Stupně na cestě k pravému ženství 4, Řeč těla

Napsal Smilan.bloger.cz (») 21. 8. 2015, přečteno: 377×
imagescag0jbtt.jpg

Lidský duch se projevuje skrze své tělo nejen slovy, ale také i svými pohyby. Stejně jako stupeň ušlechtilosti mluveného slova odpovídá stupni ušlechtilosti, a tím zralosti našeho ducha, tak i každý náš pohyb hovoří jak o našem momentálním stavu naladění, tak i o celkovém stavu ušlechtilosti a prosvětlenosti našeho ducha.

Zvláště pak u žen je tento projev nesmírně vnímatelný a nevědomě tak působí na druhé. Buďto svým přirozeně půvabným projevem, plným harmonie a vznešené krásy, nebo až obhroublou, disharmonickou formou, která tak snižuje i nevědomky úctu druhého člověka k takové ženě.

Jen pozorujme v klidu a důkladně, jak dnes ženy drží a nesou své tělo, jak gestikulují rukama při jakémkoliv hovoru, jakou klátivou chůzí často chodí, a především, jak si toto své působení ani trochu neuvědomují.

Pokud se podíváme na obrazy starých mistrů a budeme se soustředit právě na držení těla žen zde vyobrazených, pak zjistíme, že ve většině případů z těchto obrazů na nás dýchá jistý druh vznešenosti a půvabu. Mnohdy si říkáme, že je v tom určité dávno ztracené kouzlo. Mnozí nad tím mávnou rukou, že se to vše do dnešní doby vůbec nehodí. Ženy přece mají své sporty, svá náročná zaměstnání, rodinu, a na to vše mají velmi málo času. A k tomu ještě že by bylo třeba dbát na to, jak držet své tělo při chůzi, při stání, při sezení a při všem tom svém pohybování se?

Avšak to, jak držíme své tělo, právě ovlivňuje náš duch. Vzpomeňte si jen na to, jak si polevujete, když jste unavené a úplně povolíte svá záda, máte dojem, že nesete na svých bedrech snad skálu, pod kterou není možné vydržet stát rovně. A to vše vás tíží stále více až k zemdlení. A pak si naopak vzpomeňte, jak se vám kráčí s lehkostí a svižným krokem, pokud prožíváte stav vnitřní radosti, blaženosti, krásy, že snad by stačilo jen rozepnout křídla a letět. V tu chvíli zdaleka nemyslíte na to, jak držet své tělo, a přesto z vás vyzařuje krása, půvab a ladnost pohybu. Stejně tak je to i s pohybem našich paží, které doprovázejí naši řeč. Pokud se v nitru naladíme na něžné až láskyplné tóny, naše pohyby paží se stávají měkké a ušlechtilé.

Pokud však se žena naladí na disharmonické a nepěkné myšlenky, na aktivní působení, které je ještě podníceno v dnešní době běžnou stresovou zátěží, začne svýma rukama zrychleně mávat a ještě více zvýrazní své nehezké neženské projevování. Nejvíce to můžeme pozorovat, když žena hovoří za řečnickým pultem k velkému množství lidí. Zde je možné si všimnout, jak taková žena drží své tělo, jak gestikuluje rukama. Je to jen rozumové působení, které takovou ženu spoutává, neboť taková role jí není vlastní. Pokud se žena v jakémkoli svém jednání nenaladí na nádherné světlé nitky, které se snáší shůry dolů k Zemi a nesou v sobě posílení, inspiraci a podporu, pak uzavře svého ducha pod velení rozumu, který právě nedokáže ve své soustředěnosti ohlídat všechny své jednotlivé pohyby. Rozum není schopen kontrolovat velké množství automatických pohybů těla, který doprovází jakoukoliv lidskou činnost, neboť vždy se dokáže soustředit jen na jedno.

