Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Jednou z nejvíce používaných činností při předávání si myšlenek mezi lidmi je lidská řeč. Skrze řeč může duch předávat své obrazy, které zachytává buďto v nádherných světlých a prozářených obrazech, anebo, což je v dnešní době nejběžnější, z oblastí nejrozličnějších myšlenkových forem, které zahlcují blízké okolí jemné hrubohmotnosti.
Dle naladění našeho ducha zachytáváme buďto čisté posilující, inspirující a tvůrčí myšlenky, anebo myšlenky plné rozladěnosti či dokonce hněvu, zatrpklosti či závisti. Dle tohoto obrazu jsme také schopni ve svém naladění používat taková slova, která ještě více zdůrazní stav naší ušlechtilosti.
Pokročíme-li již na naší cestě v úsilí stát se pravou čistou ženou, potom z největší části budeme postupně zachytávat obrazy z těch jasnějších a krásnějších myšlenkových forem. Dalším vývojem však dospějeme ještě k jednomu poznání. Že je důležité, proč daný obraz, myšlenku, chceme druhým lidem předat. Zda proto, že jim chceme rychle sdělit svůj momentální nápad, eventuelně ukázat se jen, jak silnou, průraznou myšlenku jsme zachytily, či zda proto, že prostě máme potřebu stále o něčem hovořit, a tak hledáme nějaké obrazy a myšlenky, které bychom mohly druhým předkládat, anebo zda chceme svou myšlenkou, svým obrazem druhé opravdu obohatit o posilující občerstvující formy a obrazy, které vedou lidského ducha k duchovním hodnotám, pomáhají léčit bolavé lidské duše předáním naděje, anebo jsou tyto popisované obrazy pro uchopení nějaké pozemské činnosti.
Co se stane v prvním případě, když ihned po zachycení nějakého krátkého obrazu či nejasné myšlenky začneme svými slovy nejasně a nesrozumitelně popisovat něco, co sami ještě nemáme uchopené? V průběhu pár vět se zcela ztratíme v rozvíjení dalších a dalších vedlejších vět, které jen ještě více znesrozumitelní druhému to, co jsme vlastně chtěly říci. Stává se velmi často, že to zapomene i řečník sám.
V dalším případě zde působí již velice silně zakořeněný způsob lidské společnosti, a zvláště u žen je to nejvíce zřetelné, a to, mluvit vždy a stále za všech okolností, ať je to cokoliv. A tak když se mnohá žena dostane do situace, že se setká s druhých člověkem, má téměř bytostnou potřebu ve většině případů ihned začít chrlit spousty slov, často i nehezkých a hanlivých, anebo usilovně přemýšlí, o čem že by tedy měla hovořit, protože jinak by si její mlčení mohl ten druhý špatně vykládat.
Pokud však chceme svým slovem předávat druhým posilu a pomoc, a pro sebe tak i získávat mnohá nová poznání a uchopení, musíme nejprve svou myšlenku zachytit a podržet, rozvíjet ji a obohacovat dalšími inspiracemi. Toto je však možné jedině v případě, že oproti navyklému způsobu budeme více mlčet, a tím pustíme k sobě další a další obrazy, které budou náš původní nápad - myšlenku rozvíjet a vést do stále větší hloubky poznání. Tuto myšlenku pak již uchopenou, jasnou a srozumitelnou můžeme také jako stříbrný šperk předat druhému člověku.
Poznáme-li, že člověk, kterému chceme pomoci, a přijali jsme i v obraze jasnou představu své myšlenky, že tento člověk nechce ničeho slyšet, a čím více mu chceme předat ve slovech svou světlou myšlenku pomoci, tím více ji buďto odmítá anebo není schopen ji skrze nás přijmout, pak i v tomto případě je největší pomocí pro něho naše mlčení. V tomto mlčení však můžeme nejlépe vyslat svou vroucí myšlenku a prosbu o pomoc pro tohoto člověka, aby mohl dojít k pochopení. Mnohdy jen skrze naše tiché myšlení je schopen zachytit náš obraz sám dotyčný, anebo můžeme tím tak posílit a urychlit proudění světlých vláken, které přivedou zcela jiného člověka, skrze něhož přijde pomoc nejúčinnější.
Myslíme-li to tedy s druhým opravdu vážně a chceme-li opravdu pomoci, nechtějme to být právě za každou cenu my, kdo musí nutně s tímto člověkem hovořit. Prosme jen s čistou vroucí láskou, aby nám buďto přišla ta pravá slova, která budou moci s jistotou být těmi pomáhajícími, anebo aby tento člověk směl nalézt pochopení ve zcela jiném prožití.
Naučme se tedy i v tomto směru dávat nepoznány. Bude k nám přicházet ještě větší radost a štěstí z pomáhání, posilování a ochraňování druhých.
Jedině ve ztišení a zklidnění můžeme zachytit ty pravé a čisté pomáhající proudy, ze kterých následně čerpáme pravá slova či pravé činy.
