To nejdůležitější v našem životě

Co je tím nejdůležitějším v našem životě, na co bychom měli dbát především? Dbát jako na prvořadé a bdít nad tím se vší svou silou? Co způsobuje to, jací jako lidé jsme a co nás může udělat lepšími? Co nás jako lidské osobnosti může posunout a posouvat stále dál?

Víte co je to? Žel nikde se o tom nemluví a ve školách se o tom neučí. A nemluví se o tom ani v církvích, kde se shromažďují lidé, kteří se chtějí stát lepšími. Ani tam se totiž hledajícím konkrétně neříká, jako a jakým jednoduchým způsobem je to možné zrealizovat.

Říká se jim sice o ideálu dobra, který má být naším cílem, ale už ne o metodě a způsobu, jak se k němu dopracovat. Říká se jim o důležitosti dodržování přikázání, ale neříká se jim o tom, jakým způsobem je možné dosáhnout, aby člověk přikázání neustále neporušoval.

A při tom je to tak jednoduché! Až tak jednoduché, že právě pro tuto zarážející jednoduchost to lidé dosud přehlížejí.

Tím nejdůležitějším, na co bychom měli především a v první řadě dbát je náš skrytý, osobní vnitřní život! Jsou naše city, pocity a myšlenky! To je totiž "kuchyně", ve které se vše vaří. Není přece ničeho, ani toho nejnepatrnějšího pohybu, kterému by nepředcházel citový, pocitový, nebo myšlenkový impuls. Není žádného slova, ani činu, kterému by nepředcházelo naše myšlenkové, pocitové, nebo citové hnutí.

No a to, jakého druhu bude vše, co z nás v podobě slov a činů vychází určuje právě kvalita našeho vnitřního života.

V poznání těchto prostých skutečností spočívá zároveň metodika toho, jako a jakým způsobem pracovat na sobě tak, abychom se stávali neustále lepšími a lepšími. Klíč k ideálu pravého lidství spočívá v našem skrytém, vnitřním životě. V bdělosti nad kvalitou našeho vnitřního života! V bdělosti nad našimi myšlenkami a pocity, které by měly být vždy pouze čisté a ušlechtilé. Pokud totiž bude náš vnitřní život pouze čistým a ušlechtilým, přesně takovým musí být pak zcela automaticky i všechno to, co z nás v podobě našich slov a činů vychází.

Bdělost nad čistotou a ušlechtilostí našeho vnitřního života je tedy tím jediným a zázračným způsobem, jako se každodenně stávat stále lepším člověkem a nakonec se dopracovat až k ideálu pravého lidství.

Ve snaze o bdělost nad svými pocity a myšlenkami je tedy skryté absolutně všechno! V tom spočívá podstata! Kvalita našeho vnitřního života totiž určuje, jací jsme lidé, co jsme za lidé a jestli jsme vůbec lidé. Z řečí, skutků a celkového chování lze totiž snadno vydedukovat charakter a kvalitu vnitřního života každého z nás.

To, jakým člověk tedy opravdu je určuje právě jeho vnitřní život. Pokud se chce měnit a chce změnit k lepšímu, musí se zaměřit na svůj vnitřní život. Musí prostě neustále bdít nad tím, aby jeho myšlenky, pocity a pohnutky byly vždy jenom čisté a ušlechtilé. Aby se sám v sobě vnitřně zabýval pouze takovýmto druhem pocitů a myšlenek.

Člověk musí být stále na stráži a odmítat všechny pocity a myšlenky, které nejsou dobré a ušlechtilé. Neměl by se jimi vůbec zabývat a živit je. Takové něco by nemělo mít místo v jeho nitru.

Nevědomost o těchto věcech a nedbalá lehkomyslnost z ní vyplývající deformuje a křiví vnitřek lidí. Poškozuje jej, protože lidé se v skrytu celkem klidně zabývají nečistými a neušlechtilými pocity a myšlenkami. Tím se však jejich osobnost stává více nebo méně zkaženou, protože jejich vnitřní život není čistý. A z nečistého vnitra pak vyvstávají nečisté slova a činy. Člověk se stává nedobrým a kloní se na stranu zla.

Kvalitou svého vnitřního života si každý z nás buduje ve svém nitru vlastní svět a vlastní říši. Buď říši dobra a ušlechtilosti, nebo říši nepříliš velké čistoty, ani ne příliš velkého dobra.

A teď si zkusme představit, že zemřeme. Že odložíme své fyzické tělo. A najednou to, co jsme dosud nazývali vnitřním, duševním životem se stane skutečností. Říše, kterou jsme vybudovali kvalitou svého vnitřního života se po odložení našeho fyzického těla stane světem, úrovní a realitou našeho dalšího bytí.

Ten, kdo bděl nad čistotou a ušlechtilostí svého nitra se pak ocitne v zemi čisté a ušlechtilé. Nicméně ten, kdo nad čistotou a ušlechtilostí svého nitra nebděl se ocitne v zemi nečistoty a neušlechtilosti. Každému z nás se tedy dostane přesně toho, co si on sám svým vnitřním životem pro sebe zformoval.

Když se totiž říká, že po smrti bude stát každá lidská duše před Pánem zcela obnažena, znamená to přesně to, o čem jsme mluvili. Znamená to, že že náš vnitřní život, ukrytý během naší existence zde na zemi za hradbou fyzického těla se pak, po jeho odložení stane zcela odkrytým a odhaleným. To, co tedy bylo do té doby skryté se odhalí. To, jakým člověk opravdu vnitřně byl se naplno ukáže. Vše bude odkryté v úplné nahotě. A to buď k naší hanbě a pádu, nebo k našemu požehnání a povznesení. To vše máme pouze ve svých vlastních rukou.

Kvalita našeho vnitřního života je tedy tím nejdůležitějším, o co by měl každý z nás usilovat. V bdělosti nad ním, čili ve snaze o udržování svých pocitů a myšlenek v čistotě a ušlechtilosti je totiž skryté všechno. Absolutně všechno! Nejen naše budoucnost po fyzické smrti, ale i kvalita našeho života už tady na zemi.

Neboť ten, koho vnitřní život je ušlechtilý, spravedlivý a dobrý, ten nemůže kolem sebe šířit nic jiného, ​​než ušlechtilost, spravedlnost a dobro. A kdo dobro seje, musí nutně i dobro sklidit. Jako zde na zemi, tak i po odchodu z ní.

Koho vnitřní život však není ušlechtilý, spravedlivý a dobrý, ten kolem sebe šíří nízkost, nespravedlnost a zlo. A kdo zlo rozsévá, musí nutně zlo i sklidit. Dříve nebo později! Ať už tady na zemi, a pokud ne, tak zcela určitě po odchodu z ní.

Toto je nejdůležitějším poznáním v životě člověka. O tomto by se mělo všude mluvit, o tomto by se mělo psát, učit na školách a toto by se mělo otevřeně hlásat z kazatelen. Aby každý věděl a byl si jasně vědom toho, že kvalita jeho skrytého vnitřního života je tím nejvíce rozhodujícím činitelem, který ať už pozitivním, nebo negativním způsobem poznamená jeho nynější, jakož i budoucí osud.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š