Jestliže hovoříme o principu vůdcovství ve světě bytostných sil v jeho pozitivním významu, pak je potřebné si k tomuto popisu jednoznačně vždy přiřadit ono nejdůležitější, bez kterého by tento princip zcela ztrácel smysl a význam. Oním nejdůležitějším je skutečnost trvale zůstávající propojenosti všech stupňů hierarchie vůdců s jedinou, všeobsáhlou Vůlí Tvůrce, Svatého Boha. Jedině spojení s touto Vůlí jakožto s Pravěčným moudrým východiskem Světla a Zdrojem veškerého Života, jenž současně vydal energii pro vznik celého díla Stvoření, jedině toto spojení vnáší do celého sledu vůdců jednotnost a řád. Spolu s tímto řádem a jednotností pak také i přítomnost moudrého vedení, jež v sobě obsahuje veškeré poznání pro vývoj života ve všech sférách díla Stvoření.
A právě stejně tak, jako je tomu ve velikém dění v obsahu celého díla Stvoření, úplně stejně tak projevuje se tento princip vůdcovství a Vůle v něm obsažené ve světě bytostných sil, působících nad hmotností za účelem jejího oživování, a to právě skrze zprostředkovávání živoucího bytostného záření.
Díky tomuto nádhernému, obdivuhodnému a zároveň přirozenému spojení s onou všeobsáhlou řídící Vůlí Tvůrce projevuje se v činnosti bytostných sil spolu s moudrostí i jednotnost a občerstvující harmonie, která se uplatňuje všude v přírodním světě od toho největšího dění až po nejmenší.
Díky tomuto principu vůdcovství a jeho bezvýhradného naplňování v radostném tvořivém činu je zajištěno, že v zaopatřování rozvíjejícího se poupěte květiny je postupováno ve stejném všemoudrém duchu Tvůrčí Vůle, jako je postupováno v péči o přírodní svět celého jednoho světadílu či celé Země, nebo ještě lépe, jako je tomu v celém jednom druhu hrubohmotnosti v Pozdějším Stvoření.
Člověku až nepochopitelná živoucnost, která je současně v této jednotnosti obsažena, zajišťuje to, že zároveň není nijak snadné nalézt dva stejné květy či dva velikostí a tvarem úplně shodné listy v celém světě přírody. To činí práci bytostných sil něčím, co je pro člověka v jeho stávajícím způsobu jednání a myšlení nedosažitelným.
Ve světě přírody, v jejím harmonickém rytmickém opakování, se ale nic nenalézá na stupni bezduchého kopírování, strojového napodobování. Vše jest vlastním druhem neopakovatelné, jedinečné, přesto stále se držící v přísném sledování jediné výchozí Vůle Tvůrce, v níž je tak vše přirozeně již obsaženo. Bytostné síly právě v neúchylném splňování čerpají z této dokonalé Vůle Stvořitele a ve svém neopakovatelném umu a vzájemném doplňování přivádí tak před oči pozemských lidí nádherné a nezpochybnitelné svědectví o velikosti a moudrosti svého Stvořitele. Stvořitele, jenž je také i dárcem života, duchovní jiskry, kterou nese v sobě i každý z nás, inkarnovaných pozemských lidí.
Jestliže se pak objevuje ve světě bytostných služebníků pojem vůdce, pak přináší tento bytostným služebníkům v sobě vždy jen to nejvyšší naplnění důvěry, moudrosti, velikosti a také příslibu trvalého zprostředkování sil.
Jaký rozdíl je v tom obsažený oproti světu pozemských lidí! Přitom i lidskému druhu byl tento pojem vůdce - pomocník, pečovatel, pastýř dán jako něco, co mělo zcela shodně, jako je tomu v principu, jenž se zachvívá přirozeně i ve světě bytostných služebníků, přinášet také ve světě lidí jen posilu, občerstvení, zprostředkování vyšších sil, zajištění vývoje v moudrém výhledu, nejvyšší spravedlnost, současně také vzornost čistoty a ideál v naplňování láskyplnosti vůči bližnímu.
