Svátky jara

Již několik dnů uběhlo od jarní rovnodennosti, kdy byl tento svátek jara slaven mnohými "pohanskými" národy, a to i slovanskými. Pozorování oblohy a probíhajících změn v přírodě, které s pohybem slunce a planet souvisejí, vedlo staré národy ke slavení a uctívání těchto okamžiků, které se cyklicky opakují. Těmto změnám je podřízen i život v přírodě. Život rostlin je uzpůsoben změnám teploty a délky dne. Něco obdobného známe i při probouzení se přezimujících zvířat nebo v příletu stěhovavých ptáků s příchodem jara.

Při vědění o bytostných silách, které mají konkrétní formu, lze říci, že proměny v přírodě jsou zákonité, a právě tyto bytosti nastavily děje vyvolávající změny v nám viditelné přírodě.

V počátcích bytí člověka na této Zemi byly tyto formy přírodního života prostým lidem známy, lidé je mohli vnímat a také vidět. Rozumový mozek nebyl ještě přebujelý, aby znemožňoval toto přirozené vnímání. Podle druhu vnímání a všeobecného poznání o světě je uctívali jako božstva. Tyto vjemy a chápání určitých dějů v přírodě a v životě lidí byly právě u těchto lidí, kteří žili v těsném sepětí s přírodou, přirozené a na cestě lidského poznání správné. Tato přirozená cesta poznání byla násilně přerušena s příchodem křesťanství, kdy mnozí kněží ve službách církve byli v těchto věcech nevědomí, potírali staré zvyky a vědění. Způsob chování církve však nepopírá správnost a důležitost nové zvěsti o příchodu Spasitele na tuto Zemi a o zpečetění přineseného poselství Pravdy jeho vlastní krví.

Připomenutí si těchto událostí se váže také k jarnímu období a je spojováno s oslavou znovuzrození života a možnou záchranou lidstva.

Vraťme se nyní o pár set let do minulosti do židovského národa, který si také v období Velikonoc připomíná své vyvedení z otroctví v Egyptě. Ve svém poznání počátku života byl židovský národ v té době nejdále a měl vědění o jediném a pravém Bohu. Aby mohl rozvíjet dále toto poznání a učit i jiné národy, byly vyslyšeny prosby a židovskému národu byl poslán pomocník, aby jej z vyvedl z otroctví, ve kterém se nalézal. Toto vše se dělo v Boží vůli a Mojžíš, který byl prostředníkem v projevení se této vůle, "vyvolal" nám dnes nepředstavitelné události, které umožnily židovskému národu vymaniti se z egyptského otroctví. Tyto události nazýváme zázraky, kdy se děje něco, co je zraku většiny lidí skryto. Je to za možností našeho vnímání.

A zde na scénu viditelně vystupují přírodní a další bytosti, které jsou vždy poslušny přírodních zákonů a uvádějí v pohyb veškerou hmotu. Proto dopadlo v zákoně zpětného působení - zákoně setby a sklizně - na Egypt několik těžkých ran v podobě přírodního dění, v podobě neúrody, nemocí a přemnožení škodících sarančat, atd. Poslední rána vyvolaná neustálým odmítáním Boží vůle ze strany Egypťanů přináší smrt všech prvorozených v egyptském národě. A zde opět působí určité bytosti, které dle spravedlivé zákonitosti způsobí rány na straně Egypťanů.

Na cestě do zaslíbené země opět tito pomocníci pomáhají, rozevírají Rudé moře, řeku Jordán, přinášejí vzdušnými proudy potřebnou potravu v podobě semen - nebeské many atd.

Na památku svého osvobození slaví Židé v období Velikonoc svátky "pesach" - "uchránění, ušetření, přejití". Před cca 3500 lety dali tedy kananejskému svátku jara zcela nový význam - oslavy vyvedení a osvobození židovského národa z egyptského otroctví, osvobození k novému životu. Židovský národ byl svým poznáním a směřováním předurčen k mnohým věcem, a byl mu také zaslíben příchod Spasitele do tohoto Bohem určeného národa. Tak se asi před 2000 lety narodil v tomto národě Ježíš - Bohem seslaný Spasitel, nositel věčné Pravdy. Jeho příchod měl být korunou vývoje tohoto národa, kdy na své cestě poznání věčné Pravdy měl snadno poznat Božího vyslance. To se však nestalo.

