Příroda - svět, o kterém toho vlastně ještě mnoho nevíme IX. Svět zvířat - část 2.

Napsal Smilan.bloger.cz (») 1. 9. 2016, přečteno: 371×
0007-podzimni-les.jpg

S tím, jak se v předchozích kapitolách našeho seriálu otevřely mnohým čtenářům nové výhledy do doposud skrytých souvislostí, účinkujících v nádherném světě pozemského světa přírody, spolu s tím vynořují se u těchto čtenářů nové a nové otázky, týkající se stále jemnějších odstupnění zákonitostí, projevujících se v přírodním světě. Abychom alespoň části čtenářů přinesli větší objasnění, dotkneme se, ač jen částečně, dnes ještě několika dějů, které se projevují trvale okolo nás, aniž by je lidé doposud ve svém životě registrovali jako děje úzce vázané na práci bytostných služebníků.

Ještě než začneme s popisem některých dějů, je potřebné uvést napřed s určitostí jedno zásadní poznání. Vše, co se projevuje okolo nás ve viditelném i neviditelném světě přírody, pochází jakožto něco zcela odvislého od práce bytostných služebníků v posloupnosti směrem vzhůru z jednoho jediného všeobsáhlého bodu, z Tvůrčí živoucí Vůle Stvořitele! Bude-li o tomto přemýšlet čtenář jednou do hloubky, pak nakonec zjistí, že ve známém rčení "Bez Vůle Tvůrce člověku nespadne ani vlas z hlavy!" je obsaženo velké poznání moudrého běhu světa. Ovšem je potřebné na toto rčení pohlížet úplně jinak, než jak to lidé obyčejně ve své povrchnosti dělají. Mnozí lidé za tímto rčením chtějí vidět přímo osobu Všemohoucího Tvůrce, jenž má vše zaopatřovat, vše obstarávat, na vše dohlížet! Samozřejmě na strasti a radosti pozemských lidí má dohlížet v první řadě! Jinak to přece není láskyplný dobrotivý Bůh, ba dokonce není to vůbec žádný Bůh, protože Bůh se přece musí starat o lidi. Jestliže je jejich Stvořitel, má na ně dohlížet a zasahovat do jejich životů tak, aby se navzájem nezraňovali, aby si neubližovali, aby všeho potřebného k jejich životu bylo dostatek. Pokud tomu tak není, pro mnohé lidi Bůh neexistuje!

Bláhoví lidé! Oni si ve svých povrchních představách zaměnili Tvůrce za sluhu, který by správně měl podle jejich představ zasahovat do všeho dění, navzdory přirozenému běhu zákonitostí, které se odvíjí od prvotní Vůle Tvůrčího aktu Stvoření. V této prvotní Vůli je obsažena dokonalá Všemoudrost Tvůrce, která od samého prvotního vytrysknutí Světla a života nese a řídí světy v celém díle Stvoření. Tvůrce nepotřebuje již do tohoto Stvoření dodatečně zasahovat, neboť v Jeho pravěčné Vůli bylo obsaženo vše tak, že nemůže nikdy nastat sebemenšího porušení Zákonů od této Vůle se odvíjejících.

Zaměňme jen jednou pro správné pochopení Tvůrce slovo vševědoucnost za dokonalou Všemoudrost, a přiblížíme se ihned o mnoho blíže správnému pochopení mnoha dějů okolo sebe. Zmíněná Všemoudrost obsahovala a také obsahuje mimo jiné i to, že při výstavbě a udržování Stvoření, na všech stupních od toho největšího až po ten nejmenší oddíl v celku Stvoření, podílí se vždy na všem výchozím formování bytostné působení jako něco, co je vždy zcela přirozeně přítomno ve všem, co se hýbe i co je momentálně v klidu. Toto bytostné působení projevuje se tedy ve všech částech díla Stvoření, a v posloupnosti shora dolů nachází tak nakonec i své vědomé zformování v úrovni ležící nad přírodním světem hrubohmotnosti. Na tomto stupni nalezlo toto bytostné pro své vlastní zpodobnění formy, o kterých jsme si v seriálu již vícekráte psali. Jedná se o nejrozmanitější zástupce bytostného, které můžeme nazvat služebníky, pomocníky, modeláři, vůdci a ještě mnoha jinými názvy, jež vždy ve správném spojení ponesou v sobě jen pozitivně budující, udržující a pečující zachvívání.

Člověk sám musí jen k pochopení světa, jenž pracuje a žije okolo něho zde, v úrovni hrubé hmotnosti, přidat poznání o těchto ve všech situacích nanejvýš činných bytostných služebnících. Tito služebníci pracují a tvoří vždy a jedině v úplném souladu s prvotní Všemoudrostí Stvořitele.

Vzato tedy do důsledků, je jisté, že spadnutí vlasu z hlavy člověka podléhá vždy a jedině zákonitým účinkům, které právě v neomylnosti řídí a naplňují bytostní služebníci, udržující chod ve Stvoření. Jakkoliv se tedy může jevit, že spadnutí vlasu z hlavy člověka je dějem majícím za důvod možná tisíce variant vlivů, vždy platí, že právě samotné naplnění těchto vlivů je přísně v souznění s věrnou a nikdy nekončící prací bytostných služebníků. Je jedno, zda je spadnutí vlasu výsledkem věku člověka, zda je to následek zdravotního stavu jeho tělesné schránky, či zda k tomu snad došlo ještě z jiných důvodů, vždy to bylo jen projevem následování zákonitých dějů, účinkujících nad hmotou a ve hmotě. Tyto děje jsou vždy jen důsledným naplněním zákonitostí ve Stvoření, jejichž počátek tkví ve Všemoudré Tvůrčí Vůli Stvořitele. Spadne-li člověku vlas z hlavy, je to vždy děj, jenž se naplnil ve Vůli Stvořitele.