To vše bylo ale postupně strženo současně s tím, jak se lidská svobodná vůle ve svém rozhodování vzdalovala od připraveného výhledu, jenž byl v moudrosti předchystán pro pozemské lidstvo, pro jeho cestu duchovního zrání zde na Zemi.
Spolu s tím, jak se lidstvo vzdalovalo od této moudré předchystané cesty, v níž se původně zcela odrážela nádherná Vůle Tvůrce, spolu s tímto vzdalováním se současně ztrácela se i čistota, láskyplnost a spravedlnost z jednání všech těch, kteří se inkarnovali pro zaujmutí postavení, které je možné nazvat jako vedoucí.
Z lidského světa vytratila se v průběhu tisíciletí ona souznějící jednotnost s Vůlí Boží, kterou právě bytostný svět v sobě přirozeně si trvale podržuje, neboť jemu je svobodná vůle v rozhodování vzdálenou. Bytostný svět nese v sobě ve všech formách svého působení jedině oddanost a vůli pro splnění úkolu či služby, k níž byl ten který služebník či tvor přiveden k životu, ať již jako sebevědomý či zcela nevědomý zástupce nejrozmanitějších forem a druhů.
Jaký tedy panuje rozdíl mezi splňováním bytostných služebníků, pracujících nad hmotou za účelem oživování a ovlivňování vývoje v přírodním světě, a člověkem, který měl původně dokazovat ještě nádhernější díla než bytostné v přírodě, je jistě zřejmé pro každého v nitru jen trochu pohyblivého čtenáře. Bytostný svět splňuje v radostném činu trvale a bez zaváhání tak nádherným a okouzlujícím způsobem, že lidský duch, který je z vlastní pozemské činnosti dnes často až k smrti vyčerpán, spěchá do přírody, do světa bytostných služebníků, aby alespoň zde trochu pookřál a nasál do sebe sil z nádherného bytostného záření světa přírody. Pozemský člověk tímto svým jednáním mimo jiné nevědomě přiznává svůj úpadek pod rovinu bytostného působení. Je to ostuda a selhání, jaké není ve Stvoření rovno.
Ve světě lidského ducha zde na Zemi je vše pokřiveno! Pojmy, které měly vzbuzovat radost a znovuzrození sil, jsou strženy dolů do nízkosti takovým způsobem, že namísto původního občerstvení vyvolávají tyto jen strach, nedůvěru, ba dokonce nepřátelství a nesmiřitelné odmítání. Jen přece jednou vyslovte mezi lidmi pojem vůdce! Co to jen dnes vyvolá za bouřlivé pocity a negativní myšlenky!
Přitom ve světě bytostných služebníků platí pojem vůdce za totéž jako pomocník, pečovatel, pastýř, v každém případě ten, který přináší ve spojení s vyššími světy dobro, posilu, vzestup. Již tato rozdílnost měla by vést ty lidi, kteří jsou schopni jen trochu více přemýšlet, k úvaze toho, že právě lidská společnost má a musí se nyní od světa bytostných služebníků ještě velmi mnoho naučit.
Ve světě přírody je každý bytostný služebník, který kupříkladu pomáhá srnčímu stádu při hledání potravy či vody, každý bytostný živlu vody, který vede po určitou dobu hejna lososů proti proudu řek, bytostný služebník živlu vzduchu, který ukazuje nejlepší cestu vzdušnými proudy hejnům vlaštovek, ba dokonce každý kořenáček, který radí žížalám a larvám v půdě jak pracovat, aby nalezly co nejvíce potravy, zde ve světě přírody je každý z těchto bytostných svým způsobem přirozeně označován za vůdce, který pomáhá druhým svým zářením, svými schopnostmi a svou moudrostí, kterou směl načerpat v rozsahu svého druhu od bytostných služebníků - vůdců stojících na stupních nad ním.