Židovský národ si neudržel svou správnou cestu a živá víra se vytratila. Místo toho byla udržována mrtvá dogmata, hlavně představiteli tehdejší církve. Když Ježíš začal působit a přinášet živou Pravdu, spolu s velkým zájmem a osvobozením vyvolal i odpor a hněv v řadách farizejů, kteří se báli o svůj vliv. Jejich stoupající zloba přinesla léčky, jak Ježíše umlčet a znemožnit mu Jeho poslání. Tak samozvaní zástupci Boha na Zemi, představitelé Bohem ochraňovaného a z otroctví vyvedeného národa, připravili Ježíšovi vítající náruč smrti.

Ježíš jako Boží vyslanec nahlížel do setby, která dozrávala v tomto národě, a poslušen zákonů svého Otce vstupuje v době oslav osvobození židovského národa z područí Egypta do hlavního města Jeruzaléma, aby naplnil Boží vůli a zaslíbení o Jeho příchodu. Znal dobře své poslání a bylo stále více zřejmé, jak ho národ přijme. Židovský národ nedokázal poznat svého Spasitele, Pravdu odmítl a hlasateli Pravdy a nejvyššího poznání ve své tuposti a slepotě připravil cestu utrpení a smrti. A tak v období oslav uzavření smlouvy se Stvořitelem o předurčení židovského národa, tento národ vraždou Ježíše - Syna Božího, tuto smlouvu pošlapal. Zavraždění Ježíše způsobilo, že bytostní viditelně roztrhli chrámovou oponu v nejvyšší svatyni, kde spočívala známá archa úmluvy, a tuto archu na znamení zrušení smlouvy se Stvořitelem vyprázdnili. V době ukřižování Ježíše způsobili bytostní na znamení velkého provinění lidstva viditelné úkazy na obloze.

Ježíš nepřišel zemřít za hříchy lidí, jak se dnes falešně podává, a uvěřením v tento akt obětování se nejsme zbaveni svých hříchů. On přinášel Pravdu, poznání o Bohu a Jeho zákonech, ve kterých vše, co je zaseto a co naše setba způsobuje, musí býti také sklizeno a ochutnáno. Jakmile se pro něco rozhodneme, zaséváme to do půdy tohoto Stvoření. Bytostní se podle druhu své činnosti chopí naší setby jako v podobenství o setí pšenice, vedou setbu v určitém koloběhu k rozmachu, do květů a ke zralosti. S vykonáním krouživé dráhy vesmírem se daný druh setby znásobil (jako na poli pšenice) a ve zralosti se k nám vrací, abychom zakusili, co jsme na počátku zaseli.

Tak jako přírodní bytosti se starají o semena vysetá na poli, tak se jiné bytosti starají o to, co zasejeme svým konáním, svými slovy a myšlenkami. Bytostní se tedy starají podle určených zákonů v jiných úrovních hmotného světa, kam také něco zaséváme, co se k nám vrátí z naší setby a čímž si my sami vytváříme, co nás v budoucnu potká - náš osud. Tento princip je stejný u jednotlivců, ale i u celých národů.

Podle těchto zákonitostí, které byly zakotveny podle Boží vůle do Stvoření, jsou tak různí bytostní pomocníci neustále v činnosti, aby vše započaté podporovali v růstu, vedli do květů a plodů až ke zralosti, aby se po přezrání vzniklé útvary rozpadly a mohly jako stavební látky sloužit k novému účelu. To způsobuje u zúčastněných lidí neustálé prožívání, které přichází s uzráváním úrody. Neustále postupující vývoj by měl tak spět k poznání, sebeuvědomění a zdokonalení, pokud je vše podle Vůle Stvořitele. Pouze člověk jako jediný tvor stal se slepý a hluchý k těmto projevům zákonů jediného Boha a ztratil pravé vědění o Bohu a mnohých pomocnících, kteří ve Stvoření jako velké zahradě neustále pracují.

