Již delší dobu si uvědomuji, že přílišná povolnost státního zřízení vůči úmyslnému bezpráví a krádežím dodává zločincům odvahu i nadále škodit. To mě přivádí k názoru, že by bylo vhodné přitvrdit v postizích až do takové míry, že za krádež by byla zloději odseknuta ruka, kterou kradl. Jistě je to velmi kruté, ale v Thajsku se takové tresty využívají a kriminalita je tam díky tomu relativně velmi málo rozvinutá.
Nebylo by dobré začít uplatňovat podobné tresty konečně i na našem území, případně ve všech evropských zemích? Jistě by to mnozí krádežemi poškození lidé s radostí přijali.
Pravou úlohou spravedlivého trestu nemá být snaha poškodit nebo potupit, ale vychovat člověka, který se provinil. Jen výchovný účinek dává trestu smysl a chrání toho, kdo trestá, před tím, aby se sám neprovinil nespravedlivým uplatněním svého vlivu.
Jako příklad uveďme si řidiče auta, který opakovaně výrazně překročil povolenou rychlost a ohrozil svojí jízdou okolí. Nebylo by mnohem účinnější tohoto řidiče dočasně zaměstnat na úrazové ambulanci, kde by se musel starat o těžce zraněné, než ho finančně pokutovat bez přivedení k plnému poznání následků konání, kterého se dopouštěl? Vždyť když by viděl, kolik zbytečné bolesti a utrpení vyvolávají následky autohavárie, zaměstnávajíce zdravotnický personál nejednou po několik dní a nocí náročnou prací, jistě by si příště rozmyslel, jak se bude během jízdy v autě chovat. V případě, že by dotyčný člověk neměl předpoklady na výkon pomocných prací se zdravotně postiženými lidmi, mohl by být zaměstnán například úklidovými pracemi ve zdravotnickém zařízení, během nichž by taktéž mohl svůj přístup přehodnotit a dobrovolně se změnit.
Pokud by byla energie lidmi vynakládaná na vytváření moderních "mučírenských" zařízení využita k hledání výchovných trestů, bylo by na světě mnohem méně násilí. Podobně jako ve výše uvedeném případě je možné totiž najít pro každý druh lidského provinění odpovídající způsob výchovného vlivu.
Taktéž je nesmírně důležité mít na zřeteli, že opravdu spravedlivý trest musí za každých okolností předpokládat nápravu neukázněného člověka, která - bude-li završena odčiněním viny - dává proviněnému morální právo opět využívat všechny dary, jež mu byly Stvořitelem pro život darovány.
Položme si ale otázku: jak může polepšený člověk opět využívat dar zdravého těla, když byl tento dar neperspektivním rozhodnutím soudce nenapravitelně poškozen, například zmiňovaných odseknutím ruky? Pokud by navíc chybějící část těla znemožnila člověku po jeho nápravě plnocenně sloužit hodnotám dobra a lásky, osudově by se provinil ten, kdo takto trestal.
Pojem trest byl lidmi během předcházejících staletí výrazně znehodnocen, protože výchovný účinek nebyl prvořadým cílem jeho uplatňování. V budoucnosti má však být trest projevem nejvyšší možné lidské vynalézavosti ve smyslu hledání pomoci pro toho, kdo se provinil.
2024 ©