Oživte v sobě tento obraz ze světa bytostných, dejte mu propojenost s celkem, a máte před svýma očima malý obraz života z nádherného celku Stvoření. Přidejte k tomuto obrazu radostný zpěv a čistou veselost vůči všemu, co se staví do cesty jako překážky k překonávání, a pochopíte alespoň z části, co je to správná vůle k životu, kterou trvale prožívá nepřehledný zástup bytostných služebníků.
Vyvolejte si v sobě obraz toho, že malí elfové pečují o nádherné květy lučních květin s nasazením veškerých svých sil pro dosažení krásy, aby následně prožívali radost z toho, když bytostný pastýř, starající se o stádo laní, přivede je na tuto louku právě za tím účelem, aby je zvířata spásla. Jestliže toto v sobě vyvoláte a zůstane vám spolu s radostí nad zdánlivým zničením krásy květů pochopení, že jejich dočasnost byla v moudrosti žádoucí, pak přiblížíte se svým nitrem k moudrosti, která odpovídá moudrosti lučního elfa. Ba co více, jestliže se dokážete radovat z toho, že vaše vlastní nejskvostnější umělecké dílo poslouží jen krátkodobě k radosti či občerstvení někoho jiného, aniž by se ve vás ozývaly myšlenky lítosti či dokonce bolesti nad jeho dočasností, pak jste na nejlepší cestě pochopit něco málo ze světa bytostných služebníků v přírodě.
Neustálá tvořivá činorodost je smyslem bytí bytostných služebníků. Oni pracují nikoliv snad pro samotné kochání se a oblažování se až konečným výsledkem své práce, nýbrž jejich radost vyplývá z práce samotné a prožitku čistého souznění života s celkem ve vědomí toho, že na správném místě splňuje jakýkoliv bytostný služebník vysoký smysl veliké spolupráce v celku Stvoření. To naplňuje vědomí těchto služebníků spolu s moudrostí také i hrdostí a vědomím vysokého smyslu svého vlastního bytí, jakkoliv mohla by se jejich moudrá práce zdát v účinku tou nejmenší, nejprostší. Vše, i to nejmenší, má však vysoký smysl v moudrých Zákonech Stvoření!
Jak velmi právě toto prožití užitečnosti a tím i vlastní hrdosti chybí dnes milionům lidí! A přitom v tom není nic těžkého, nic nepřekonatelného. Stačí radostná mysl a touha sloužit tak, aby člověk sledoval moudrost Vůle Stvořitele, tak jak právě pro něho je předchystána na jeho vlastní cestě.
Nalézt a naplnit vlastní cestu v pozemském životě! To je dnes všeobecné úskalí největší části lidí. Přitom i ten nejmenší elf, který pracuje, vznášeje se na svých křídlech okolo květin na nejbližším záhoně za oknem čtenářovým, má tuto otázku pro sebe plně zodpovězenou. On slouží, poslouchá rady svých pomocníků a vůdců, aby pak on sám vedl vše to, co je mu svěřeno, ke správnému obstarání v podporování celku. V tom prožívá radost, kterou předává dále svým spoludruhům v okolí, aby zpětně od nich směl opět přijímat jimi vyjádřenou radost za možnost bytí. Nikoho z těchto bytostných netrápí, že spolu s podzimem mnoho z nich spolu s květinami ukončí svoji pouť, a že snad i zanikne jejich vědomí, protože jejich určení bylo vymezeno právě jen pro jednu jedinou sezónu letničních květin. To, co po nich zůstane, bude trvale živoucí obraz splnění v řetězci života. A to není málo, ba právě je to to nejvíce, co mohli oni sami za sebe vložit do Stvoření. V proměně forem a tvarů je vše neustávající, živoucí pohyb, stále vpřed proudící neopakovatelnost, nádhera a trvale občerstvující harmonie.
Proč se člověk nesnaží alespoň trochu souznít s tímto světem radostného splnění, se světem bytostných služebníků působících v přírodě?
Přineslo by mu to spolu s občerstvením i tolik žádoucí procitnutí z hlubokého olověného spánku, jenž se právě tak nepěkně projevuje na všech místech těžkopádného lidského plahočení se na Zemi.
2024 ©