Rovnoramenný kříž Pravdy již přestává být jen nějakým imaginárním symbolem, ale to, co představuje, začíná reálně dopadat na lidstvo v podobě zcela konkrétního dění a zcela konkrétních událostí. V podobě úderů, které nás všechny budou bít, vychovávat a bolestivě směřovat k Pravdě již také zde na zemi. Na zemi, která se dosud Pravdě vyhýbala, avšak nyní na ni tato lidstvem ignorována Pravda dopadne svou plnou vahou.
Kříž Pravdy! Co představuje a co znamená? Není to jen nějaký symbol, ale je to vyjádření Pravdy. Je to vyjádření Pravdy v jejích dvou klíčových, vzájemně se křížících principech. V principu Spravedlnosti a v principu Lásky.
Princip Spravedlnosti je vyjádřen svislým ramenem kříže. Svislým ramenem, jako vykřičníkem, jako mečem a jako důraznou a nekompromisní výzvou k dobru, spravedlnosti, lásce, ohleduplnosti, čistotě, ušlechtilosti a úctě k lidem, k Stvořiteli a k jeho stvoření. Svislé rameno je důrazným upozorněním, že jedině v tomto spočívá skutečné dobro, a že jedině toto mají být základní hodnoty života všech vědomých bytostí v Hospodinově stvoření.
Svislé rameno rovnoramenného kříže, vyjadřující Spravedlnost je mečem, jehož posláním je vynutit to správné a chtěné byť přísným, drsným a nekompromisním způsobem. S odhodláním odsoudit a zahubit co je nesprávné, pokřivené, falešně, lhostejné a protichůdně stojící vůči pravým hodnotám ve stvoření. A tento meč a tato Spravedlnost nakonec dosáhnou svého cíle, definitivně zvítězí, na hlavu porazí a nakonec odstraní ze země i z celého stvoření všechno to, co se jakýmkoli způsobem odvážilo stavět vůči pravým hodnotám.
Neboť po určitém čase milosti, ve kterém bylo dopřáno žít na úrodném poli naší země a našeho stvoření vzájemně bez rozdílu dobrému a špatnému, přijde jednou, jak je psáno, čas sklizně. Lidské duše na zemi budou sklizeny železným srpem a všechny opravdu hodnotné budou shromážděny v Pánových sýpkách. A všechny duše, které se z jakéhokoliv důvodu příčily pravým hodnotám a ignorovaly je, budou spáleny v ohni.
A tento čas se přibližuje! Tento čas se začíná naplňovat v rameni meče Boží Spravedlnosti! Zúčtování se nezadržitelně blíží k zemi, aby byl na ní konečně udělán pořádek. Aby to hodnotné a k pravým hodnotám usilující bylo osvobozeno od tíživého tlaku všeho, co je vůči těmto hodnotám protichůdné a lhostejné.
A přestože čas zúčtování nadchází, tomu špatnému bylo darováno dostatek času na to, aby poznalo svou falešnou cestu, pochopilo svůj omyl, a aby se obrátilo k dobrému. Ale tento čas milosti končí! Končí lhůta milostiplného čekání obratu špatného k dobrému! Lidé již mají být v tomto směru hotoví! A meč Spravedlnosti Páně přichází, aby oddělil to hodnotné od toho nehodnotného! Aby oddělil moudré panny od panen nemoudrých. Aby soudil a odsoudil plevel a plevy k věčnému ohni, a aby shromáždil zralou pšenici do Pánových sýpek. Aby tak učinil se vší razantností a nekompromisní přísností.
Ze těchto skutečností vane strach a úzkost, ale ony budou zmírněny Láskou! Budou zmírněny horizontálním ramenem kříže, představujícím Boží Lásku. A tato Láska jakoby škrtala princip nekompromisní přísnosti Boží Spravedlnosti. Jakoby ho do určité míry negovala ve své přirozené snaze ochraňovat a pomáhat. Neboť Láska bude vždy Láskou, a proto bude zmírňovat těžké dny, které na lidstvo přicházejí. Tím bude činit nekompromisní přísnost Pánovy Spravedlnosti snesitelnější, protože bez Lásky Páně by nikdo z nás nemohl obstát před jeho Spravedlností.
Lidstvo očekává druhý příchod Krista, ale Kristus přece svého času řekl, že nepřišel lidstvo soudit a odsoudit, ale spasit. Když mluvil o soudu, mluvil vždy o Synu Člověka. Mluvil o něm ve třetí osobě, tedy ne jako o sobě samém, ale o někom jiném. Kristus totiž není a nemůže být soudcem, protože soudit a odsoudit není v povaze Lásky. V povaze Lásce je jen milovat, pomáhat a ochraňovat. O Ježíši se přece jasně píše, že "nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí", což je vyjádřením mírnosti jeho osobnosti, stojící na principu Lásky.
Soudit přijde někdo jiný! Ten, kdo to má v povaze! Ten, kdo je spravedlivou přísností! Kdo je to?
Ježíš řekl: "Kdo by zhřešil proti Synu Božímu, odpustí se mu", čímž jen opět potvrdil mírnost své povahy, vyplývající z principu Lásky. Ale pokračoval dále a řekl: "Kdo by ale zhřešil vůči Duchu Svatému, tomu nebude odpuštěno ani v tomto, ani v budoucím věku".
