Období: rok 2016

Pro mnohé lidi bude pravděpodobně velmi zajímavou praktická otázka, jak může být v dnešní materialistické době svobodným a nezávislým člověk, usilující o duchovní hodnoty? číst dál

Měl jsem neopakovatelný zážitek... Po úrazu jsem se ocitl na prahu smrti a prožil jsem něco úžasného. Jako by při mně stála nadpozemsky krásná a klid vyzařující bytost. To, co jsem z ní vyciťoval, přesahovalo všechny mé pozemské představy o kráse duchovního života. Od té doby se můj život změnil, protože jsem se přiblížil pochopení toho, co je Láska. Myslím, že tou bytostí byl sám Ježíš, který na mne již čekal, přestože jsem se nakonec vrátil do těla. Přál bych to prožít všem... číst dál

Člověk dneška je člověkem hmoty, uznávajícím jen to, co vidí, co dokáže ohmatat, co podle něj reálně existuje a co mu přináší nějaký viditelný a hmotný prospěch. Pouze to je hodné jeho úsilí, námahy a odříkání. číst dál

XVIII. Duch procitá. Slova Janičky a její modlitba ještě dlouho zněly Markovým nitrem. Nutily jej stále znovu a znovu přemýšlet, zvažovat a zkoumat, zda-li jeho dřívější postoje byly zcela správné. Jeho katolická výchova říkala, že ano, ale přesto najednou cítil, že to tak není. Vždy se na Stvořitele obracel s prosbou, požadavkem, jako kdyby snad měl právo být vyslyšen jen proto, že v Něj věří. číst dál

Pro duchovní texty různých náboženství je příznačná určitá tajemnost. Jakoby v nich zbývalo něco nedopověděné, něco zvláštním způsobem záhadné, něco ne přesně ohraničené. Duchovní texty tedy nebývají prvoplánově přímočaré. Z tohoto důvodu vznikla v náboženských systémech potřeba jejich výkladu a interpretace, co se stalo jedním z hlavních úkolů kněží, kazatelů a duchovních učitelů. číst dál

XV. Pyros. Dlel v hlubinách země, kde proudily žhavé řeky tekoucích kamenů. Udržoval zde svým působením správný žár a bděl nad svými menšími pomocníky, kteří působili spolu s ním. Náhle Pyros pozvedl svoji plameny ověnčenou hlavu. Dostal nový úkol. Jeho schopnosti jsou třeba na povrchu země. Sevřel svoji hůl, symbol svého postavení, a jako zářivý plamen pronikl horninami až nahoru, na vzduch. Rozhlédl se kolem a viděl. Maličká lidská osada, ze které proudí neharmonie s vůlí Nejvyššího. Zde je jeho úkol. Napřáhl hůl a z místa, předpřipraveného menšími bytostnými, vyšlehl plamen. Pyros v něm na sebe vzal téměř hmotnou podobu tím, že se do plamenů jakoby oblékl. Rozněcoval a pálil, dokud nespálil všechny zbytky negativních lidských energií. Teprve potom dovolil okolo pobíhajícím lidem uhasit jeho oheň. číst dál

Mnoho rodičů a pedagogů se bouří, protože slovenské mládeži se jako povinná četba na středních školách vnucuje  kniha, jejíž obsah je od mravnosti na míle vzdálený. Kniha, která je v některých pasážích vysloveně nemravná a vulgární. číst dál

XII. Člověk člověku vlkem. Marek vešel do města, které dříve tak dobře znal. Bylo to jeho město, město kde žil a pracoval! Procházel ulicemi a jeho rozjitřené nitro se poddávalo vzpomínkám na dobu, která odešla teprve před několika málo dny. K místu, kde stál dům, ve kterém měl svůj byt, ale nedošel, neboť tuto část města pohltily vlny toho nesmírného jezera, které se zde po katastrofě rozlilo do šíře. Možná by ale bylo namístě říkat tomu opravdu moře, tak jak ho napadlo, když to viděl poprvé po svém návratu z jeskyně. Druhý břeh byl v nedohlednu a vodní plocha se rozprostírala až za obzor. číst dál

Začnu fakty, které jsem zmiňoval již vícekrát. Prostřednictvím nich lze totiž dokonale pochopit zvrácený způsob uvažování, na základě kterého považují USA a západní země nutnost vlastní světové hegemonie přímo za životně důležitou. číst dál

VIII. Nový svět. Marek prolézal chodbou stále dál a dál, jako by ho něco pobízelo, že právě tudy musí jít, aby se zachránil. Když po dvakráte narazil na křižovatku, bez rozmyslu si vybral jednu z cest, až se zdálo, že snad ví, kudy se má vydat. Byl ještě příliš rozrušen z dění, jehož ozvěnu před tím cítil zde pod zemí, takže nebyl schopen přemýšlet, zda-li se vydal správnou cestou. To také bylo jeho štěstí, protože kdyby do toho zamíchal rozum, jistě by váhal a v tomto váhání by mohl vybrat špatnou cestu. Takto se mu ale zdálo jasné kudy jít, a tak šel a plazil se po kolenou i po břiše, až dorazil do dalšího, tentokráte jen malého jeskynního sálu. Byl již namáhavým postupem unaven, a tak se rozhodl si odpočinout. Zakrátko opět usnul. číst dál

Lidé chtějí být zdraví a mnozí jsou v tomto směru velmi aktivní. Dodržují zásady správné výživy, sportují, navštěvují různé kurzy, studují literaturu, sbírají informace o nejrůznějších trendech zdravého života a podobně. číst dál

IV. Jeskyně. Marek s Honzou na příhodném místě poblíže jeskyně rozbili tábor. Z průzkumu jeskyně se vrátí až k večeru, takže zde přespí, zítra dopoledne ještě obhlédnou okolí a domů pojedou až v neděli odpoledne. Když byli hotovi s táborem, začali se připravovat do jeskyně. Po překontrolování své výbavy se pustili dovnitř. číst dál

Svého času jsem napsal úvahu o tom, jak extremisté obhajovali mravnost na Slovensku. Šlo o známý případ předsedy banskobystrického samosprávného kraje Mariána Kotleby, který stopl divadelní představení v Brezně a předtím zastavil dotace divadla tance v Banské Bystrici. číst dál

I. Škůdce. Již uplynulo mnoho staletí, ba dokonce lze říci tisíciletí, od doby, kdy lidstvo ještě žilo v souladu s přírodou. Mnoho věků přešlo od dob, kdy si člověk přírody vážil a chránil ji. Mnoho lidských pokolení povstalo z prachu této země a opět se v něj navrátilo od doby, kdy se lidé začali stále více a více starat jen o svůj prospěch a přestávali brát ohledy na vše ostatní. Příroda stále více trpěla pod těžkou rukou tohoto tvora, který svoji touhu po majetku a nadvládě krutě uplatňoval nejen vůči ní, ale obracel ji i sám proti sobě. číst dál

Existuje určitá hranice optimálního příjmu potravy, po jejímž překročení dochází k obezitě. Existuje i optimální hranice lidské fyzické zátěže, při jejímž překročení dochází k absolutní vyčerpanosti. A existuje také hranice přiměřeného uspokojování lidských potřeb, po jejímž překročení dochází k nadbytku. A tento nadbytek, tak jako všechny výše zmíněné překročení optimální míry věcí, má na většinu lidí negativní důsledky. Projevuje se totiž postupným lámáním jejich charakteru a degradací jejich způsobu myšlení. Člověk se prostě stává vyšinutý, aniž by to on sám pozoroval. číst dál