Jako příklad si můžeme vzít provozování nějakého sportu. Zde je třeba vyvinout jistý druh námahy a soustředěnosti, zvláště v dnešní době, kdy je sport přešponován až do neúnosné meze nezdravého hazardování se zdravotním stavem lidského těla. Opět je vše lidmi strženo do extrému jen pro ukojení vlastní ješitnosti a touhy dokázat něco více než ti druzí. V plné soustředěnosti na takovýto nepřirozený výkon dostává se tělo až do křečovitých a ve většině případů nijak krásných pohybů. Všimněte si třeba u skoku do dálky, jak se sportovec soustředí na svůj výkon a v jaké křeči jsou jeho prsty rukou, to samé si všimněte u tenistů, jak pohybují rukou, ve které nedrží tenisovou raketu a o výrazu jejich tváře ani nemluvě. Když si ještě představíme právě ženu, která ve sportovním úboru, dá-li se tomu ještě vůbec říkat oblečení, s vypětím všech sil běží, zápasí, hraje dokonce i fotbal, vzpírá činky, háže kladivem a mnoho dalšího, můžeme ve všech případech říci, že nám to nepřináší žádný prožitek ženské krásy, ušlechtilosti ani důstojnosti. Pokud budeme naslouchat svému cítění, pak musíme konstatovat, že řeč takového těla hovoří o ženě mužatce, která se sice chce vyrovnat mužům, ale z podstaty svého vybavení ženského těla toho dosáhnout nemůže, avšak současně jako žena v tu chvíli také už vůbec nepůsobí. Svou zoufalou snahou se tak stává ve svém počínání jen směšnou.

Ano, je to samozřejmě extrémní příklad, vrcholový sport, ale většina žen si i v maličkostech počíná stejně zoufale. Na druhé straně pak jsou ženy, které se domnívají, že rozvíjejí ženskou krásu. To jsou například manekýnky a svět okolo nich. Dívaly jste se však, vy ženy, které se zajímáte o módu, jednou pozorněji, jak ošklivě působí chůze takovýchto žen? Jaký výraz očí mají tyto loutky, které se předvádějí na molu jako koně na tržišti, jako bezduché panenky na hraní? I zde můžeme vnímat, jak hovoří řeč těla, které je ovládáno pouze rozumem, bez jakékoliv vnitřní potřeby lidského ducha hledat, jaký smysl má náš život, proč jsme na této Zemi, kam kráčíme a jak máme žít, abychom naplnily jako ženy své poslání.

Ano, řeč našeho těla o nás neomylně vždy za všech okolností velmi mnoho prozradí. Nemusíme mít nějaké zvláštní schopnosti a znalosti různých směrů, které se zaobírají čtením v lidské tváři, v čarách na dlani, ve tvaru ucha a podobných rozumových směrů, abychom i my dokázaly číst v řeči těla druhých lidí. Stačí jen náš cit. Naše vnitřní cítění dokáže vždy bezpečně rozeznat, jak k nám hovoří kdokoliv okolo nás v projevech svého těla. I v rysech každé tváře dokážeme zaznamenat harmonii a mír anebo hrubost, aroganci, povýšenost nebo utrpení.

Na druhou stranu si také můžeme povšimnout, jak třeba šlechtické rody, které právě dbaly na výchovu dívek a žen v projevech držení těla, až do dnešní doby zachovaly si u svých žen vzhled alespoň úctyhodný. Všimněme si třeba jen takové maličkosti. V bontonu výchovy pro lepší společnost je naprosto nepřípustné, aby se žena posadila na židli a dala si nohu přes nohu. Tento způsob sezení je brán jako vyzývavý a nehodící se k důstojnému ženství. Stejně tak bychom nenašly ženu namalovanou na starých obrazech, jak takto koketně sedí. A co se týče obyčejného sezení na židli, můžeme se také dívat třeba v dopravních prostředcích, jak na nás působí, když žena sedí a nohy má rozkročené jako hokejový brankář, záda zhroucená a k tomu ještě nevlídný výraz ve tváři. Ano, je to velmi častý jev nejen u mladých dívek, ale i u zralých žen. Kdepak mají právě dorůstající dívky potřebné vzory k tomu, jak má pravá žena působit? Mnohdy vidíme, jak maminka rovná svou dceru, aby držela krásně záda, ale vidíme zároveň, jak ona sama na to nedbá, jak nedbá vůbec na projevy svého těla. Svou dceru může v tomto vést jedině svým příkladem. V tom také pozná, jak je to v mnoha chvílích i nesnadné a jak se ihned projeví všechna pohodlnost ducha, jenž se sotva drží při vědomí, uvězněn v těle pod tíživou nadvládou rozumu.