To je tedy někdo, kdo se sebou nenechá zametat, ale naopak, on sám zamete s celým lidstvem! Je to Duch Svatý, prohřešky vůči němuž nebudou odpuštěny! On je tím, ze kterého "úst bude vycházet ostrý meč Božího Slova, aby jím bil národy země" tak, jak se to píše v Apokalypse. On je tím, kdo bude "šlapat vinný lis hněvu všemohoucího Boha". On to má v povaze, neboť on je Spravedlností! On, Duch Svatý, přicházející k soudu, je svislým ramenem meče Pánovy Spravedlnosti v rovnoramenném kříži Pravdy.
Láska Páně, reprezentovaná Kristem, bude vždy pomáhající podporující a ochraňující, protože ze své vlastní povahy ani nemůže být jinou. A tato Láska tak, jako zmírňuje a škrtá princip Spravedlnosti v rovnoramenném kříži Pravdy, bude zmírňovat působení nekompromisního, soudícího a nic neodpouštějícího, svislého ramene Spravedlnosti Ducha Svatého.
Toto je dění, které se k nám blíží. Tímto způsobem, ve znamení rovnoramenného kříže, bude váha Pravdy dopadat na lidstvo a bude se na něm naplňovat.
Ale jak jsem již psal v jednom ze svých předchozích článků, Stvořitel neuskutečňuje tyto věci sám osobně, ale uskutečňuje je prostřednictvím hierarchie svých služebníků. Tak, jako kdysi nerozdělil Rudé moře před Izraelity, aby jím mohli projít suchou nohou Stvořitel osobně, ale učinil tak Vládce vodního živlu na Stvořitelův příkaz, stejně bude také dopad rovnoramenného kříže na lidstvo uskutečňován jeho dvěma věrnými služebníky. Na jedné straně Hrdinským a Vítězným Bojovníkem, který bude působit v principu Spravedlnosti Páně, a na druhé straně vznešenou Ochránkyní domova, vlasti, harmonie a všeho slabšího, která bude působit v principu Lásky Páně, a která bude v určitém smyslu stát proti nekompromisně zdrcujícímu působení Vítězného Bojovníka. Její pomoc v nadcházejícím dění však budou moci obdržet jediné lidé, stojící na pozicích dobra, lásky, spravedlnosti, ušlechtilosti a úcty k lidem, ke Stvořiteli i k jeho stvoření. Jim pomůže, jich ochrání a jich podpoří. Ale proti všem, kteří na těchto principech stát nebudou, se nelítostně obrátí ještě také ona sama.
Vládce Slunce bude spalovat zem svými paprsky! Vládce vodního živlu bude tísnit svět stoupajícími vodami, přívalovými dešti a potopy. Vládce ohně rozpoutá obrovské ničivé požáry. Vládce větru bude pustošit svět orkány, hurikány a větrnými smrštěmi. Správci pozemské půdy se obrátí proti lidem a nedovolí jí více darovat úrodu pod tlakem chemického znásilňování tak, jak to dělá dnešní extenzivní zemědělství. Celá příroda se obrátí proti lidstvu, protože lidstvo již dlouhodobě stojí proti přírodě i proti Bohu. A Hrdinský Bojovník bude bojovat za vítězství dobra a Světla na zemi s takovou razantností, že nebude dbát o to, zda to lidstvo vůbec dokáže přežít, protože takový příkaz dostal od Ducha Svatého, držitele meče Boží Spravedlnosti. Od Ducha Svatého, který tak jak je napsáno, nic neodpouští, ale přináší lidstvu i každému jednotlivému člověku spravedlivý účet za to, jak dosud žil. Duch Svatý přichází, aby s pověření moci Boží soudil svět!
A proti tomuto všemu, co jako spravedlivá odplata dopadá na lidstvo za to, jak dosud žilo, jak dosud myslelo a jaké hodnoty dosud uznávalo, bude stát působení Ochránkyně harmonie a všeho slabšího, působící v paprsku Lásky Páně. Její pomoci a ochrany se však mohou dočkat pouze ti, kteří si to svým příklonem k pravým hodnotám zaslouží, a tím se stanu hodní pomáhající Lásky Nejvyššího. Ti budou ochráněni a nic špatného se jim nestane.
Takovéto mocné dění se v současnosti odvíjí nad našimi hlavami a pomalu se dostává až bezprostředně k nám A pozemský člověk stojí před ním křehký, maličký a zranitelný. Stojí v něm každý z nás sám za sebe v nahotě své duše takový, jaký opravdu je. A podle toho, jací vnitřně ale i navenek opravdu jsme, podle toho to s námi dopadne. Pokud se budeme opírat o pravé hodnoty, o ně usilovat a k ním se utíkat, dopadne to s námi dobře. Ustojíme to a budeme moci začít žít zcela novou kvalitu bytí ve stvoření.
Pokud se ale nebudeme usilovat o pravé hodnoty a pokud budeme k ním lhostejní, nedopadne to s námi dobře. Neustojíme to a naše vědomé "já" bude navždy rozemleto na prach, protože se ukázalo být falešným, a proto nepotřebným kamenem pro novou, požehnanou výstavbu ve stvoření.
O tom, zda se staneme kamenem potřebným nebo nepotřebným, rozhoduje právě v této chvíli každý sám za sebe.
http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.
2024 ©