Na světě je neuvěřitelně mnoho zla a zdá se, že už dokonce převažuje nad dobrem. Je tomu tak proto, že to zlé je pro lidi jaksi přitažlivější než to dobré. Konat zlo je totiž ve skutečnosti jednodušší, pohodlnější a lehčí, než konat dobro. A proto i většina lidí volí tuto jednodušší a pohodlnější cestu, která na ně neklade téměř žádné nároky.
Pochopení toho, proč je tomu právě takto a ne jinak si ukažme na příkladu malého dítěte, stavějíciho hrad z kostek. Dítě klade trpělivě jednu kostku na druhou a věže hradu se pomalu zvedají do výšky. Tato činnost od něj vyžaduje určitou námahu, soustředění, přemýšlení, kombinování, fantazii a trpělivost. Avšak najednou přijde jiné dítě a šmahem ruky mu všechno zbourá.
A přesně takto je to i s dobrem a zlem. To dobré od nás vyžaduje určitou námahu, určité sebeovládání, sebekázeň, sebe zušlechťování a cílevědomost v našem směřování k vyšším a vznešenějším hodnotám.
Avšak to špatné od nás mnoho nevyžaduje. Nevyžaduje téměř nic, protože zlu stačí, když se lidé oddají a podvolí všem svým slabostem, vášním a nedostatkům. Když se podvolí a bez zábran oddají tomu nejnižšímu v sobě samých. A to je přece tak snadné a pohodlné! Tak dokonale vyhovující lidské pohodlnosti a duchovní lenosti. Tak prosté, jednoduché a nenáročné, jako šmahem ruky zbourat hrad z kostek.
Právě pro toto tedy lidi přitahuje zlo mnohem víc než dobro. Jako dobro, které na ně klade určité požadavky a vyžaduje od nich určitou námahu cílevědomého snažení.
Vezměme si například televizi. Je plná filmů a programů nízkého, ba až toho nejnižšího druhu. Je plná povrchnosti a neuvěřitelné myšlenkové prázdnoty.
Proč? Protože právě takto to lidé chtějí! Protože podle jejich názoru si právě při sledování takového druhu programů nejlépe odpočinou. Nekladou na nich totiž žádné morální ani intelektuální nároky. Lidem opravdu stačí pouze bezmyšlenkovitě hledět na obrazovku, ať už se tam děje v podstatě cokoli. Jen ať je to nenutí hlouběji uvažovat a zabývat nějakými morálními hledisky.
Programy náročnějšího druhu a hlubšího filozofického, etického, duchovního či intelektuálního charakteru bývají většinou vysílány mimo hlavní vysílací čas a na takzvaných "druhých programech", kde nemají ani zdaleka takovou sledovanost.
Proč? Jednoduše proto, že kladou na diváka určité požadavky a určitou námahu, kterou však většinový divák není ochoten vynaložit. A proto ve vysílání televizí převládá brak a nekvalita nad hodnotami a kvalitou. To špatné, nízké, mělké a povrchní totiž lidem mnohem více vyhovuje, jako to dobré, čisté, hodnotné a ušlechtilé, protože to nevyžaduje žádnou námahu. Jen pohodlné podvolení se vlastní nízkosti.
Taková je pravda o člověku! O většině lidí na této zemi! Kdo chce, může vidět neoddiskutovatelné důkazy všude kolem sebe. Může je vidět nejen ve struktuře vysílání televizí, ale i v rozhlase, literatuře, hudbě, na internetu, jakož i v každodenních životních situacích. Lidé obecně inklinují mnohem více k tomu negativnímu a ne k tomu lepšímu a pozitivnějšímu. Proto je na světě tak mnoho nečestnosti, neohleduplnosti, bezcitnosti, nelidskosti, nespravedlnosti, lži, egoismu, nečistoty a neušlechtilosti, ale už mnohem méně čestnosti, ohleduplnosti, lidskosti, spravedlnosti, poctivosti, nesobeckosti, čistoty a ušlechtilosti. To první je totiž žel mnohem jednodušší a pohodlnější, než to druhé.
Každý z nás jakoby v sobě skrýval dvě podstaty. Jednu dobrou a druhou špatnou. A člověk se žel raději podřizuje té zlé, jakoby byl ochoten vyvinout určitou námahu k vědomému rozvíjení té dobré.
O této povaze člověka, o tomto neblahém sklonu lidstva říkal už kdysi Kristus ve svém podobenství o dvou cestách. O cestě pohodlné a široké, po které kráčí většina a o cestě úzké, kterou nacházejí pouze nemnozí.
Ta široká cesta je cestou pohodlného odevzdání se zlému, nízkému a povrchnímu, která však vede do záhuby. Ta úzká cesta je cestou úsilí o dobro, poctivost, spravedlnost a ušlechtilost. Je to cesta námahy v úsilí o dobro, která však jediná vede k plnému a šťastnému životu. K životu hodnému důstojnosti člověka, zatímco ta druhá, široká cesta pohodlného přizpůsobování se špatnému a nízkému nás devalvuje a strhává nás pod naši vlastní důstojnost. Nebo žel mnohdy až na úroveň zvířete.
Pamatujme tedy a buďme si toho dobře vědomi, že to dobré v nás bude potřebovat ke svému rozvinutí vynaložení určité námahy, zatímco tomu špatnému, nízkému a neušlechtilému v nás se stačí pouze pohodlně podvolit.
Avšak jedině rozvíjením dobra můžeme dospět k plnohodnotnosti života, zatímco v pohodlném odevzdání se špatnému se na samém konci skrývá zkáza. Skrývá se smrtonosná devalvace naší osobnosti, jako nevyhnutelný důsledek naší duchovní lenosti, spočívající v zhoubném sklonu pohodlného odevzdávaní se zlému.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.
2024 ©