Abychom tedy svému duchu mohly pomoci, můžeme se snažit působit i opačnou cestou, a to ušlechtilým pohybem dávat možnost rozvoji svému ženskému duchu. V tom je také i obsaženo: vyhýbat se pokud možno všem činnostem, které v nás právě tu nejjemnější ušlechtilost utlačují, které vytvářejí tlak na našeho ducha a znesvobozují jej v jeho přirozeném projevování se pravého, důstojného, půvabného, něžného ženství.

Jednou z činností, kterou můžeme takto působit a rozvíjet své tělo v ušlechtilých pohybech, je tanec. Ale zde musíme správně zvážit, jaký druh tance zvolit. Takové tančení musí být prodchnuto ušlechtilou harmonií, čistou lehkostí a jemnou ženskostí. Z tohoto důvodu není vhodný v dnešní době oblíbený břišní či orientální tanec. Jen jděme po nitkách původu tohoto tance. Je to tanec plodnosti a působí tak velmi silně pudově. Čisté duchovní záchvěvy zde nejsou. I když budeme tančit takové tance samy mezi sebou, vždy se budeme napojovat na myšlenkové formy, které tento druh tance obklopují, na formy, které byly u vzniku tohoto tančení zakotveny. Také vznikly v určité oblasti, která je nám svým druhem vzdálená. Může přinášet i pocit úlevy pro lidské tělo, ale toho je možné dosáhnout i jiným, ušlechtilejším, duchovnějším způsobem. Je to tedy tanec jen čistě tělesný a nenese v sobě čistý duchovní obsah, který by právě mohl umožnit jemné duchovní naladění na krásné ženství.

Musíme si uvědomit, že za ta dlouhá staletí pádu ženství a odklonu od jejího duchovního poslání jsme tak hluboce vzdálené tomuto svému úkolu, že je třeba vynaložit veliké úsilí, abychom se mohly k úloze pravého ženství vrátit. Proto každá maličkost, která nám může dávat duchovní občerstvení, zjemnění a posílení našeho spojení s čistými proudy ze světlých úrovní, je nám nesmírně potřebná. A naopak vše, co nás o tento rozvoj ducha obírá, co nás nejen neposouvá kupředu, ale naopak nás ještě více vzdaluje našemu poslání, všechno toto konání a prožívání nechme stranou. Nechtějme dokazovat sobě i mužům, že zvládneme rovnocenně všechny, tedy i ryze mužské činnosti, které vyžadují zcela jinou tělesnou konstituci. Nezahrávejme si ve své pohodlnosti a marnivosti s mnohými nedůležitými a od Světla odvádějícími radovánkami dnešní společnosti. A také neklesejme pod tíhou všedních starostí, jež se nás snaží obrat i o poslední síly, které v nás ještě slabě doutnají.

Vše, co nám může v řeči našeho těla dávat prožít svou ženskost, rozvíjejme. I zdánlivá maličkost, která také hovoří řečí našeho těla, jsou naše vlasy, i ty vypovídají o našem ženství. Když se v tomto směru rozhlédneme, zjistíme, jak zoufalý stav v tomto směru panuje. Jak vžitá představa, že dlouhé vlasy se jaksi od určitého vyššího věku již pro ženu nehodí, a že pokud si neobarvíme své šediny tolik inzerovanými barvami všeho druhu či nemáme moderní sestřih, jsme jen nevýrazné šedé myšky, které nechtějí pečovat o svůj zevnějšek. Stejné je to i s líčením. Jak silně vžitá forma je v tomto směru u většiny žen: pokud chtějí vypadat co nejlépe, musí si alespoň maličko nalíčit oči, tváře či rty. Ano, v dnešní době je schopna žena v tomto směru pro své tělo udělat velmi mnoho. Kolik peněz a času stráveného nad takovým zkrášlováním. Ale co rozvoj ducha k ušlechtilosti, půvabu, k něžnému a čistému ženství? Na to jí již času nezbývá!