Nechtějme jen slyšet zvuk svých slov, kterými často zcela zahltíme druhého a přesto nedokážeme předat jedinou nosnou myšlenku. Chtějme opravdu jen být těmi pomáhajícími, ochraňujícími a posilujícími.
Buďme i v tomto solí, která svou špetkou dokáže ochutit celý pokrm. Dávejme tímto svým mlčením zlato pravé pomoci v pravou chvíli a na správném místě od zesílených proudů našich pomáhajících myšlenek, nerušených slovy.
Pozvedněme lidské slovo zpět tam, kde již od počátku mělo být. Na tvůrčí pomáhající nádherné znění ušlechtilého lidského hlasu, který formuje se vzácností a s o to větší vroucností a opravdovostí svá slova, která ve svém znění přinášejí jen požehnání. Zadržme nejprve svou myšlenku v tichosti a rozvíjejme ji dále. Nechme ji sílit a prohlubovat, aby se poté mohla stát pravou pomocí pro druhé. Třeba i tím, že takto silná může být zachycena i druhými, a tak beze slov předáme více, než bychom mohly vůbec do lidské řeči vtisknout.
Není však také účelem uzamknout svá ústa navždy a nepromluvit již ani v pozdravení a přání dobrého a požehnaného dne druhým. Mnohdy je potřeba také dokázat hovořit pro domluvení se na společném konkrétním díle. I zde je však možné se svými slovy hospodařit tak, aby vedla vždy k ujasnění si provedení dané věci. Neznamená to také vzdát se čistého žertování, které právě mnohdy pomáhá tou nejkrásnější formou předat druhému povzbuzení, nasměrování jeho kroků na cestu pravého lidství, odbourává nedůvěru a jako čistý horský potůček smyje mnohá nedorozumění.
Ve všem musí být vždy přirozenost. Žádná škrobenost a zarputilé úsilí o bezchybnost.
Jen v přirozeném čistém projevu našeho ducha odráží se pak i jeho velikost a síla. V čistém ženském půvabu se odráží i krása slov, která jsou vyslovována jen jako stříbrná vlákna. Zlatavý nádech ušlechtilého půvabu se pak odráží v jemném zdrženlivém mlčení, které neobsahuje prázdnotu, ale sílu našich myšlenek.
O tom, že svá slova nemáme a nesmíme používat pro pomluvy druhých či pro předávání zpráv, které nejsou zaručené, natož pravdivé, se zde ani nezmiňujeme. Máme-li opravdovou touhu pochopit jednání druhého, či jak ve skutečnosti si v pravdě stojí nějaká konkrétní věc, situace, společnost, pak nám nezbývá nic jiného, než opravdově zkoumat a hledat všechna vlákna, která vedou k tomuto poznání. Pokud naše touha není opravdová, pak však nesmíme hodnotit někoho nebo něco, o čem víme jen zlomek z celého obrazu.
Chceme-li tedy kráčet na cestě k pravému ženství, musíme dokázat správně používat i svá slova. Každé takové vyřčené slovo je tvůrčí a neztrácí se jeho dozněním. Vytváří formu, která se vždy svojí stejnorodostí blíží k další formě od druhého člověka, a tak se stále zvětšuje a zvětšuje. Všechna povrchní, plytká a nehezká slova vytváří temné myšlenkové formy, které se ještě posilují z myšlenek a slov nenávisti a závisti i v té nejnepatrnější podobě. Chceme-li tedy také svým ženským působením přinášet harmonii, mír, radost a štěstí do celé naší společnosti, neplýtvejme povrchními slovy, ale v tichosti a v opravdovosti každého slova, které se skutečně i v naší myšlence zachvívá ve stejném významu, posilujme nádherné světlé myšlenkové formy, ze kterých pak mohou čerpat všichni ostatní, kteří budou také toužit po ideálech, po hodnotách lidského ducha. Každá forma a znění slov má své vyzařování. Proto je důležité správně hledat ta pravá, ušlechtilá slova, která co nejvěrněji vystihnou naši čistou a pravou myšlenku. Nemůžeme chtít zakotvit ušlechtilé formy skrze neušlechtilá či obhrouble vyslovená slova.
Vyřčené slovo nelze vzít zpět. Proto vždy zvažujme, zda je to nutné a správné vyslovit ihned to, co nám přijde jako důležité. Máme-li jistotu, kterou získáme skrze své čisté cítění, skrze své harmonické naladění a vroucí touhu být čistými, ušlechtilými a pravými lidmi, pak tedy hovořme.
Čím více lidí dokáže takto hovořit a myslet, tím více bude možné pozvednout celou lidskou společnost skrze nesmírně silné působení myšlenkových forem. Je to hlavně úkol žen, které mohou daleko intenzivněji svá slova a své myšlenky prozařovat svým jemnějším cítěním. Ať již v kráse a ušlechtilosti, nebo naopak, žel, i v nenávisti, závisti a zatrpklosti.
Staňme se tedy pravými ženami čistého ducha, který prozařuje své okolí blízké i vzdálené jen světlými proudy krásy, ušlechtilosti, půvabu, důstojnosti, harmonie a čisté lásky.