí v tělesných schránkách, ověšeni množstvím pulzujících temných vláken různé hrubosti, napojených na shluky temných energií, občas je možné spatřit někoho, v němž toto světlo ještě svítí poměrně jasně a z nějž šíří se něco nesmírně krásného. Jen výjimečně je možné potkat také člověka, který prochází životem bděle s přísnou pozorností, v němž toto niterné světlo ostře září a před nímž všechna temná vlákna bázlivě ustupují. Takový člověk je však na hony vzdálen od všech "dobráctví", jež nosí v sobě mnozí v domněnce, že jiným pomáhají tím, že právě posilují jejich spojení s temnými vlákny a chlácholí je sladkými euforickými řečmi. Je to zarážející, jak mnozí podléhají klamu a považují trochu méně temné za světlé. Nic jim to ale neprospěje, protože vlákna, i když nevedou k odporně temným shlukům, drží je dole a ubírají jim životní energii. Časem vysílení nakonec i tak podlehnou temnějším vlivům, neschopni navázat světlé spojení, jež by je povzneslo.
Zákony, v nichž se člověku vrátí to, co svými myšlenkami, slovy a skutky vytvořil, jsou zde k tomu, abychom si uvědomovali své konání a naučili se rozeznávat.
Když se člověku totiž vrátí například to, že někomu fyzicky ublížil, a prožije to na vlastní kůži, nebude pak již jen tak lehce chtít někomu znovu fyzicky ubližovat. A podobně se také v jiných oblastech života díky vracejícím se účinkům naučí činit jiným jen to, co by prospělo také jemu samému. Jsou však i jiné způsoby učení se, než prožívat utrpení na vlastní kůži, pokud se člověk dívá kolem sebe otevřenýma očima a vnímá život naplno...
Pohleďte vzhůru a hledejte spojení se Světlem, abyste se mohli vrátit do duchovních světů, dokud to jde. Situace je stále vážnější a vydat se na cestu vzhůru vyžaduje stále více sil. Napněte proto všechny svoje síly a nehleďte jenom k Zemi, věnujíce pozornost pouze malicherným pozemským výhodám, neboť se vám to může stát osudným.
2024 ©