Ve své slepotě ztratil židovský národ pravé vědění, které měl rozvíjet. Zapomněl na své pomoci a vedení, na pravý význam Božích přikázání, která byla lidu izraelskému dána jako dobré rady, aby to, co budou dále zasévat, přinášelo za spolupůsobení bytostných pouze Bohem požehnanou úrodu k blahu všech. Sešel ze zdárně započaté cesty a právě ve dnech oslav začátku své cesty do vyvolené země vraždou syna Božího završil svůj osud, ztratil Boží ochranu a byl vydán všanc stejnorodým temným proudům ve Stvoření, které vyvolalo lidské zlé chtění. Pod tlakem dalších událostí přestal tento národ jako celek existovat a také jednotlivci tohoto národa byli působením zlého lidského chtění pronásledováni. Taková byla sklizeň, která byla vyvolána vraždou syna Božího.

Ježíšovo poselství Pravdy je však věčné. I přes selhání židovského národa je určeno celému lidstvu. Jak sám hlásal, nerušil staré zákony, ale potvrzoval je a poznání mnohých souvislostí pouze rozvíjel a přibližoval. Přinesl poznání Lásky, kterou sám ztělesňoval a v jejíž moci působil. Síly, která je ze všech sil proudících Stvořením tou nejvyšší silou, vše posilující, pomáhající a uzdravující. V této síle sestoupil Ježíš do našeho světa, aby mu přinesl svým poselstvím uzdravení z jeho horečnatého stavu. V prostých slovech přinášel Pravdu, aby lidské pokolení navrátil na správnou cestu poznání, aby opět lidé dokázali nahlížet a správně chápat mnohé děje a svým konáním budovat zemi štěstí a pokoje, která bude vyrůstat ze správné setby. Prostě hovořil k lidem a požadoval přijímání Pravdy v té prostotě, jak byla přinášena. Hovořil přímo k srdcím lidí, přímo k lidskému duchu.

Lidstvo však šlo cestou starých chyb, nenaslouchalo nabádání, aby vše přijímalo v té prostotě a jednoduchosti, jak bylo Ježíšem přineseno. S dětskou prostotou nedokázalo přijímat, aby získanou víru v Pravdu vyvinulo k silnému přesvědčení, získanému v prožitích. Převažující používaní rozumu i ve věcech, kde má být vyslyšen hlas srdce, dále podpořilo rozvoj předního mozku, sídla rozumu, a tento vývoj se ještě více dědičně zakotvil, a uvěznil tak mnohé lidské duchy ve vlastních tělech. To přispělo k tomu, že mnohá Ježíšova slova byla v neuchopení správného významu špatně vykládána, mnohé bylo pokřiveno a při zvěstování Ježíšova poselství bylo potíráno poznání u starých národů, které bylo správné. Pokud se ozývaly hlasy upozorňující na nesprávnost, na přehmaty a lživé výklady, byla zde opět snaha jako tehdy u farizejů, získanou moc a vážnost udržet a objevující se touhu po Pravdě i násilím umlčet. Falešné uchopení přinášelo další smrt, války a neštěstí.

Přijetím Ježíšova poselství v původní podobě umožní stržení falešné zdi vystavěné rozumem, která znemožňuje opětovné vidění skutečnosti a návratu k pravému životu. Lze to připodobnit k rozbití skořápky, která je překážkou ke znovuzrození člověka.

Protože rozvinutý rozum již neumožňuje dětsky přijímat, musí být člověk obeznámen s věděním o Stvoření a mnohých souvislostech, aby byl zbaven stále vystupujících pochybností, podkopávajících získanou víru v Pravdu.

Pokud tedy v člověku stále plápolá plamínek touhy po poznání věčné Pravdy, setká se i zde na Zemi s věděním o celém Stvoření, o Bohu, který se nám skrze toto Stvoření a v něm zakotvených zákonech dává poznat. Znovu objeví mnohé bytosti, které zde spolupůsobí, aby se v poznání sebe sama vřadil do tohoto nádherného soustrojí a svým druhem se podílel na rozkvětu světa, opustil falešně vystavěné bludiště a poznal ráj srdce. To znamená znovuzrození člověka. Pomoc k tomuto znovuzrození zde je, stačí pouze správně chtít a oslavíte i vy svátky opětovného příchodu života, nového zrození, pravé svátky jara.

K tomu vám dopomáhej Bůh.