A právě stejně tak, jako je tomu ve světě lidí, úplně stejně tak je tomu z hlediska Pravěčných Zákonů i v případě života zvířat. Narodí-li se či zahyne-li, prožívá-li ve svém pozemském bytí úspěch nebo neúspěch, jsou vždy a za všech okolností zvířata stejně jako lidé podřízena neměnným, pravěčně pracujícím Zákonům, zformovaným Tvůrčí Vůlí Stvořitele a Boha. Pochopitelně musíme zde vzít ohled na to, že zvíře na rozdíl od duchovního původu člověka pochází svým základem z duševně bytostného, nevědomě duševního - zvířecího kruhu, tedy z kruhu, který se nachází v Pozdějším Stvoření, a to v jedné ze spodních úrovní bytostných zahrad, nacházejících s v údolích pod mocnými skalními stěnami, jež se vypínají vzhůru do světlých oblak, v jejichž vzdálenosti lze ještě o mnoho výše tušit zářící hrad bytostných vládců - Walhallu.

Z těchto míruplných zahrad nevědomě bytostného tryskají dolů do hmotnosti jiskérky energie, jejichž vědomí je jen vědomím skupinovým, tedy vědomím, jež ve svém základu jako jednolitý celek nese v sobě pouze neujasněnou pudící touhu sloužit společně s ostatními tvory ve Stvoření k radosti Tvůrce.

Z tohoto celkového zachvívání jemné mlhoviny jisker, která se vznáší, podobna oparu stoupajícímu z nádherných jezer, rozkládajících se v těchto zahradách, z tohoto mlhovinového oparu energií oddělují se neustále jednotlivé částečky, aby se v podobě jemného, zlatavého deště jiskérek snášely v proudech dolů ke hmotnostem, kde je pak ještě dále tento proud rozdělován a tříděn, aby v různě silných jádrech bylo záření zlatavého proudu přiváděno k jednotlivým tělíčkům zvířat, chystajícím se k hrubohmotnému zrození ve světě přírody. Miliardy těchto svítících proudů a z nich se formujících jader snáší se v okamžiku jedné vteřiny k Zemi a současně miliardy stejných jiskérek vracejí se v protiproudu vzhůru k místům svého východiska, vysoko k bytostnému kruhu v Pozdějším Stvoření. Avšak v tomto protiproudu, stoupajícím vzhůru z míst na Zemi, kde ukončila nejrozličnější zvířata svoji životní pouť, čas od času objeví se shluk záření silnějšího druhu, než je okolní záření. Toto silnější záření nese v sobě zakotvení o něco vyššího vědomí, než je základní skupinové vědomí, které je jinak obsaženo v převažující části celku. Bytostnými služebníky je pak toto silnější záření pečlivě zachytáváno a vedeno šetrným způsobem stranou od prvotního proudu, který můžeme nazvat skupinovým vědomím duše všech zvířat.

Ono silnější nebo jinak řečeno svítivější záření je následně vedeno jinam než zpětně do vod jezer v zahradách bytostného kruhu. Tato místa můžeme nazvat místy, kde silnější záření může po určitý čas v odpočinku zrát, podobno jemným, svítícím shlukům, aby bytostné ruce služebníků směly jej po čase opětně vyslat dolů ke hmotnostem, kde jsou pak tyto shluky připojovány k ostatnímu proudu duševně zvířecího záření za účelem oživení tělíčka zcela vybraných zvířat na Zemi.

Tato zvířata se pak zcela samočinně projevují ve svém pozemském životě jako více sebevědomější, než je tomu u zvířat ostatních. V milosti Tvůrce je dáno každému životu, jenž usiluje o to, stát se trvale sebevědomým, aby tohoto směl dosáhnout. Tak také i zvířecí duše, jakkoliv svůj počátek mají ve skupinové duši mlhovinového nevědomého druhu, tak i tyto duše, pokud prokáží více vůle k sebevědomí a v průběhu vícero životů ve zvířecích tělech v hrubohmotnosti dokáží si toto sebevědomí rozvinout, po čase mohou se vyvinout na takový stupeň vnitřního života, že si již drží určitou zvířecí formu i po svém návratu do zahrad bytostného kruhu.

Zde jsou pak také zvířata vedena k dalšímu vývoji, ať již novými inkarnacemi do hrubohmotných těl či pro působení na různých jemných místech v úrovních hmotností v Pozdějším Stvoření. Jedno však pro tyto zvířecí duše zůstává v platnosti. Jakýkoliv propad v živosti svého zachvívání vede zcela zákonitě k opětnému rozplynutí k nevědomému proudu skupinové duše.

Vše ve Stvoření musí se udržovat v pohybu. Cokoliv se snaží ve sklonu k lenosti a pohodlnosti vyhýbat svému poslání, své službě, to je vždy neúprosně svrženo rukama bytostných služebníků dolů, do rozkladu ke svému výchozímu prazákladu. Přísnost, která v tomto uplatňování Zákonů panuje, je nanejvýš spravedlivou, neboť odděluje od sebe zdravé od nezdravého. Nutno zde říci, že právě neúchylná přísnost, projevující se v bytostném světě často jako nesmírně drsná a nesmlouvavá síla, drží právě ještě i dnes celý svět přírody na Zemi ve stavu, který vyvolává v člověku občerstvující, oblažující vjem, jehož důvod byl doposud pro mnohého z lidí v základě neuchopitelným. Nyní však je to vše jasnější! Je to vše jen následkem věrné a oddaně naplňované služby všech bytostných služebníků pracujících v přírodním světě hrubohmotnosti.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel devět a jedna