Komentář: Lze být sluncem? Ano

www.gvkb.cz/?p=983
Přál bych si být sluncem, kolem kterého se tato planeta točí. Sluncem, které je jenom zdrojem absolutní fyzikální energie. Možná se mě ptáš proč? Asi proto, že slunce stojí v celé své kráse, nehýbe se, nepřemýšlí, necítí. Necítí bolest, necítí smutek, necítí beznaděj, necítí lásku ani nenávist, prostě nic.

Je to jenom veliká hvězda v nekonečném vesmíru, kde je nekonečné množství podobných hvězd, hvězda necítí potřebu být milována a milovat. Stojí tam, kde ji postavíš, a po věčnost na nás kouká očima, ze kterých nikdy nevypláče jedinou slzu pro milovaného člověka, kterýma se nikdy neusměje. Necítí potřebu, aby se jí někdo dotýkal něžně, láskyplně, a necítí potřebu někoho se dotýkat. Nikdy se nezamiluje a zklamání ze zrady jí nerozdrtí na prach a popel.

Její gravitační proces tvorby absolutní věčné energie pomocí tření atomů, je úplně prázdný, nelítostný, necitelný bez lásky a citu. Nemůžeš se na slunce ani bez tmavých brýlí podívat, protože bys rychle trvale oslepnul. Co je naše lidská civilizace, v porovnání se sluncem, které je plné nekonečné energie, a kolem kterého se naše modrá planeta, otrocky točí po nekonečně dlouhou dobu.

Naše vnímání, je založeno na porovnávání, a tak říkáme, to je malé, a to je veliké, neumíme myslet, bez porovnávání, vždy musíme mít myšlenkový metr, kterým vše poměříme, a každý specialista má logicky i svůj metr, a tak jsou často konflikty mezi specialisty, protože jejich metry, nejsou stejné.

Lze být sluncem? Ano. Pokud dokážeš dávat, aniž budeš očekávat to, že se ti tvoje dary vrátí, slunce od nás neočekává, že mu vrátíme to, co jsme dostali, v okamžiku kdy očekáváš, že za dar dostaneš jiný dar, se stáváš psychickým ubožákem, který celý život jenom čeká na to, že dostane nazpět to, co on druhým dal, jako; král, faraon, císař, sultán, prezident, ředitel, celebrita, atd.