Budete-li opravdu poctivě sledovat své okolí, a právě hlavně budete-li pozorovat ženy okolo sebe, pak můžete vnímat ve svém citu, že ani to nejlepší nalíčení, ani ten nejmodernější sestřih a barva vlasů či módní oblečení nedají ženě krásu, půvab a ušlechtilost, pokud toto vše v sobě nenese její duch, který nemá potřebu se marnivě ukazovat a předvádět. Je to vše opět jen dílo rozumu. Dnešní společnost již tak silně ovlivňuje každého člověka v tom, co je módní a dodává tedy ženě onu jedinou neodolatelnou krásu, že většina žen je již naprosto odvislých od těchto módních bláznů, že zcela potlačily své vlastní cítění a smysl pro krásu. Dokonce se bojí mít v tomto směru svůj vlastní názor, kterým by se odlišovaly od masy ostatních, stejně poslušně podléhajících žen, které bez rozmyslu se svým tělem nakládají jako s kusem modelovací hmoty.

Mladé dívky pak v naprostém nedostatku jakéhokoliv vzoru pravého ženství revoltují proti všemu tomuto nepřirozenému směru tím, že si tělo hyzdí tetováním a různým propichováním kovovými předměty, aby tak ještě více šokovaly své okolí. Vlasy si mnohdy barví černou, rudou, modrou či zelenou barvou, aby byly ještě viditelnější než jejich matky. Nemají kolem sebe krásu, čistotu, půvab, úctyhodné ženství, které by jim dávalo svým vzorem obrazy hodné následování. Jsou naopak obklopeny těmi nejtemnějšími formami lidských myšlenek, na jejichž vytváření se podílejí i jejich vlastní matky, které mnohdy nedokážou ohlídat svůj hněv, a již dávno ztratily svou cestu k pravému ženství. Proto není možné se zlobit na to, jakou řečí těla k nám hovoří mladé dívky, ale je třeba jim svým vlastním příkladem přinášet vzory pravého ženství, jež je ve své nejpřirozenější formě obdařeno nesmírnou silou ducha, který ve svém úsilí o ty nejvyšší hodnoty prozařuje své tělo a hovoří tak k druhým lidem řečí duchovních sfér.

Taková žena, která kráčí s rozjasnělým duchem, má zcela přirozeně ušlechtilé držení těla, její krok je pružný a radostně lehký, její paže jsou motýlí křídla, která se však nezaleknou práce. Duch ženy usilující ke Světlu září skrze celé její tělo až do konečků prstů, z jejích očí svítí jasné hvězdy, které zkrášlí její tvář daleko nádherněji než jakékoliv líčidlo. A ve zralém věku bílý či šedostříbrný vlas dodá nejen důstojnost, ale i zář okolo její spanilé hlavy.

Takový a ještě krásnější obraz nádherného ženství nesme si stále ve svém nitru, abychom dokázaly v každé chvíli svého konání udržovat si spojení s duchovními proudy, které nás tak mohou vést jedině správnými cestami. Alespoň ve vzdáleném odlesku předobrazu pravého ženství dokážeme pak jednat a působit v každé naší činnosti. Po tomto světlém paprsku, který vede k našemu předobrazu, pak můžeme kráčet stále kupředu, důstojněji, něžněji, spanileji jako ženy, které usilují naplňovat své poslání. Ani věk, ani vzhled našeho těla v tom nejsou na překážku. Naopak je třeba, abychom zrály do důstojnosti a moudrosti ženského působení. Setkaly jste se někdy s takovou ženou? S ženou, která je ve svém zralém věku takto krásnou? Až takovou ženu potkáte, jistě prožijete nesmírné posílení a radost z takové krásy, která ve vás může vyvolat jen odhodlání státi se také takovou. A až bude takových zralých žen více, pak bude moci postupně ozdravět i celá naše společnost. Neboť ženy vychovávají beze slov muže svým čistým a krásným ženstvím již od dětského věku. Je-li tedy dnešní společnost v tomto směru churavá, je to z největší části vinou žen.

Proto jděme na své cestě ke Světlu s vírou a odhodláním, že naše poslání, poslání ženy, je tak nádherné, léčivé a posilující, stejně jako je současně přirozené, že stačí jen chtít toto poslání ze všech svých sil naplňovat.

Proto bděme a modleme se. Jinak řečeno, nebuďme pohodlné a hleďme vždy zachytit vše, co k nám přichází, ať již nádherného a posilujícího - a v tom se zachvívejme a rozvíjejme, či nečistého, disharmonického, marnivého, lenivého a ješitného - a to se snažme vždy včas zastavit. K tomu je nám vždy nápomocna opravdová vnitřní modlitba.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedna a jedna